Když se manželé Drahoslav a Eliška Návarovi rozhodli po změně režimu obnovit se sedmi navrácenými hektary hospodářství na dvou sousedících statcích v jihočeském Velechvíně, na jednomž z nich dříve hospodařila se svým mužem babička paní Návarové a na druhý se přivdala maminka, kdekdo je zrazoval. „Ani manželčini rodiče, hlavně tchán, nebyli z našeho nápadu vůbec nadšeni. A není divu, měli zemědělství spojené s dřinou a útrapami. Manželčin děda strávil začátek padesátých let jakožto kulak u Pomocných technických praporů a babička deset měsíců v ženské věznici. A to se prostě podepíše na celé rodině,“ říká Drahoslav Návara starší a dodává: „Samozřejmě to hlavně zpočátku nebylo ani trochu lehké, vypořádávání s družstvem bylo zdlouhavé, třeba až po třech letech jsme jakožto mrtvý inventář dostali ojetý traktor. Ale jakmile nám byla navrácena všechna půda a další jsme si koupili od souseda, bylo už vše trochu veselejší, hodně pomohly i Kubátovy dotace.“

Chov skotu – základ činnosti hospodářství  

Kromě rostlinné výroby se rodiče dnešního hospodáře – Drahoslava Návary mladšího, zaměřili hned zkraje na chov mléčného skotu. Vzhledem k tomu, že původní dva statky neumožňovaly další stavební rozvoj, rozhodli se Návarovi vybudovat zázemí na zelené louce hned naproti nim. Nejprve postavili seník, posléze stáj a nejnovějším počinem je pila.

Skot, a to jak mléčný, tak masný, nechybí na velechvínském statku ani dnes, kdy tu již hospodaří syn manželů Návarových Drahoslav se svou ženou Kateřinou Návarou Volfovou. Oba mají vzdělání v oboru, seznámili se při studiu na nedaleké Jihočeské univerzitě.

Chov skotu tvoří základ činnosti hospodářství, které je ale postaveno na spoustě dalších nohou, což jednak umožňuje rozložení podnikatelských rizik a zároveň zapojení opravdu všech členů rodiny. Celkem zde najdete 80 kusů skotu – 10 matek, kříženek masného skotu, spolu s odchovem a také nakupovaným zástavem a 15 dojnic a jaloviček mléčného skotu. Nechybí ani prasata a kozy.  

Jedinečné welfare zvířat

Welfare zvířat je tu na vysoké úrovni, na první pohled je znát, že mladý hospodář k nim má jedinečný vztah. „Telata odstavujeme až ve čtyřech, pěti měsících, stále mají kontakt s matkou. Krávy se u nás dožívají klidně i 15 let a mají třeba osm, devět telat. Jalovičky vykrmujeme od jara do podzimu na pastvině, býci, kterých mám aktuálně 30, jsou v polootevřené stáji a po stejné období je kromě šrotu z vlastní rostlinné produkce krmíme jetelotrávami, poté senem a senáží, “ informuje Drahoslav Návara mladší.  

Covid – odrážecí můstek ke zpracování produkce

Již dříve uvažovali jeho rodiče o zpracování faremní produkce, před třemi lety se tuto vizi, poté co si rodina nějaký čas pronajímala bourárnu na Jihočeské univerzitě, podařilo zrealizovat přímo na farmě. „Nakoplo nás období covidu,“ vysvětluje mladý sedlák a dodává: „Tehdy se poptávka spotřebitelů natolik zvýšila, že jsme vybudovali vlastní bourárnu a začali nabízet jak rodinné balíčky z mladých býčků, tak cestou suchého zrání stařené, vakuově balené jednotlivé druhy masa z jaloviček.“  

Porážka probíhá na nedalekých jatkách, vždy jeden až dva kusy měsíčně. Rodinné balíčky si zákazníci vyzvedávají po předchozí objednávce, jednotlivé druhy masa jsou k dispozici i v samoobslužné lednici vedle bourárny. Tam je k zakoupení rovněž pestrá škála mléčných výrobků, které jsou dílem manželky pana Návary - Kateřiny.

Non stop prodej mléčných výrobků

„Nejprve jsem začala zpracovávat mléko zkušebně doma pro rodinu a známé při mateřské dovolené s dcerami. Jakmile jsme zjistili, že zákazníci by si kromě masa rádi odvezli také mléčné produkty, vystavěli jsme vedle bourárny i minimlékárnu, kde denně zpracuji sto litrů mléka,“ informuje paní Kateřina.

Jde o čerstvé i tvrdé sýry, halloumi, pomazánky, jogurty, tvarohy a kefíry. K jejich prodeji se velmi osvědčila samoobslužná lednice s platbou prostřednictvím QR kódu, kam mohou milovníci farmářských dobrot zavítat v podstatě non-stop. „Máme ale i některé starší zákazníky, kterým tato forma prodeje a platby úplně nevyhovuje, pro ně otevíráme faremní obchůdek, a to od 14 do 16 hodin každý pátek. Jinak jsme zvyklí komunikovat s našimi příznivci takřka denně prostřednictvím sociálních sítí, hlavně Facebooku, kde informujeme, co je zrovna k prodeji a zveřejňujeme i různé zajímavosti z provozu našeho hospodářství. Dostáváme tu rovněž zpětnou vazbu, což je pro nás hodně důležité a motivující,“ vysvětluje paní Návara Volfová. Při letmém pohledu na FB profil Statek u Návarů se člověk dočte třeba: „Děkujeme za výborné produkty, moc vám fandíme.“ Nebo: „Všechno stále a pořád tak móóóóóc dobré, děkuji. Vaše láska je všudypřítomná.“ A to potěší.  

Šetrný vztah k půdě

Návarovi hospodaří na 80 hektarech půdy, z nichž polovina jsou trvalé travní porosty, druhá polovina orná. Pěstovány jsou jetelotrávy na orné půdě, pšenice, triticale, ječmen, oves, letos zkusila rodina na třech hektarech poprvé i lesknici. Většina produkce je určena ke krmným účelům, z obilovin jsou vyráběny šroty pro výkrm, zbytek se prodá. „Jsme v nadmořské výšce 550 m n. m. a máme tu méně úrodnou, kamenitou a hlinitou půdu. Není to ale žádná hrůza, jak by si mohl někdo myslet, naše pozemky zadržují velmi dobře vodu a také se o ně snažíme co nejlépe starat. Používáme hodně organického hnojiva a pěstujeme meziplodiny, hlavně hořčici na zelené hnojení, snažíme se o co nejdelší pokryv půdy,“ říká mladý sedlák.

Kůrovec spouštěčem provozu pily

Rodina obhospodařuje i 25 hektarů lesa, kde je doslova ve svém živlu maminka pana Návary Eliška, jejíž doménou jsou prořezávky. Lesní práci se věnuje i její druhý syn – Václav, pro něhož je stěžejní činností práce na pile. Její pořízení opět dokládá, jak si Návarovi umí velmi šikovně poradit v nepříznivých situacích, jakou tentokrát byla kůrovcová kalamita. „Disponujeme kmenovou pásovou pilou s hydraulikou v délce osmi metrů, můžeme pracovat s kládami o průměru až 80 cm. Kromě vlastního dřeva ještě další nakupujeme, prodáváme stavební a truhlářské řezivo – trámy, fošny, prkna a latě, zákazníci si ale jezdí i s vlastním dřevem ke zpracování,“ informuje Václav Návara a dodává: „V práci v lese a na pile jsem se úplně našel, dává mi to smysl a umožňuje být s rodinou, na rozdíl od mého předchozího působení v továrně.“     

Drahoslav a Václav Návarovi mají ještě jednoho bratra – Přemysla, který si v prostorách původního statku zřídil dílnu, kde provozuje zámečnictví a kovářství.

Mladý hospodář si kupodivu nestěžuje na byrokracii provázející zemědělské podnikání. „Opravdu pro nás není administrativa tak obtěžující, vadilo mi snad jen dřívější vyplňování nekonečných statistických údajů pro ČSÚ, nyní se nám daří vše zvládat. Dost nám v tom pomáhá i členství v Asociaci, která nám poskytuje řadu důležitých informací ze státní správy. Také moc rádi čteme Selskou revui, která je pro nás velkým zdrojem inspirace,“ říká Drahoslav Návara.   

Veřejné a společenské aktivity

Manželé Návarovi jsou i poměrně hodně veřejně činní. Drahoslav je starostou místního hasičského sboru, členem osadního výboru za obec Velechvín a také členem výboru mysliveckého sdružení. Paní Kateřina vymyslela program pro děti a jezdí je do mateřských školek seznamovat s výrobou sýrů a jogurtů. Pořádá pro ně také exkurze na farmě, kde jsou v kontaktu se zvířaty a mohou třeba přihlížet dojení.

Plány? Spousta…

Ve svém živlu jsou na farmě i obě dcery manželů Návarových – osmiletá Anna a šestiletá Marta. Tu je vidíte u prasat, tu v ohradě u koz a za chvíli už sedají s tátou do traktoru, aby společnými silami přivezli zelené krmivo pro býky. Na farmě je zkrátka rušno a po celý den tu všichni členové rodiny mají stále co dělat. A to nemluvě o plánech, kterých není zrovna málo – namátkou přístavba stáje z druhé strany krmné chodby, díky níž bude možné navýšit stav masného skotu. A jednou také zřízení faremních jatek, aby měli Návarovi jistotu, že je s jejich zvířaty zacházeno co nejlépe. Není důvod k tomu, aby z plánů sešlo. Na velechvínském statku totiž vědí, jak čelit nepřízni, což prokázali jen v poslední době hned několikrát.

Šárka Gorgoňová, řediteka kanceláře ASZ ČR