Cílem dialogu je přitom vytvořit komplexní zprávu obsahující společné vize pro budoucnost evropského zemědělství. Ta by měla být předsedkyni EK předložena do léta 2024. Předpokládat lze přitom, že výsledkem dialogu bude mimo jiné snížení byrokracie týkající se zejména nárůstu evidencí a povinností v souvislosti s plněním cílů Green Deal. A nejspíše by bylo žádoucí, aby se se svými podněty (tedy ne protesty) zapojili do návrhů na smysluplné změny i tuzemští zemědělci, a to i sedláci z rodinných farem. Je však třeba zdůraznit, že obecná snaha EU o zvýšení pestrosti krajiny i biodiverzity představuje správnou strategii – problém je však právě v „prováděcích mechanismech“.
S ochranou životního prostředí spojenou navíc s osvětou nezemědělské veřejnosti je každoročně spojen také Světový den mokřadů, který každoročně vychází na 2. února. Tradičně aktivní je v tom zejména Česká společnost ornitologická (ČSO), které pořádá pro veřejnost desítky výletů do přírody, a nejinak tomu bude i letos. Kdo má zájem, může se podívat na jejich seznam, termíny a lokality, které najde na: https://www.birdlife.cz/pozvanka-na-vychazky-ke-svetovemu-dni-mokradu/
Na tuzemské zemědělsko-potravinářské scéně i nadále rezonuje téma cen potravin. K lepší orientaci spotřebitelů (ale také i k lepšímu sběru dat pro státní instituce, například pro potřeby Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – ÚOHS) by měl podle některých politiků včetně ministra zemědělství Marka Výborného přispět takzvaný internetový srovnávač cen (potravin), což je ovšem poněkud kontroverzní projekt, a proto si zaslouží krátký rozbor. Pokud jde o informace pro spotřebitele, pak pro něj by mohl být srovnávač přínosem, otázkou ovšem je, s jakými daty bude projekt pracovat. Již dnes je k dispozici celá škála dat, od Evropského statistického úřadu (Eurostat), přes náš Český statistický úřad (ČSÚ) až po data organizací sdružující producenty zemědělských surovin nebo výrobců potravin. Zmiňovaná data se přitom od sebe často nemálo liší, což umožňuje jejich rozdílnou interpretaci v rámci „hledání viníků zdražování“. Pokud by tak měl mít spotřebitelský srovnávač cen nějakou váhu, musela by proto především vzniknout jednotná metodika, i tak ale nemusí být odrazem reality, která se na pultech maloobchodu velmi flexibilně mění.
Mnohem zásadnější by ale byl, také uvažovaný, sběr individuálních dat, což by kromě další možné doprovodné byrokracie také v praxi znamenalo riziko zneužitelnosti takových dat v konkurenčním boji, neboť ČR patří mezi země, kdy dříve či později (nejen) komerčně využitelná data „nějak“ uniknou. Ani teze, podle níž by tento krok přispěl ke snížení cen potravin, nemusí být výsledkem. Porovnávač cen totiž nemusí být bianco šekem na takzvané cenové následování směrem dolů, ale i nahoru. Kromě toho by zveřejňování „nejnižších cen“ poškozovalo zejména menší výrobce a prodejce potravin, jejichž produkce bývá obvykle dražší, včetně cen spotřebitelských. Sběr individuálních dat by také mohl paralyzovat individuální cenové strategie jednotlivých producentů i prodejců, což by mohlo vést k unifikaci cen na celém trhu, což by ovšem zase pro změnu nezohledňovalo koupěschopnost spotřebitelů v jednotlivých regionech. Jinými slovy – potenciálních rizik internetového srovnávače cen by mohlo být více než přínosů.
Světlo světa spatřila další, pro někoho možná kontroverzní studie, která zpochybňuje vliv emisí působených člověkem (antropogenních emisí) na změny klimatu. Příslušný Článek z pera norských vědců zveřejnila německá verze Epoch Times s tím, že podle vědců „emise CO₂, zejména antropogenní, nehrají téměř žádnou roli“ (z hlediska oteplování planety). Norská studie přitom potvrzuje výsledky, které již v roce 2002 publikoval Paul F. Hoffman z Harvardovy univerzity v Cambridge v USA. Jinými slovy, oteplování a jeho příčiny jsou složitým procesem, a jeho řešení zdaleka nespočívá jen například ve změnách nastavení zemědělských politik (pakliže jej člověk vůbec dokáže efektivně ovlivnit), což by také mohl být jeden z argumentů v uvažovaných změnách Společné zemědělské politiky EU.
Evropská komise tento týden navrhla částečné omezení dovozu zemědělských produktů z Ukrajiny a větší flexibilitu u pravidel týkajících se nevyužité půdy. Navrhuje také prodloužit pozastavení dovozních cel na ukrajinský vývoz o další rok, respektive do června 2025. Dovozní cla a kvóty na ukrajinský vývoz byly původně přerušeny v roce 2022 s cílem podpořit ukrajinskou ekonomiku po ruské vojenské invazi. Vzhledem k výraznému nárůstu dovozu některých zemědělských produktů z Ukrajiny do EU v letech 2022 a 2023 se Komise rozhodla posílit ochranný mechanismus. U nejcitlivějších produktů, kterými jsou drůbež, vejce a cukr, má být nouzová brzda a pokud dovoz z Ukrajiny překročí průměr z let 2022 a 2023, budou znovu zavedena cla. Evropská komise také navrhuje, aby zemědělci v EU letos mohli využívat výjimku z pravidel společné zemědělské politiky, která jim ukládají povinnost udržovat určité plochy neobdělávané. Od této povinnosti jsou obvykle osvobozeny podniky s méně než deseti hektary orné půdy. Rozhodnutí EK umožňuje, aby od této povinnost byli osvobozeni všichni zemědělci. Pokud nyní tuto podmínku nesplní, nárok na platby z EU jim zůstane.
Nakonec ještě jedna pozitivní informace pro pěstitele ječmene. Plzeňský Prazdroj spolu s Českou zemědělskou univerzitou v Praze (ČZU) a Mendelovou univerzitou v Brně odstartoval tento týden projekt na pomoc pěstitelům s názvem „PRO JEČMEN“, jehož cílem je stabilizovat kvalitu (a tedy pro zemědělce i cenu a odbyt) sladovnického ječmene v podmínkách hospodaření k přírodě blízkým způsobem, například za využití regenerativního zemědělství.
Petr Havel
