"Kniha je věnována všem těm, kteří měli rádi svou práci a udržovali dědictví předků na rodných statcích či živnostech. Je věnována také těm, kteří sice nebyli popraveni či neskončili v komunistických lágrech, ale stali se občany druhého řádu, kteří byli perzekvováni a bylo jim bráněno ve studiu či výkonu jejich povolání," uvedl během úterní besedy na zemědělské škole autor Jiří Návara.
Materiály a podklady čerpal z kronik, archivů, ale i vzpomínek pamětníků. Nejprve je nabízel různým autorům, ale nakonec se rozhodl knihu napsat sám. "Sběr podkladů mi trval zhruba rok, samotné psaní pak asi dva týdny. Tím ale anabáze s vydáním knihy teprve začala. Z řady nakladatelství jsem slyšel, že kdybych byl známý herec a napsal úplnou blbost, tak by nebyl s vydáním problém. Nakonec se mi však podařilo vydavatele přece jen sehnat," popsal.
Kniha popisuje životní příběh syna kováře, který se posléze stane zámečníkem a pracuje v místní škole, která se nejprve během protektorátu stane vojenským lazaretem. Nechybí popis událostí z dob německé okupace, na kterou naváže poválečná euforie. Do té však zasáhne nástup komunistů k moci a následující represe. Dotknou se i studentů školy, některým z maturitních ročníků totiž není dovoleno složit závěrečnou maturitní zkoušku. Důvodem je takzvaný buržoazní původ. "Komunistický režim se tak mstil i na dětech místních rolníků, kteří odmítli vstoupit do nově zakládaných zemědělských družstev," dodal Jiří Návara.
Zdrojů informací měl autor dostatek, rozhodl se je spojit v příběh částečně skutečné, částečně fiktivní postavy. "Postava Štěpána je fiktivní, má však i svůj reálný předobraz. Jeho příběh spojuje řadu jiných, které se skutečně staly, v jeden. Ve velké míře je to však podle skutečných událostí, které jsem nasbíral jak v archivech, tak i z vyprávění pamětníků," vysvětlil autor.
V knize je zmíněn i autorův dědeček, dolnohořický kovář, který v roce 1943 načerno zabíjel prase, a když se v noci vracel přes les domů, vyskočil na něj neznámý člověk.
"Ukázalo se, že v lese se skrývá dvojice uprchlíků z Vlasovovy armády – dědeček a jeho tehdejší kamarád z vesnice jim vykopali v lese bunkr a po celý zbytek války jim nosili jídlo. Kdyby byla pomoc vlasovcům vyzrazena, rodinu by patrně z rukou nacistů čekala poprava či odvlečení do koncentračního tábora," popsal.
Událost vyšla naštěstí najevo až po válce, kdy „kamarád“ vstoupil do KSČ a z dědečka živnostníka, který i později vytrvale odmítal vstoupit do družstva, udělal toho, kdo v lese krmil „zrádce Sovětského svazu, vlasovce“. Komunisté podle pamětníka jeho dědečka postupně umořili.
Besedu navštívilo několik desítek lidí, a to jak z řad studentů nynější zemědělské školy, tak i z řad veřejnosti. Kromě besedy s Jiřím Návarou si mohli vyslechnout i příspěvky od předsedy Okresní asociace soukromých zemědělců Martina Nováka či ředitele Husitského muzea v Táboře Jakuba Smrčky, který posluchače seznámil s historickými souvislostmi doby, kterou kniha Jiřího Návary popisuje.
"Komunistům se podařilo proti sobě postavit obrovskou část společnosti. Svezli se na vlně emotivního vzedmutí po konci druhé světové války, kdy dostávali poměrně širokou podporu mnoha obyvatel. Lidí, kteří by ve skutečnosti myšlenky vedoucí ke zotročení jiných lidí jinak ani nesdíleli. Svezli se na vlně vítězství nad nacismem, který byl totalitní ideologií. Neuvědomili si ale, že komunismus je stejně totalitní ideologií jako právě poražený nacismus. Komunisté dokázali obelhat velkou část národa tím, že nastolí sociálně spravedlivou společnost. Jednalo se však o lež, a kniha Jiřího Návary velmi autenticky popisuje atmosféru toho, co se odehrávalo nejen v Táboře, ale i na řadě jiných škol v celé republice," vysvětlil Jakub Smrčka.
Kromě besedy došlo i na čtení úryvků z knihy a následnou autogramiádu.
Na video z besedy se můzete podívat zde
Autor: Jiří Dintar
Zdroj: Deník.cz