Relativně již velmi dlouho se účastním diskuzí a jednání kolem legislativy týkající se všech činností a aspektů kolem myslivosti. Zákon o myslivosti č. 449/2001 sb. je do současných společenských podmínek naprosto nevyhovující. Pokusy o jeho změnu trvají již vícero let, odehrávaly se ve funkčních obdobích celé řady ministrů a je to samozřejmě i velmi ožehavé politické téma, které je zájmem mnoha lobbisticky silných skupin se zcela odlišnými zájmy.

V české myslivosti se velice dlouhou dobu rozhodovalo z pozice síly, až se z toho stala tradice. Česká myslivost se svým chováním k veřejnosti, k zemědělcům, k lesníkům, k vlastníkům honebních pozemků i k ekologickým organizacím dostala do určité míry izolace a některé argumenty představitelů ČMMJ na jednáních k novele zákona o myslivosti byly až tragikomické a lehce vyvratitelné. Nad tím se může člověk pousmát, ale co není pro všechny zúčastněné strany a zvláště pro českou myslivost dobré, je předjímání a strašení apokalypsou, která podle myslivecké rady ČMMJ a pana předsedy Jiřího Janoty vypukne po nabytí účinnosti nového zákona.

V jejich tvrzeních je spousta argumentačních faulů, které jsme jim při mnoha příležitostech vyvrátili a bohužel je stále do veřejnosti vypouštějí.

Pokusím se namátkou pár těchto tvrzení komentovat.

Snížení minimální výměry honitby z 500 hektarů na 250 hektarů u honiteb vlastních i společenstevních údajně povede k obrovskému nárůstu počtu honiteb, vystřílení zvěře, kolapsu státní správy dozorující myslivost, mnoha sporům a rozpadu vztahů na venkově.

Zároveň menší honitby nerespektují potřeby zvěře, nedá se v nich zvěř chovat a ani nedojde ke snížení škod na lesních porostech a zemědělských plodinách.

S žádným z těchto tvrzení nesouhlasím, protože máme jasné příklady z Rakouska i Německa, kde myslivost funguje mnohem lépe než u nás. Fungování myslivosti v těchto zemích nám dopodrobna představili přednášející z Německa a Rakouska na letošní konferenci na loveckém zámečku Ohrada na Hluboké, kterou pořádal pan MVDr. Vodňanský ze Středoevropského institutu ekologie zvěře.

Rakousko má minimální výměru honiteb 115 hektarů, průměrnou velikost 1 100 hektarů. U nás je minimální výměra 500 hektarů a průměrná 1 200 hektarů. Malá minimální výměra honiteb v Rakousku nevede k nárůstu množství honiteb, ale k nutnosti konsensuálního jednání všech vlastníků při jednání o organizaci honiteb a výkon myslivosti je prováděn přednostně místními obyvateli se vztahem k dané lokalitě. U nás velcí vlastníci silou prosazují své zájmy proti zájmům menších místních vlastníků, z činnosti kolem myslivosti je vyřadí a jako držitelé honiteb honitby i s pozemky menších vlastníků pronajmou uživateli za co možná nejvyšší cenu.

Uživatel honitby je většinou dojíždějící, ekonomicky silný subjekt, který nemá důvod řešit zájmy menších vlastníků honebních pozemků. Nevěřím, že většina menších vlastníků po novele zákona bude chtít vytvořit 250 hektarové honitby. Já osobně se k ničemu takovému nechystám.

Toto ustanovení ale výrazně zlepší vyjednávací pozici při vyjednávání podmínek organizace honiteb pro menší vlastníky. Vznik nové honitby bude až poslední, v zásadě krizová varianta.

Věřím, že se přiblížíme k podmínkám v Rakousku a myslivost začne ve stávajících honitbách provozovat mnohem více vlastníků honebních pozemků a místních hospodářů. Pro státní správu neúměrné množství práce také určitě nepřibude, naopak například v případě přičleňování honebních pozemků do honiteb budou kritéria mnohem jasnější a vyřeší dlouholeté spory táhnoucí se ve správních řízeních.

Vztahy na venkově nespravedlivě nastavená myslivost jitří již od dob instalace socialismu komunisty stejně jako protiprávní drastická kolektivizace zemědělství. Novela zákona o myslivosti má vyřešit nerovnováhu v právech jednotlivých zúčastněných subjektů, narovnat nespravedlnosti při organizaci honiteb a tím se dají nastavit na venkově nové klidné a kvalitní vztahy.

Po novele zákona určitě nedojde k vystřílení zvěře, ale hospodařící vlastníci s většími právy v honitbě si ohlídají, aby odlov byl zodpovědný, stavy zvěře přiměřené a škody na lesích a zemědělských plochách byly přijatelné.

Jinak jsem také od státní správy slyšel poprvé přiznání roční výše škod od spárkaté zvěře v řádu miliard korun. Tyto škody nejdou na vrub myslivců, ale celé roky je sanují vlastníci honebních pozemků, zemědělští a lesní hospodáři.

A jako poslední věc bych si dovolil vysvětlit, že honitba je organizační jednotka pro výkon myslivosti, ve které se promítají vlastnické vztahy podle pozemků, a neměla by mít vliv na chov zvěře. Chov zvěře se má realizovat v chovatelských oblastech, které se skládají z více honiteb na prostoru, který má kvalitní podmínky pro chov zvěře.

Myslivosti se v příspěvcích určitě budu v následujících měsících věnovat častěji, je potřeba celou problematiku trpělivě vysvětlovat, protože je složitá a je v ní udržováno mnoho nepravdivých mýtů.

Chtěl bych nakonec poděkovat panu ministrovi Marku Výbornému a má můj respekt za jeho přístup k novele zákona o myslivosti. MZE předložilo jasný a zřetelný materiál, který je v souladu s programovým prohlášením vlády ČR.

Věřím, že toto správné politické rozhodnutí podpoří i poslanci a senátoři obou našich komor parlamentu ČR.

Autor: Daniel Pitek
Zdroj: Ekolist.cz