Jak jste se s manželem dostali k farmaření?
Já osobně jsem se sem přivdala z města, původem jsem z Nového Jičína. Manžel tady vyrostl, jeho rodiče pracovali v JZD. Jeho rodina byla po válce „rozkulačená“, a hned jak se po revoluci začalo zemědělské družstvo drolit, vzali si zpátky svoje pozemky, něco taky přikoupili a pronajali. Farma funguje od roku 1992, manželovi rodiče vždycky produkovali mléko a to pokračuje dodnes. Mladší generace – kromě mě a manžela tu pracuje ještě švagrová s partnerem – pak začala mléko i zpracovávat.
Kolik vám bylo, když jste se sem přivdala?
Bylo mi 26, před mateřskou dovolenou jsem pracovala v korporátu, ale s malými dětmi už se mi tam nechtělo vracet. Našla jsem si tady to svoje, co mě baví – starám se o sýrárnu a ubytování hostů, kromě toho řeším taky část administrativy, prezentaci farmy navenek.
Byla to velká změna, z korporátu na farmu?
Za zkušenost v korporátu jsem hodně vděčná – spoustu věcí jsem se v korporátním prostředí naučila, ale taky jsem věděla, že už tam nechci zpátky. Tady jsem si našla svoji parketu. Manžel převzal farmu po rodičích postupně – oni tu dodnes pracují, ale sil jim samozřejmě ubývá. Každopádně dokud budou moct, tak tu budou. Manžel má teď na starosti zvířata, technické věci, farmu jako takovou, stará se o pozemky… Já paradoxně se zvířaty do styku moc nepřijdu.
Tady kousek od nás vidíme pasoucí se krávy – to u mléčných farem není úplně běžný obrázek, kvůli dojení bývá pro farmáře jednodušší držet krávy uvnitř. Kolik má Farma Menšík současnosti dojnic a jak to zvládáte?
Dojnic máme šedesát až sedmdesát což, je ideální počet pro dojícího robota, kterého jsme před čtyřmi lety pořídili. Ten nám šetří pracovní sílu, kterou je těžké sehnat. A díky tomu, že se dědovi podařilo za těch třicet let scelit pozemky, zvládáme i s tím robotem pást. Navíc manžel se švagrovou strávili nějaký čas na Novém Zélandu, kde načerpali inspiraci a spoustu poznatků ohledně pastevního managementu, což následně aplikovali na naší farmě. Zjednodušeně – každý den se kravám přihrazuje kus čerstvé pastvy. Tím jsou motivované jít ven, těší se, že bude pokaždé čerstvá tráva a během sezóny po pastvinách rotují.
Zmiňovala jste faremní administrativu – jak to vnímáte s postupem let, jsou požadavky úředníků stejné, horší, nebo se něco zlepšilo?
Když jsme v roce 2011 začínali se sýrárnou, tak jsme si museli pár věcí uhájit a vybojovat. Do roku 2009 ale vlastně v ČR neexistoval předpis, který by zpracování na farmě prakticky umožňoval. To se změnilo, až když vstoupila v platnost vyhláška o přizpůsobení požadavků pro malé provozy. Ale všichni, i úředníci se s tímto předpisem teprve učili pracovat.
Zkušenosti chyběly, protože minulý režim soukromé hospodaření a faremní zpracování úplně zlikvidoval, takže to byl proces. Teď už ale nějaký ten rok fungujeme, víme co a jak a i úředníci už nás i náš provoz znají. Věřím, že ti, co začínají teď, už mají cesty trošku prošlapané. Faremních zpracoven – nejen mléka, ale třeba i masa, ovoce atd. za posledních 10–15 let už vznikla celá řada a to je dobře.
Co se týká administrativy obecně, je toho hodně a nezdá se nám, že by se to zlepšovalo – o tom se pořád dokola pouze mluví… A je to spíše naopak. Často mě v této souvislosti opravdu rozčiluje, že se kde co háže na Brusel a Unii a přitom si ty evropské předpisy často ještě zbytečně vylepšíme a vyšperkujeme sami.
Mnoha farmářům komplikuje stále výrazněji život klimatická změna. Jak to máte u vás?
Klima se mění, to vnímáme i tady. Spousta lesních potoků vyschla, stačí pár horkých dnů a krajina je úplně vyprahlá. Na druhou stranu tady v Beskydech to ještě není taková krize. Navíc máme jenom pastviny, ne ornou půdu. Takže taky nás to ovlivňuje, ale naštěstí ne tolik jako rostlináře. Když přijedou lidé například z Pálavy, tak se diví, jaká je to tu zelená oáza.
Každopádně tu ale klimatickou změnu sledujeme a snažíme se přizpůsobit. Manžel například obnovuje pastviny, vysévá směsi travin, které lépe obstojí a napomáhají k zasakování vláhy do půdy.
Co pro vás znamená to, že jste ekofarma?
Nejde nám o to dostat z těch krav co nejvíc. Chceme jim i při použití moderních technologií zajistit co nejpřirozenější prostředí a ony jsou pak spokojené a dají to svoje maximum – každá tolik, co zvládne.
Certifikát ekologického zemědělství má Farma Menšík od začátku, nebo jste k tomu došli až časem?
Od začátku ne, to byl u nás takový generační spor. Děda říkal, na co nám to bude. Jenomže manžel mu vysvětloval, že to přece u nich stejně vždycky bylo bio. Nehnojilo se tu chemií, krávy se pásly… Takže ekologicky hospodařili, jen na to neměli ten papír. Někteří zemědělci zůstávají konvenčními, i když hospodaří podobně jako ekofarmy, ale do ekologického zemědělství přejít nechtějí, protože nechtějí řešit administrativu s tím spojenou. Těch pár korun navíc jim za to nestojí.
My jsme do ekologie šli, protože nám přijde, že to dává smysl a že je to normální. Že ta kráva má být venku a pást se, není normální, že je celý život zavřená a krmení se jí musí vozit. Jenže řada lidí to má naopak, považují za extrém nás. Ale povědomí o ekologickém zemědělství se zlepšuje, vidíme to i u našich zákazníků. Zvlášť střední generace a mladší lidé, hlavně když mají děti, začínají daleko víc řešit kvalitu potravin. Zajímavé je, že nejen pro ty děti, ale i pro ně samé.
Už jsme ochutnali spoustu čerstvých sýrů na různých farmách, ale ten váš chutná úplně jinak. Čím to je, že má takovou výraznou chuť, i když není nijak dochucovaný?
My ten sýr nějak děláme a tohle je prostě výsledek. (směje se) Základem je kvalitní surovina – mléko. To ničím nenahradíte. Navíc – my nesbíráme smetanu, máslo vůbec nevedeme, takže všechno vyrábíme z plnotučného mléka. Výrobky pak mají vyšší podíl tuku – jak naše sýry, tak i tvaroh – a tuk je nositelem chuti. Náš Farmářský sýr vyrábíme úplně od začátku, děláme ho pořád stejně, lidé ho pořád kupují a i nám přijde pořád dobrý.
Žádné velké změny tedy nechystáte?
Sýrárnu jsme vybudovali v bývalé hospodářské budově, je malá, ale zvětšovat ji nechceme. Když jsme cestovali v zahraničí, tak se nám vždycky líbila všechna ta malá hospodářství v horách, ať to bylo ve Švýcarsku, v Rakousku nebo v Itálii, kde hostům ráno nabídnou k snídani vlastní sýr nebo jogurt… Takhle podobně to tu máme a jsme spokojení.
Nedlouho po našem rozhovoru zvítězil Farmářský sýr rodiny Menšíkových coby Biopotravina roku 2024 v kategorii Mléčné výrobky. Paní Menšíkovou jsme proto dodatečně poprosili o vyjádření:
Samozřejmě, že nám to udělalo velkou radost. Vypadá to, že ten sýr asi opravdu není špatný A je to ocenění práce všech, kteří na něm mají svůj podíl. Kravami počínaje – protože mléko je jediná hlavní surovina, ze kterého je sýr vyrobený. Velkou zásluhu na našem vítězství mají všichni, kteří se starají o to, aby naše krávy byly zdravé a spokojené, a taky kolegyně ze sýrárny, které náš sýr umí tak skvěle vyrobit.
Připravila Kateřina Kotěrová pro Potravinářskou revue (kráceno)
Zdroj: lovime.bio
