Rothschildův dvůr, který se nachází na Hlučínsku, coby kamenem dohodil k polským hranicím, se může pyšnit bohatou historií. První zmínka o usedlosti na tomto místě pochází z 12. století, kdy se v našich zemích začala formovat drobná a střední šlechta. S rodem Rothschildů, který významně zasáhl do dějin Hlučínska, jež v tu dobu patřilo Prusku, se pojí od poloviny 19. století. Tehdy dvůr ztratil svůj charakter občasného sídla vrchnosti a stala se z něj zemědělská usedlost, jeden za 13 dvorů velkostatku. Ve zprávě z roku 1861 bylo uvedeno, že je tu chováno 16 volů, čtyři krávy, 45 telat a 450 ovcí, rovněž byla intenzivně obdělávána pole o celkové výměře 150 hektarů, která k usedlosti patřila.
Usedlost ve správných rukou
V době kolektivizace, do roku 1950, tu hospodařil sedlák František Svoboda, jemuž byl v roce 1926 vyvlastněn statek na jihu Moravy a stal se majitelem zdejšího dvora. Jeho potomci jej po změně režimu získali zpět, ale nehospodařili tu, takže dvůr, již tak velmi zdecimovaný po „péči“ státního statku a následně JZD, chátral. Objevil ho však koňák každým coulem Evžen Duda, který v minulosti mimo jiné reprezentoval Československo na mezinárodních závodech v parkuru a mistrovství světa v čtyřspřeží.
„Manžel pracoval v Hřebčíně Albertovec a po odchodu z něj měl pronajatou odchovnu hříbat a 150 hektarů půdy na Padělkách nedaleko Albertovce. Toužili jsme ale po něčem vlastním a hledali vhodnou nemovitost. A našli ji tady. Zastavili jsme tedy náš dům a koupili pozemky a poté ruinu hřebčína zde. Psal se rok 2006 a o tři roky později jsme tu přivítali první hosty, neboť od počátku jsme měli kromě chovu koní i záměr věnovat se agroturistice,“ vysvětluje paní Dudová.
Bez křovinořezu to nešlo
„Pravda ale je, že jako první jsme si pořídili pily a křovinořezy, museli jsme se prosekat nálety a prořezat alejí, jinak to nešlo,“ usmívá se dnes již Dana Dudová a dodává: „A pak začala rozsáhlá a velmi náročná rekonstrukce, kdy byly opraveny a dostavěny jednotlivé budovy.“
A povedlo se přímo na výbornou. Stáje si zachovaly svůj jedinečný historický vzhled, zrekonstruovaná stodola dnes slouží jako krytá jízdárna. Honosně opravená hlavní budova původně rodinného domu poskytuje ubytování v šesti komfortně vybavených pokojích rustikálního stylu. Jedinečnou atmosféru dotváří vinný sklípek v obnoveném sklepení pod hlavní budovou.
Belgičtí teplokrevníci na špičkové úrovni
Na pastvinách obklopujících dvůr a ve velkorysých stájích splňujících i ty nejpřísnější požadavky welfare zvířat najdete 15 belgických teplokrevníků. Evžen Duda, který se dlouhé roky věnoval plemenářské práci, ví, jak dosáhnout chovatelských úspěchů. „Klisny jsou inseminovány špičkovými plemennými hřebci, kteří za sebou mají skvělé závodní úspěchy, řada z nich i na olympiádě. Klisny si ponecháváme a hřebce prodáváme po prověření ve sportu, ve věku čtyř až pěti let, většinou do zahraničí,“ informuje chovatel a dodává: „Prim ale jednoznačně hraje pokora a úcta k přírodě a novému životu. Ten pocit, když se narodí zdravé a životaschopné hříbě, čekání, co z něj vyroste a nakolik bude závodně úspěšné, to se nedá jen tak něčím nahradit.“
Praxe ve stáji
K zajištění krmivové základny pro koně slouží 20 hektarů okolních pozemků – luk a pastvin, ale i travních směsí pěstovaných na orné půdě. Aktuálně je farma v přechodném režimu pro vstup do ekologického zemědělství.
Rothschildův dvůr je i místem, kam chodí na praxi studenti Masarykovy střední školy zemědělské a přírodovědné z Opavy, s níž mají Dudovi několikaletou spolupráci. „Vždycky mě moc potěší, když jsou mezi nimi tací, kteří mají o koně a vše kolem nich opravdový zájem. Takřka ve všech případech to ale bývají děti rodičů, kteří sami hospodaří,“ říká pan Duda.
Pension s hodnocením 9,9
Pro milovníky koní a jezdce byla původně zamýšlena i možnost ubytování v Rothschildově dvoře. Zdejší ničím nerušený klid a jedinečná péče o hosty ze strany paní Dudové však nadchly i turisty mimo koňský svět, kteří tu dnes převažují. Nicméně i oni rádi zhlédnou ukázky profesionálního výcviku koní a výuku sportovních jezdců, na přání jim Evžen Duda zajišťuje i další služby spojené s koňmi. Hosté jezdí z celého Česka i zahraničí a mnohdy opakovaně. Pension se může pochlubit dlouhodobým hodnocením 9,9 na největším cestovatelském portálu na světě Booking.com. Obdržel od něj i vítězné ocenění za rok 2015 (Award Winner).
„Předtím, než jsme zdejší usedlost koupili, jsem pracovala ve velkoobchodu s textilem a často jezdila služebně do Německa. Moc se mi tam líbily krásně opečovávané rodinné penziony a obdivovala jsem velmi vstřícný přístup jejich majitelů k hostům, vždy jsem se tam cítila výborně. A dnes je na mě, abych tu pro naše hosty připravila co nejpříjemnější prostředí a rádi se sem vraceli, což se naštěstí děje,“ říká spokojeně paní Dudová.
Lokální produkty mají zelenou
Rothschildův dvůr nabízí i zázemí pro pořádání školení, setkání a oslav, které se často konají ve zdejším vinném sklípku. Ten je k dispozici i ubytovaným hostům, je možné dohodnout si ochutnávku moravských vín, sýrů a dalších specialit Moravskoslezského kraje. Lokální produkty jsou rovněž součástí vyhlášených snídaní paní majitelky.
„Velkým přínosem, pomocí a inspirací je pro nás Svaz venkovské turistiky a agroturistiky, jehož jsme členy. Kdykoliv jsem si při svém podnikání nevěděla rady nebo potřebovala nějakou informaci, obrátila jsem se na dámy Zdenku Noskovou a Janu Huryovou z této organizace a bylo po problémech. Jsem jim nesmírně vděčná a myslím si, že kdyby taková vstřícnost byla vlastní i úředníkům na oficiálních místech, byl by to úplně jiný život. U nich jsem se ale s takovým lidským přístupem bohužel nikdy nesetkala,“ říká Dana Dudová.
Slibná budoucnost
Stejně jako ostatní ubytovatele zasáhlo i Rothschildův dvůr období covidu. Nejen však z důvodu nemožnosti přijímat hosty. „Měli jsme s manželem výbornou společnici, Lenku Papešovou, která od počátku vlastnila 50% podíl. Podniká ale zároveň i v cestovním ruchu, na který covid těžce dopadl a po nějaké době nutně potřebovala vyplatit, což jsme naprosto chápali. Nebyly to ale vůbec lehké časy, tehdy nám ovšem velice pomohly rodiny našich dcer – Báry, která žije s manželem a dětmi v Mnichově, a Kateřiny, jež bydlí s rodinou na jižní Moravě. Nabídly nám totiž, že tento podíl odkoupí. Byla to pro nás neskutečná radost. Od té doby jsme rodinným dvorem a spolu s manželem cítíme, že o jeho budoucnost se nemusíme obávat,“ je ráda paní Dudová.
Při naší návštěvě Bělé tu pilně pomáhaly obě mladé rodiny, které sem jezdí, jak nejčastěji jim jejich pracovní povinnosti dovolí. Péči o koně se v době svých návštěv ve dvoře věnuje šestnáctiletá vnučka Sára, která tu tráví velkou část prázdnin. Když musel Evžen Duda podstoupit neodkladnou operaci, naučil se jeho zeť, IT specialista, ovládat zemědělskou techniku a dokončil sklizeň. A to je opravdu velmi slibné…
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
