U prvně jmenovaného to bylo možno předpokládat, neboť s některými tématy ASZ ČR má pan předseda Pýcha problém dlouhodobě, ale u toho druhého jména to poměrně překvapivé je. Pan Hrbek je totiž uznávaným odborníkem, který zemědělskou statistikou strávil poctivých 40 let svého profesního života, čili dá se předpokládat, že o struktuře českého zemědělství, o jeho vývoji nebo slabých místech přece jen něco ví. Tudíž také asi věděl, co říká, když poukázal na další aspekty českého venkova a zemědělství, které je třeba brát do kontextu a upozornil, že nelze vycházet jen z vybraných čísel, které pan Pýcha používá podle jediného kritéria - tedy podle toho, když se mu zrovna hodí. A stejně tak to nyní má i s panem Hrbkem - dříve se panu Pýchovi na tiskových konferencích ZS ČR tento dlouholetý statistik hodil. Teď už se ale nehodí, když pan Hrbek uvedl také data o významném množství produkce některých komodit u nepodnikajících zemědělských domácností v ČR. V podstatě ale jen uvedl další okolnosti a data, kterými doplnil předchozí úzké a ne zcela správné závěry o stavu zemědělství ze strany pana Pýchy. To ale nebylo ze strany pana předsedy Zemědělského svazu na konferenci nebo ve zmíněném článku vše – líbivě, ale zcela mimo realitu neváhal vyzvat ministra zemědělství, aby prosazoval zvýšení rozpočtu SZP v dalším období a předsedkyni zemědělského výboru EP zase zkritizoval za její strategický pohled na smlouvu s Mercosurem.

Pro mnohé sedláky rozhodně není tento způsob jednání předsedy ZS ČR žádným překvapením. A nemá opravdu smysl ztrácet čas s každým jeho vyjádřením, ale domnívám se, že je důležité občas důkladně zareagovat. Z tohoto důvodu se proto podívám na jeho další tvrzení v jeho článku a uvedu věci na pravou míru. Předně je třeba poznamenat, že pan Pýcha je předsedou významného podnikatelského svazu už mnoho let a měl tudíž po celou dobu na věci v našem sektoru velký vliv a byl schopen zařídit u řady ministrů spoustu politických rozhodnutí a postupně se v podstatě i pasoval do role jakéhosi mluvčího zemědělců. Jeho mentorské vystupování vůči každému ale působí směšně, protože ve skutečnosti žádné strategické výsledky, natož lepší situace v zemědělství pro všechny za ním nestojí. Svou povýšeneckou kritikou všeho a všech si ale defacto jen stěžuje na svou vlastní práci a jen dokazuje absenci vlastní sebereflexe, když na jedné straně tvrdí, že je zástupcem zemědělců, kteří prý vyrábějí 80 % potravin a na druhé straně z neúspěchů „produkčních“ zemědělců obviňuje ty, kteří prý nic nevyrábějí. Člověka udivuje, že tento zástupce zřejmě nevidí fatální a trapný rozpor v uvedeném tvrzení. Naštěstí u lidí, kteří zemědělství rozumí, pochopitelně s tímto přístupem nemá šanci uspět. Naslouchají mu ale evidentně mnozí ti, kteří o něm bez farmářské zkušenosti rozhodují v úřednických a politických funkcích, a těch je bohužel velké množství. A je třeba si přiznat, že to je i důsledkem celkové odcizenosti naší společnosti, která je dlouhé desítky let především díky neuváženému zprůmyslnění velké části zemědělské výroby naprosto oddělená od tohoto oboru. Na tento stav si lidé prostě nějak zvykli a už jim to nepřipadá divné. Nechci tím ale říct, že je pan Pýcha středobodem všech problémů a nehodlám na něj házet podobnou špínu jako on na ASZ ČR a její zástupce ve svých nekolegiálních článcích. Budu jen rád, když si čtenář uvědomí, že situace, kdy je u nás zemědělství na chvostu politického zájmu a vůbec na okraji obecných znalostí široké veřejnosti o něm a zejména je provozováno z významné části bez lidí s přirozenými vazbami k půdě, nám všem nakonec přináší falešné spasitele, kteří se zemědělstvím nemají žádnou zkušenost (mimo laciných odvolávek na selské kořeny). Lidé i média pak tyto osoby začnou nekriticky zařazovat mezi odborníky. V takové atmosféře zatmění se jen složitě hledá cesta ven. Ale navzdory tomu, co pan Pýcha na uvedených konferencích říká, je a bude dál platné, že základem pro správné vyhodnocení situace a přirozené vystihnutí skutečných zájmů zemědělců je, aby aspoň v některých vrcholných funkcích v našem sektoru byli ti, kteří jsou v zemědělství nějak blíže zapojení. Věřím, že se toho jednou opět dočkáme.   

Pokud to vezmeme konkrétně, v článku pana předsedy Pýchy se opravdu marně hledá onen návod na konkurenceschopnost, ačkoli o tom mluvil jeho titulek. Dozvěděli jsme se jen, že prý nelze spoléhat na dotace (a zřejmě proto setrvale požaduje navýšit rozpočet SZP). Je to především Zemědělský svaz a on osobně, kdo tlačí na další a další peníze a mluví o nich, kde může, a přitom mu na druhé straně vadí například redistributivní platba směřující ke zvýšení životaschopnosti, která pomohla naprosté většině zemědělců v ČR. Vypouštět proto taková tvrzení, že mu nejde o dotace, je v tomto kontextu opravdu odvážné a svědčí jen o tom, že pan Pýcha považuje svého čtenáře za hlupáka. A pokud se mluví o závislosti zemědělců v ČR na dotacích, tak z jeho strany schází připomenutí ekonomického zjištění, že u některých typů velkých podniků platí, že čím jsou větší, tím roste i jejich závislost na dotacích. Z toho je nasnadě, kdo preferencí vybraných typů podniků a neustálých řečí o hlavní produkci jen u velkých subjektů pomohl učinit naši zemi závislou na dotacích víc, než jsou jiné země. To je nepopiratelný fakt, který lze odvodit na číslech FADN a bylo by žádoucí, aby se v tomto směru vyjádřil i ÚZEI.

Předmětná konference v senátu ale bohužel postrádala v programu zástupce statistiky či oficiální vystoupení uznávaného ekonoma a tak byl dán opět prostor číslům pana Pýchy, kterého, bůh ví proč, berou někteří politici jako studnici správných čísel a řešení. Dvacet či třicet let stále stejné rétoriky „jeho“ svazu a přitom stále horších výsledků a trendů ale jasně mluví o tom, že to není ani trochu pravda. Za hlavní problémy českého zemědělství Martin Pýcha považuje stoupající náklady. V jiných státech, které nám konkurují, snad náklady zemědělcům klesají? Dále prý máme nízkou přidanou hodnotu. A který svaz tady prosazoval politiku koncentrace výroby a tím i užší skladbu „tržních“ komodit, a kdo neustále zpochybňuje význam menších subjektů, které se z podstaty věci více zaměřují na vyšší přidanou hodnotu? Dále jsou prý špatně rozdělovány dotace a jsou podporováni neprodukční zemědělci. A který zemědělec je neprodukční? Konkrétní definici na stůl, prosím!

A prý je problémem také byrokracie. Tak to je dobře, že na to pan Pýcha přišel, protože ASZ ČR téma byrokracie vznášela jako hlavní problém už před dvaceti lety a stála sama například u zrodu Antibyrokratické komise MZe. Dobře si pamatuji a je to dohledatelné, že během mnoha uskutečněných demonstrací, které spoluorganizoval Zemědělský svaz, přitom administrativní zátěž nebyla hlavním tématem – tím se stala až v poslední době, kdy už její rostoucí rozměr vadil i velkým podnikům.

Jak vidno, zástupce Zemědělského svazu prostě nemá objektivní pohled a nenabízí věrohodnou analýzu a tudíž chybně nebo pozdě vyhodnocuje situaci. Nemůže mít proto žádné funkční řešení a zřejmě i proto mu zbylo obviňování jiných. Ptám se ale, kdo pomáhal zformulovat a udržet hlavní parametry zemědělské politiky předchozích několik dekád? ASZ ČR to rozhodně nebyla, neboť nebyl o její názory zájem. Takže z této odpovědnosti se pan Pýcha rozhodně vymluvit nemůže a za tento výsledek jednou musel přijít účet. A bohužel za něj platí především jeho členské podniky. A budou platit i nadále, pokud bude zachována laciná politika „urvat“ další miliardy do sektoru za každou cenu bez respektu k řadě fatálních trendů v zemědělství a bez snahy pochopit jejich skutečné příčiny.

Vskutku legrační je pak Pýchovo dojemné vyjádření o zájmu zastupovat malé zemědělce doprovázené ještě dokonce nabídkami na členství v jeho svazu. Nepochybuji, že menší a někteří střední zemědělci dobře a dávno poznali dílo pana Pýchy (a jeho předchůdců), jak se říká, „po jeho ovoci“. Nejspíš proto mají vlastní organizaci, která dokázala identifikovat jasné zájmy a také je aspoň z části prosadit. Kdyby to tak nebylo, byli by všichni v jeho svazu nebo v komoře (což je nakonec jedno a to samé). Ale oni rozhodně nejsou a myslím, že se tam ani nechystají. Skutečným cílem článku publikovaného na stránce Zemědělského svazu tedy nebylo nabízet nástroje k posílení konkurenceschopnosti, ale spíše obvinit naší nevládní organizaci z nekompetentnosti, z rozdělování zemědělců, z neserióznosti a neschopnosti spolupracovat a z mnohých dalších selhání, které jsou, podle pana Pýchy, tím důvodem, proč se něco nedaří. Uvedu zde pár informací, které ukáží jeho tvrzení v úplně jiném světle.

V rámci mého vystoupení na listopadové konferenci ZS ČR v Obecním domě, jsem jasně panu Pýchovi i dalším představitelům přítomných nevládek deklaroval, že považuji za potřebné a reálné rozlišit tři úrovně zájmů (1. legitimní zájmy odlišné podle typu hospodaření a potažmo podle členské základny, 2. společné zájmy všech organizací, na kterých se lze shodnout, 3. strategické zájmy sektoru a obyvatel ČR ve vztahu k SZP EU). Domníváme se, že snaha o férovou komunikaci a následnou spolupráci s tímto vědomím, je rozhodně funkčnější než laciná iluze o jediné lodi, na které svorně plují všichni zemědělci. Nikdo však na tuto nabídku i na řadu našich předchozích představ vzájemné spolupráce nereagoval. Kupříkladu naše opakované volání po společné obhajobě zemědělských a vlastnických zájmů v oblasti myslivosti byly (nejen) ze strany ZS ČR úplně ignorovány. A to i navzdory tomu, že jsme mohli společně v legislativě prosadit systémové předcházení miliardovým škodám přemnoženou zvěří, které roky trápí mnohé zemědělské podniky napříč výměrou a právní formou. Jednoduše řečeno, namísto toho, aby se tady zemědělští podnikatelé logicky spojili na řešení společného problému, dali činovníci Zemědělského svazu přednost pokračování holportu s lidovými myslivci. Čili obvinění ASZ ČR z absence snahy se na něčem domluvit, je pustý nesmysl a snaha nás jen očernit.

Zajímavé také je, že když jsme s panem předsedou Pýchou a dalšími signovali řadu společných dokumentů o stejném stanovisku, které jsou jasným důkazem spolupráce podepsaných organizací a které prospívaly také členům ZS ČR, tak jsme byli k jednání dobří a hodili jsme se. Vyjmenuji aspoň pár příkladů v průběhu času: V březnu 2024 - společný dopis k odložení platnosti směrnice k odlesňování, v lednu 2023 – společný dopis k moření osiva neonikotinoidy, v listopadu 2023 – společný dopis proti navyšování daní z nemovitostí, v prosinci 2022 – společný dopis k nastavení erozní vrstvy DZES 5, v březnu 2021 - společný dopis k erozní vyhlášce, a mohl bych pokračovat. Ať pan předseda Pýcha jasně odpoví, zda se jeho tvrzení o neserióznosti ASZ ČR vztahují i na tyto dohody o společném postupu.

Dalším nepravdivým obviněním v jeho předmětném článku je, že rozdělujeme zemědělce. ASZ ČR ve všech svých vyjádřeních hovoří o potřebě „rozlišovat“ skupiny zemědělců a podle toho jim poskytovat adekvátní podporu, a to se týká všech velikostních skupin, včetně největších subjektů. Asociace prosazuje systém, ve kterém se dostane toho, co každá skupina zemědělců potřebuje nejvíce. Takzvaně stejná úroveň pomoci, o které mluví Zemědělský svaz, je naopak ve svém důsledku nespravedlivá, neboť nedokáže zohlednit důležité existenční a funkční momenty, které každou velikostní skupinu definují a ovládají. Proto je potřebné umět na správném místě systém rozlišit, a užitečným hlediskem je právě například velikost podniku a také jeho vztah k lokalitě a k tomu s našimi návrhy také směřujeme. V nich totiž pouze respektujeme obecně uznávané velikostní a ekonomické kategorie přesně tak, jak je sleduje ČSÚ nebo systém FADN či celá EU. Všichni přece víme, že zemědělský rozpočet je pokaždé limitován a nikdy nebude zcela dostatečný. Proto považujeme za rozumné a logické v současném objemu prostředků co nejlépe vyladit přístup ke konkrétním skupinám zemědělcům a tím efektivně a se správnými nástroji podpořit celou zemědělskou strukturu, tak jak je dnes nastavena. Novým problémem, který se bohužel v prohlášeních ZS ČR moc neobjevuje, je ovšem to, že v průběhu posledních nejméně deseti let (čili rozhodně ne následkem redistributivní platby, jak je nám vyčítáno) došlo k obrovskému pohybu mezi skupinami největších podniků. Ve stávajícím standardním výběrovém šetření podniků FADN je koncipována nejvyšší kategorie podniků „nad 2 tisíce hektarů“, která je již ale nedostačující, neboť nedokáže správně identifikovat skutečné ekonomické souvislosti u podniků, které podnikají na desítkách tisíc hektarů. Společným zájmem našich organizací by tedy mohlo být například to, aby do ekonomických šetření přibyla nová kategorie, která se bude právě věnovat této nové velikostní skupině především propojených podniků. Aby získaná data ale byla reálná, bylo by právě potřebné prosadit sledování majetkové propojenosti. To ale pan předseda Pýcha, který je známý tím, že rád používá čísla, z nějakého neznámého důvodu neustále odmítá. Tím ovšem jednoznačně škodí většině svých členů. Zastáváme názor, že proto, abychom mohli objektivně o našem zemědělství rozhodovat, musíme nejprve vidět jeho majetkovou strukturu a vnímat také jeho trendy, které ohrožují středně velké zemědělské podniky mezi cca 1 a 2,5 tisíci hektary, které právě potřebují určitou systémovou (nikoli jen finanční) pomoc, která bude mít potenciál aspoň částečně reagovat na to, co se tu již léta děje. A to, co se tu dnes děje, je takový středoevropský Klondike – přicházejí k nám zahraniční prospektoři s penězi, které nesouvisí se zemědělstvím a skupují personálně i jinak vyčerpané podniky střední velikosti. Nejspíše všichni tušíme, že rozhodně nepřicházejí oživit a povzbudit český venkov, krajinu nebo zájmy českých spotřebitelů. Naopak - hodlají z nich vytěžit, co se ještě dá a co náš dotační systém umožňuje. Jediné, co může nějak aspoň trochu utlumit tento jev postupné likvidace klasických samostatných regionálních středních podniků, které jsou pro české zemědělství důležité, je zastropování dotací pro supervelké holdingy a přísné sledování, kam peníze z podpor skutečně ve finále vlastně jdou a komu slouží. Tomu však Martin Pýcha (a další) brání a také proto jsou za tento dnešní stav přímo spoluodpovědní. Mohou stokrát nasazovat na naší Asociaci a na její zástupce, ale na této pravdě se nic nezmění.

Namísto poctivého hledání skutečných příčin současného stavu jsme se ale v článku pana Pýchy dočkali jalového hledání produkčního a neprodukčního zemědělce. Nevím, zda si členové svazu uvědomují, že tímto bezcenným argumentem dehonestují a snižují odbornou a profesní úroveň svého svazu tím, že nejsou schopní doložit rozpoznávací znak, kdo je ten dobrý, tedy produkční zemědělec a kdo už je neprodukční. U tohoto tématu jsou si ale sedláci v ASZ ČR jistí tím, že každý zemědělec něco produkuje a proto je taková debata a optika k rozhodování úplně zcestná a lichá. Produkce má navíc mnoho podob včetně péče o krajinu, ale o tom pan Pýcha asi nic neví. Podstatě zemědělství nijak nerozumí. Kdyby totiž nebyl jen nasazeným svazovým papalášem ale byl i reálným zemědělcem, tak by věděl, že ústřední rolí zemědělce je žít a ekonomicky fungovat vedle svých polí a chovaných zvířat a také vracet do systému to, co si z něj vzal. Zřejmě je to i tím, že sám žádnou farmu nemá, tak aspoň ostatní, kteří něco chtějí na systému změnit, osočuje. Naprostá většina dotací je odpojena od velikosti produkce, tudíž argumentace ve spojení „dotace podle produkce“ je zcela nereálnou cestou, se kterou zkrátka nemůže v Bruselu ani nikde jinde uspět, a to zejména proto, že jedním ze základních pilířů SZP EU je vyrovnávání sociálních rozdílů. Bylo by proto ze strany Zemědělského svazu poctivé konečně říci tuto pravdu svým zemědělcům. Tak nebo tak zatím jedinou definicí je „aktivní zemědělec“ dle platné legislativy a ASZ ČR ho bere jako kritérium.

Představitel ZS ČR ovšem korunoval svůj článek brutální nepravdou o tom, že nikdy netvrdil, že je naše zemědělství v krizi. Přitom ze všech jeho vystoupení plyne, že právě on sám je králem strašení a na ujišťování všech o dalších a dalších katastrofách v sektoru založil svou politiku. Například celý web o „agrohazardu“ je jen jedním z mnoha důkazů. České zemědělství má své hluboké a neřešené systémové problémy, ale za 30 let zaznamenalo (také díky členství v EU) obrovský technologický a investiční pokrok kupředu a rozhodně jako celek není v žádné ekonomické krizi. 

Pan Pýcha dále v článku ani nepřekvapil alarmující zprávou o likvidaci a zavírání tisíců malých farem v EU a rostoucí koncentrací. Ačkoli tyto argumenty používá už mnoho let, tak zatím celou tu dobu se celá EU pořád dál opírá o menší, především rodinné farmy. Zcela jistě má tento model své limity a problémy, ale je plně funkční a zatím nikdo nic lepšího a komplexnějšího nevymyslel. Zejména má tento model tu přirozenou vlastnost, že se dokáže s každou generací sám obnovovat, byť to není nikde snadné. Ve svém komplexu je tak stále výrazným konkurentem především našemu zemědělství. Současně jsme jako ASZ ČR nikdy nepopírali skutečnost, že zemědělství se všude koncentruje a nevidíme na tom nic špatného, pokud jde o přirozený a dotacemi neživený proces. Stejnou realitou ale také je řada dalších trendů, které nás zatěžují. O nich už ale Martin Pýcha setrvale mlčí a poškozuje tím v důsledku středně velké podniky. A věřím, že mu jednou velmi „poděkují“, až zjistí, že namísto jasného vedení a hledání smysluplných alternativ a dlouhodobých řešení se omezil pouze na lobbing k dolování peněz pro vybrané skupiny podniků – především těch supervelkých. To je také pravá podstata jeho činnosti. Takové peníze se ale vždy rozkutálejí a strategická řešení nenahradí. Pouhá faktická obhajoba průmyslového zemědělství a starých časů včetně potřeby stále nekonečného zvětšování zemědělských podniků totiž žádnou strategií není. Je jen oddalováním nevyhnutelného, na které jednou někteří zemědělci tvrdě narazí. A to se také již děje.

Namísto reálné agrární politiky a jasného lídrovství zájmů svých členů však předseda sáhl po podpásových metodách. Pokusil se o dehonestaci naší organizace a na podporu svých tvrzení opakovaně vytáhl diametrálně odlišné názory jednoho bývalého člena ASZ, který ale v naší organizaci se svými aktuálními postoji, které nepochybně zhusta konvenují panu Pýchovi, za poslední léta žádnou větší podporu nenašel a možná proto z ní také odešel. Pana Pýchu mohu ujistit, že ASZ ČR je se svými padesáti spolky fungující standardní organizací, která má své lidské problémy v míře stejné jako u jiných živých společenství a pracuje s nimi. Vedle toho má ale také demokraticky projednané postoje a deklarované cíle a jen těmi by se měl každý náš partner (tedy i ZS ČR) relevantně zabývat. ASZ ČR postupně rozšiřuje své členské řady a to mimo jiné i proto, že má své záležitosti vždy většinově vydiskutované a také trpělivě a úspěšně prosazuje strategická témata, která vahou jejich důležitosti nakonec v nějaké podobě prosadí.

Samozřejmě platí, že nemusíme a nebudeme mít na všechno stejné názory a nemusíme mít stejné priority ani stejná vidění zemědělské budoucnosti. To bychom ostatně mohli všichni zůstat v národní frontě. To se ale jaksi historicky neosvědčilo. Co by ale bylo dobré, kdybychom měli aspoň srovnatelnou úroveň jednání a vzájemného pochopení. To jsem ale v předmětném článku představitele Zemědělského svazu nenašel. V životě i v jednáních za ASZ ČR jsem optimistou a proto i navzdory popsanému jednání pana Pýchy deklaruji, že mi nevadí sednout si za jeden stůl i s tímto zástupcem ZS ČR, pokud jiného nemají, a pokud smyslem takového jednání bude snaha se na něčem korektně domluvit a někam věci posunout. ASZ ČR sama nebo s dalšími partnery prosadila některá důležitá opatření, která dnes pozitivně pomáhají sektoru a zvyšují jeho potenciál – tudíž prokázala, že témata má a ráda se s nimi také přidá na jednání k legitimním bodům Zemědělského svazu, ve kterých se bude myslet na skutečné zájmy celé škály farem. Jednu věc ale nechť pan předseda ZS ČR vezme na vědomí – jsme svébytná a sebevědomá organizace s jasnými názory a s lidmi, kteří žijí pro zemědělství a mají své výsledky a nenechají se od nikoho dehonestovat.

Závěrem mé reakce na uvedený článek v Zemědělci a vůbec dlouhodobé vystupování pana Pýchy vůči mně i vůči ASZ ČR deklaruji, že si rozumné kritiky vždy vážím, protože nikdo není dokonalý a každý děláme nějaké chyby, ale konkrétně u Martina Pýchy navrhuji, aby si nejprve splnil třeba tyto domácí úkoly a teprve poté se s kritikou pustil do ostatních:

1. Pokusit se nemanipulovat v každém článku a snažit se pracovat s daty pravdivě a v kontextu.
2. Předložit reflexi předchozí politiky a představit skutečnou dlouhodobou strategii rozvoje celého českého zemědělství.
3. Dát na stůl konkrétní definici, kdo je dobrý a produkční zemědělec.
4. Navrhnout témata ke spolupráci s ASZ ČR tam, kde ještě chybí, pokud o ní stojí (my uděláme to samé).
5. Nastudovat si něco o rodinných farmách a podstatě jejich fungování, pokud tvrdí, že je chce mít za členy.
6. Pokud chce lépe rozumět zemědělství, tak v něm třeba začít podnikat.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR