Oba dnes stojí před výzvami i problémy, které jim chystá legislativa, dotační tituly i mocná konkurence doma i za hranicemi. Pociťují i to, že jsou obklopeni velkými podniky z holdingu bývalého premiéra Babiše.

Přitom všem Anežka Chocholáčová i v důchodovém věku obhospodařuje hned osmdesát hektarů půdy. „Mám čtyři hektary vinic, dále pěstuji pšenici, ječmeny, kukuřici či slunečnici. Mám devět plodin, na které mám smlouvy s odběrateli,“ svěřuje se Chocholáčová, která je regionální předsedkyní Asociace soukromého zemědělství pro Hodonínsko.

Soukromě hospodaří už třicet let. „Máme snahu pokračovat. Myslím si, že hospodařím poměrně úspěšně. Mám dva zaměstnance, jednoho ve vinici a druhého v traktoru. Do hospodaření musí být chuť, zájem a při prvním neúspěchu neklopýtnout,“ říká zakladatelka regionální sdružení Asociace, která i po více než třech desetiletích čeká na dořešení svých restitučních nároků.

Nelíbí se jí ale nastavení dotací, které podle ní zvýhodňuje velké firmy. „Mají mnohem vyšší dotace na hektar než my, takže nás tak utiskují. Máme pak problémy s investicemi. Tedy u pořízení strojů, nákupu osiv či při odbytu, takže pak pokulháváme za velkými podniky. Chybí u nás kontakty k tomu, aby naše české zemědělství bylo rovnocenné jak s velkými podniky, tak se zahraničím. Musíme se tak na velké stroje skládat nebo si pomáhat, například při službách, které jsou potřeba například o žních,“ přibližuje předsedkyně.

To Miloš Crhounek začínal v zemědělství hospodařit, jak se říká od nuly. Jako opravář zemědělských strojů a následně pracovník kyjovských technických služeb měl ale k oboru vždycky blízko. Po čtvrtstoletí předává opratě synovi. V dubnu odchází do důchodu. To ale neznamená, že by už skládal ruce do klína. Naopak. „Pohnojili jsme. Dnes jsme zaseli ječmen, a to pro místní, kteří jej chtějí pro králíky. V dubnu zasejeme sóju,“ říká Crhounek.

Na bílkoviny bohatou luštěninu seje, jakmile je zem už trochu prohřátá. „I strategický plán nám nařizuje bílkovinné plodiny. Je to dobrá předplodina, která je o něco méně nákladná než řepka. Jde ale o teplomilnou rostlinu, která potřebuje hodně vody. Například předloni, kdy víc pršelo, tak měla sója jedenáct pater, ale loni byla jen poloviční,“ nastiňuje kostelecký zemědělec, který zároveň s kolegy aktuálně řeší zvýšený výskyt hrabošů, přibíhajících z okolních neoraných ploch.

Jak ho doplňuje syn, trápí je zejména nejistota. „Ceny kolem nás všude rostou, ale ceny komodit padají. Vstupy za minulý rok nám vyrostly, ale nevíme, za kolik se náš produkt prodá. Jsme tak odkázaní na vůli jiných. Nehledě na to, že nás ovlivňuje počasí,“ říká nástupce na rodinné zemědělské usedlosti.

Připomíná, že například pořizovací cena traktoru meziročně poskočila až o osm set tisíc korun.