Například, že do budoucnosti nelze spoléhat na podzemní zdroje pitné vody, neboť již v současné době využívají vodárny 81,5 procenta z veškerých disponibilních zdrojů, a jsou to navíc právě podzemní vody, které jsou při snížené schopnosti krajiny absorbovat vodu z dešťů nejvíce ohroženy. Kromě toho dosavadní statistiky ukazují, že oteplování planety v ČR postupuje rychleji, a k oteplení o 2 stupně Celsia dojde zřejmě již kolem toku 2040. Nepříliš známou informací je i skutečnost, že každý pokles dešťových srážek na území ČR o 10 mm v praxi znamená ztrátu 780 milionů kubíků vody, což je objem vyšší, než objem největší tuzemské přehradní nádrže Orlík. Na druhou stranu je vhodné zopakovat, že právě Orlík je schopen zásobovat stávající odběratele pitné vody po dobu 450 dní, i kdyby do něj nepřitekla ani kapka vody. I když s tím mnozí nemusí souhlasit, data ukazují, že role přehrad jako zásobáren pitné vody roste a poroste.
Ve stejný den také projednala Vláda ČR podmínky dotací v inovovaném Strategickém plánu SZP týkající se poskytování přímých plateb včetně redistribuce, agro-envi opatření, podpor ekologického zemědělství včetně souběhu s konvenční produkcí nebo podpor odbytových družstev. V obecné rovině lze konstatovat, že aktuální verze Strategického plánu SZP je nepochybně lepší, než jeho původní podoba. I tak by bylo třeba přijmout další změny, na jejichž přípravu je nyní trochu více času.
Zdá se, že se konečně začíná měnit přístup politiků k regulaci v ČR stále přibývajících vlků, což je problém především pro chovatele ovcí a koz v podhorských a příhraničních oblastech. Možnost odstřelu útočících vlků nebo vlků, kteří překonají překážky ochraňující stáda, připustil někdejší předseda lidovců Pavel Bělobrádek, nyní půjde o to, aby ve svém názoru nezůstal politicky osamocen.
Na Ministerstvu zemědělství (MZe) se poprvé sešla meziresortní pracovní skupina s ambicí monitorovat důvody vysokých cen potravin v ČR. Je však třeba podotknout, že ceny některých zemědělských komodit již v současné době klesají (například mléka) a některé ještě klesat budou. Důvodů je celá řada, tím hlavním je ale zřejmě celoevropský pokles spotřebitelské poptávky (zhruba o 5 procent), kvůli které se ve skladech hromadí některé zemědělské a potravinářské produkty, což tlačí jejich ceny dolů. Na tyto trendy nemůže mít samozřejmě zmiňovaná pracovní skupina prakticky žádný vliv, samotná její existence ale může mít pozitivní důsledky, alespoň v lepší koordinaci kontrolních akcí, operativnější výměně dat a snížení bariér v často v ČR uplatňovaném principu „resortismu“, což je problém i při přijímání důležitých zákonů. MZe jinak také (správně) odmítlo zastropování cen potravin po vzoru Slovenska a dalších zemí. Při této příležitosti je vhodné připomenout, že na Slovensku se má zastropování týkat 400 základních potravin, v ČR jsou ale běžně „dočasně zastropované“ ceny daleko širšího spektra potravin, a to prostřednictvím slevových akcí, v nichž se podle statistik prodává až polovina potravinářských výrobků a ČR je v tomto směru světovým rekordmanem. Což ovšem znamená, že si spotřebitelé v ČR mohou nakoupit více (ale po kratší dobu) zlevněných potravin, než je v zahraničí obvyklé, byť se ve veřejném prostoru opakovaně prezentují příklady zboží, které zlevněné není, ale třeba za týden bude. I to je jeden z mnoha důvodů, proč je obtížné, ba nemožné, sledovat nákladovost nebo ziskovost jednotlivých článků výroby a prodeje potravin, neboť situace se velmi rychle mění. Mění se ale i poznatky týkající se dopadů změn klimatu, i v tomto případě se ale veřejně stále tvrdošíjně opakují již překonaná tvrzení, například o podílu zemědělství na tvorbě emisí. I poslední Mezivládní panel OSN pracoval s podílem zemědělství ve výši 20 procent, ačkoli reálně jde o podíl poloviční, navíc v zásadě rovnoměrně rozdělený mezi rostlinnou a živočišnou výrobu. Při takovém přístupu se ovšem není co divit kritikům připravovaných environmentálních regulací. Mimochodem, v této souvislosti by bylo vhodné analyzovat také negativní environmentální dopady válečného konfliktu na Ukrajině, které jsou z pohledu životního prostředí fatální. Kupodivu o tom (téměř) nikdo nemluví.
Nakonec ještě již (téměř) tradiční tip na nově vyvíjené, k přírodě blízkému hospodaření vhodné technologie. Tentokrát jde o nový biostimulant vyvinutý společným úsilím Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR a Univerzity Palackého v Olomouci s názvem MTU. Uvedený biostimulant podporuje růst kořenů i nadzemních částí rostlin, zvyšuje výnosy plodin, chrání je před účinky horka, sucha i dalších stresových podmínek, a navíc zlepšuje schopnost rostlin využívat dusíkatá hnojiva. Původní publikace, stojící za tímto úspěchem, byla přitom již publikována v roce 2018 v časopisu Frontiers in Plant Science.
Petr Havel
