Zároveň dle IUCN mají být tyto ekosystémy natolik cenné, že si pro své zachování zaslouží ochranu v podobě dalšího nerušeného vývoje. NP není o kvalitě území z hlediska ochrany přírody, ale o potřebě zachovat tuto kvalitu ponecháním samovolnému vývoji – nerušenému průběhu přírodních dějů. NP není území, kde je jakákoli nejcennější příroda, ale nejcennější příroda, která se dochovala přirozeným vývojem. Tedy vývojem, do kterého se člověk nepletl. To jsou odborné důvody, o kterých by bylo možné vést sáhodlouhou nikam nevedoucí diskusi.
Zkusme se na problematiku vyhlašování NP Křivoklátsko podívat přes naši oblíbenou jednotku, kterou měříme vše, přes peníze. A také se začtěme do jakýchkoli zpráv z posledních dní a měsíců, kde nás všichni naši představitelé přesvědčují o tom, že rozpočet státu, v němž radostně prožíváme své životy, je nějak cugrunt, a veřejné finance jsou plajte, abych vedle germanismu použil i jeden výraz z jidiš. A pěkně po našem se hledají úspory, kde to koho napadne, podle sapéra Vodičky - vinnej, nevinnej, berte to po řadě! Takže zkusme uvažovat o tom, zda je ten nápad nezbytný, ať to stojí, co chce.
Pokud si dokážeme přiznat nebo alespoň říct, že nápad na vyhlášení NP Křivoklátsko stojí na velmi chabých odborných základech, začne někdo uvažovat, zda jsou prostředky na jeho vyhlášení a následný provoz v dalších letech opravdu nákladem, který je potřeba za všech okolností realizovat. Zda je skutečně nezbytné a obhajitelné za prostředky v řádu desítek milionů korun řešit ochranu území, kterou bychom měli řešit jinak. A levněji.
Nezpochybňuji potřebu zajištění ochrany tohoto jedinečného území a případné navýšení současných nedostatečných prostředků. Nicméně vyhlášení NP tam, kde 40 let byla chráněná krajinná oblast (CHKO), tudíž se tam nejen mohlo, ale i vesele nějak hospodařilo, je na diskuzi o tom, jak CHKO plnila své cíle. A nahradit selhání CHKO ochranou ve formě NP je spíš odborný nesmysl, než ochrana přírody v daném území.
A vládní šetřílkové si hned mohou přisypat do nápadů, kde najít nějaké úspory. Argument, že nějakých 50 nebo 100 milionů pro státní rozpočet nic neznamená, nelze přijmout, protože každá miliarda se skládá z milionů, milion ze stovek a šetří se od sirky. Při nedbání této ekonomické zásady není divu, že jsme tam, kde jsme.
Takže se může stát, že na NP Křivoklátsko nebudou potřebné peníze. Že by se o tyto prostředky navýšil rozpočet ministerstva životního prostředí, je lepší pohádka než ta o Sněhurce. Pokud skutečně k realizaci tohoto nápadu dojde, bude už tak osekaný rozpočet správ národních parků a následně veškeré ochrany různých chráněných území ponížen o potřebnou částku na rozjezd NP Křivoklátsko. Takže při realizaci tohoto nápadu dojde ke snížení potřebných prostředků na ochranu přírody ve zbytku státu.
A to ještě příliš nezdůrazňujeme, že obyvatelé žijící na uvažovaném území NP zastoupení svými obcemi jsou docela hlasitě proti myšlence na jeho vyhlášení. Takže se snažíme chránit přírodu proti vůli obyvatel, kteří v ní žijí. Ne že by to někdy nebylo potřeba, ale odpor celého regionu je něco, co by politici neměli přehlížet.
Je otázkou, zda krajští zastupitelé a vláda vědí, co se v dotčeném území děje a jak vůbec vypadá. Jaké jsou hlavní problémy. I co je potřeba udělat pro zajištění ochrany přírody. Ale vyhlášením NP se můžeme hrdinně bušit do propadlých prsou, jak jsme udělali vše pro přírodu.
Resort ochrany přírody, míněno lidé, kteří profesionálně řeší ochranu dochovaných hodnot na určitém území, není mezi veřejností příliš oblíben. Obávám se, že tento nápad popularitě ochranářů, nejen těch profesionálních, ale i amatérských, kteří to dělají ve svém volném čase a za svoje, příliš nepřidá.
A obloukem se dostáváme k titulku tohoto textu. Je to další parafráze na slavného Švejka, kdy invalida Švejk nadšeně volá a povzbuzuje dav k vítězství ve válce Rakousko-uherské monarchie se Srbskem. Jak to nakonec dopadlo, víme všichni. Nejen, že se válka prohrála, ale byl to i konec oné monarchie. Takže se může stát, ať už snahy o vyhlášení NP Křivoklátsko dopadnou jakkoli, v době, kdy létají éterem a zejména politickými proklamacemi snahy na úspory rušením nepotřebných ministerstev, že se za potlesku národa zruší nepopulární ministerstvo životního prostředí a jeho agenda se převede pod ministerstvo pro místní rozvoj nebo zemědělství.
Už jednou to tady bylo. Ministerstvo zemědělství i životního prostředí měly jednoho ministra a agenda životního prostředí byla řízena z resortu zemědělství. Shodou okolností v roce 2010, také v době, kdy se připravovalo vyhlášení NP Křivoklátsko. Asi se má historie opakovat. Nebo jsem příliš velkým sýčkem?
Autor: Dušan Utinek
Zdroj: Ekolist.cz
