Jaká jsou přijímací kritéria na nové piloty?
Není to o tom, že bychom hledali jen zkušené polity, hledáme zájemce, kteří by chtěli s pilotováním pomoci, ale zatím nemají zkušenost. Do práce dronem jsme schopní zaučit, není to složité. Důležité je mít chuť pomoci, ochotu vstát brzy ráno.

Být ranní ptáče je velmi důležité. Ve skupinách se běžně srazy směřují i na dobu po čtvrté hodině ranní.
S drony začínáme létat za rozbřesku, než se úplně prohřeje terén. Piloti se v danou dobu potkají na louce s myslivci a dobrovolníky, pilot s dronem prohledává terén, lokalizuje zalehlou zvěř, dobrovolníci spolu s myslivci ji pak zajišťují mimo sečenou plochu.

Tyto preventivní akce ukládá zákon. Proč je nutné zapojení dobrovolníků, když pole a louky mají své majitele a zemědělce nebo myslivce, kteří na nich hospodaří?
Se zákony to není jednoduché, určitě by bylo dobré, aby například příjem dotací na travní porosty byl podmíněn splněnou zákonnou povinností ochrany zvěře před sečením. V zákoně je psáno, že zemědělec má hlásit termín sečení s dostatečným předstihem, ale stává se, že se udělá hezky, zemědělec zvedne telefon a zavolá myslivci, že za hodinu do toho vjede. A co ted? Myslivec je ve své práci, těžko doběhne na louku, navíc vzhledem k velikým sečeným plochám není reálné, aby se jen lidskými silami podařilo všechna zvířata najít a dostat do bezpečí. Myslivci jsou za pomoc dronů drony rádi, na louky chodili se psy, ale to není efektivní.

Drony jsou oproti tomu rychlé a vidí z výšky i za tmy…
A taky mají termokameru. Jen s klasickou optickou by ve vzrostlé trávě nebylo vidět nic. Naše termovize vidí všechno, dokonce i hraboše. V tomhle jsou drony nedocenitelné, při pouhém procházení člověk nikdy neobjevil vše, rozhodně ne drobné živočichy.

Kolik pilotů potřebujete?
K ideálnímu stavu bychom potřebovali jen u nás na jihu dalších dvacet pilotů různě rozmístěných, pro snazší dojezd na místa sečení. Zároveň hledáme piloty pro další skupiny, které působí na různých místech naší republiky, snažíme se vytvořit spolupracující síť spolků a pilotů, propojených na myslivce a zemědělce. Takže každý, kdo má zájem pomoci, aby na loukách nezůstávaly stovky a tisíce rozsekaných živočichů, se může zapojit.

Do luk chodí dobrovolníci ve svém volném čase. Jak finančně náročné je pořídit dron a další vybavení?
Jeden dron s termovizí dnes vyjde na 150 tisíc korun. K tomu je třeba pořídit náhradní baterie, dobíječku baterií. Dalším vybavením, které pořizujeme z darů veřejnosti, jsou koše na srnčata, tyčky s reflexními vestami pro viditelnost umístěného srnčete, látkové přepravky na psy, do kterých umisťujeme už starší srnčata, a dokonce kesery na ryby, kterými velice úspěšně chytáme již pohyblivější mláďata. Takže je toho vybavení kolem dost.

Kolik srnčat se podařilo zachránit za minulou sezónu?
Vloni jsme lokalizovali něco kolem 1 150 srnčat, menší živočichy nepočítáme. Každý rok přibydou nové, další honitby, proto také hledáme další piloty, protože nestíháme pokrýt všechny požadavky. Průběžně celý rok vznikají terénní skupiny dobrovolníků, ale stále jsou po republice takzvaně slepá místa. Ono to chce především odhodlání založit lokální skupinu a inspirovat lidi s podobným cítěním. Často je podnětem k takovému kroku vlastní otřesná zkušenost s trpícím srnčetem s přesečenými běhy, které naříká ve křoví nebo se zoufalou srnou, která bezmocně olizuje své mládě bez běhů.

Kolik z těch případů se špatným koncem veřejnost nevidí?
Ročně dle hrubého odhadu jen v ČR zemře ročně následkem sečení na šedesát tisíc srnčat. Jsme přesvědčeni, že ve skutečnosti je toto číslo mnohem vyšší. Desítky tisíc zmasakrovaných, sotva narozených mláďat umírá trýznivou smrtí. Nezachráníme všechny, ale rozhodně to stojí za to, ten pocit, že jste udělali maximum pro ochranu všeho živého na lukách kolem vás. Číslo zachráněných by mohlo být vyšší, kdyby všude fungovala férová domluva a zájem.

Spolek Stop sečení srnčat funguje už několik let. Od původní party několika dobrovolníků jste se posunuli k celorepublikově známé organizaci, které fandí tisíce lidí. Jak vás dnes vnímají zemědělci a myslivci?
Zemědělců se určitě zapojuje víc, ta spolupráce se hodně zlepšila a myslivci jsou rádi. Jen terénní skupina Vyhánění srnčat Krumlovsko, Budějovicko, Kaplicko aktuálně spolupracuje už s padesáti honitbami na jihu Čech.

Spolek už také zformuloval několik petic pro politiky. Z jejich strany podporu cítíte?
Vědí o nás. Ale bohužel málokterý politik je natolik citlivý a empatický, že by chtěl masakru mláďat na lukách nějak zásadně pomoci. Není žádná politická vůle. Jediná změna, které se nám ve spolupráci s dalšími podařilo dosáhnout, jsou vypsané dotace na drony s termovizí pro zemědělské subjekty, myslivci tuto možnost nemají. Některé Místní akční skupiny ovšem aktuálně vypsaly dotace na drony i pro myslivce. Každopádně stále stoupá povědomí o problému mezi veřejností a to je důležité.

Politici vám příliš nedělají radost ani při tvorbě zákonů. Zdlouhavě se řeší novela mysliveckého zákona, která chce primárně řešit přemnožení spárkaté zvěře. Proti tomu se staví myslivci, ale i váš spolek. Dokonce jste iniciovali petici.
Sepsali jsme Deklaraci zastání se srnčí zvěře, protože podle novely by mělo nastat radikální snižování stavů spárkaté zvěře, což by v případě teritoriální srnčí zvěře bylo na hraně vyhlazení tohoto živočišného druhu. Navíc diktování od stolu úředníky, bez přesné znalosti situace, dle škod zvěří na lese zpětně. Snižování honiteb je další riziko, které naprosto znemožňuje plánovaný chov zvěře, ale pouze usnadňuje lov. Myslivost je o tom, že člověk sleduje zdraví a kondici zvěře v honitbě a průběrným lovem vyřazuje slabé kusy. Pokud by každý majitel několika hektarů mohl střílet na cokoliv co mu na pozemek šlápne, nemůžeme vůbec mluvit o chovu.

Debaty o tom, zda je spárkatá zvěř skutečně přemnožená, se vedou dlouho. Jiný názor mají zemědělci, úředníci a neshodnou se na tom ani myslivci mezi sebou. Jaký je váš názor?
Je jisté, že některé tlupní druhy spárkaté, jako jelen sika nebo daněk jsou lokálně na vysokých stavech, ale nelze absolutně tvrdit, že zvěř je přemnožená. A už vůbec ne teritoriální srnčí zvěř. Zvěř do naší přírody patří. A to že jsou někde vyšší škody zvěří není jen vinou zvěře nebo myslivců, nýbrž také díky způsobu hospodaření, monokultur, nepestrou krajinou, tlakem na zvěř, na kterém se tady u nás na jihu podílí mimo jiné rozšířený vlk. Nemluví se o tom v souvislostech, myslím, že ani mnozí poslanci nemají dost objektivních informací.

Autor: Kamila Minaříková
Zdroj: Deník.cz