Na začátku dubna jste se stal viceprezidentem asociace evropských nezávislých vinařů CEVI (European Confederation of Independent Winegrowers). Co pro vás tato funkce znamená?

Tato funkce je pro mě primárně potvrzením nastavené cesty ukazující to, že vinařství v celém Česku udělalo v poměrně krátkém čase přerod od zpřetrhaného a bohužel zuboženého sektoru k velmi kvalitnímu a v evropském kontextu konkurenceschopnému odvětví. Nyní už nejsme ti blázni z východu. Díky měnícím se klimatickým podmínkám a hlavně kvalitní práci českých a moravských vinařů nás vinaři ze zahraničí mohou brát jako partnery. Jako Asociace nezávislých vinařů vidíme u ostatních kolegů z Evropy, že i když máme odlišnou historii a jsme od sebe vzdáleni tisíce kilometrů, tak stejně řešíme podobné problémy.

Co prosazuje a jak funguje organizace evropských nezávislých vinařů CEVI?

Tato organizace vznikla kvůli složitosti evropské a někdy i národní legislativy. Ta je sice všude proklamována jako zaměřená na malé, rodinné podniky, ale ve skutečnosti mají lepší situaci spíše větší vinařství. Samozřejmě je na místě otázka, co malý podnik znamená. Ve Španělsku a u nás je to něco jiného. Z pohledu CEVI jde především o zodpovědný přístup k půdě, generační předávání vinařství a produkci navázanou na lokální region. Prioritou není soutěžit o co největší produkci, ale o odkaz předchozích generací, zodpovědnost k přírodě, prospívání regionu a podobně. CEVI se snaží pomáhat s tím, aby se mohli podobně založení vinaři po celé Evropě soustředit právě na tohle.

Co konkrétně obnáší vaše činnost jako viceprezidenta?

Shodou okolností jsme měli včera další online setkání vedení, kde jsme si upřesňovali sektory. Každý z nás má víc oblastí svých zájmů – například jako zástupce nově nastupujících zemí mám na starosti pomoc čerstvým členům v Řecku, ale jsme v kontaktu také například s vinaři ze Slovenska, kteří se s CEVI teprve poznávají. Přesto už v některých ohledech spolupracujeme. CEVI zastupuji i v Civil dialogue group a mám na starost interní antibyrokratickou sekci, což je boj s větrnými mlýny. Ale snad bude svítat na lepší časy. Dokonce sama Ursula von der Leyen se nechala slyšet, že musíme odbrzdit společný trh. A Mario Draghi říká, že vysoké vnitřní bariéry a regulační překážky jsou pro růst EU mnohem škodlivější než jakákoli cla, která by USA mohly zavést, a navíc se jejich škodlivé účinky v průběhu času zvyšují. Proto se snažíme prosazovat uchování volného pohybu zboží v EU, které je vlastně jenom na papíře. Například pro nás blízko hranic je najednou složité vyvážet. Třeba slovenský hoteliér si musí zřídit komunikaci s českým celním orgánem, neustále mu posílat hlášení atd. Nemluvě o tom, že některé vinařské regiony jsou doslova uměle rozdělené hranicí a pak se velmi komplikuje produkce, transport hroznů atd. Obecně se snažíme producentům, obchodníkům a ve finále i zákazníkům zjednodušit život.

Evropská komise nedávno představila nový balíček věnující se vinařství. Co se z toho z vašeho pohledu povedlo a co je nevyhovující?

Balíček byl představen ve velice zrychleném řízení a bez možnosti konzultace, takže případné změny budou muset probíhat dodatky. Jasným pozitivem nové evropské legislativy je snad jen ujasnění podmínek u dealkoholizovaných vín. Technologie k tomu využívané byly doposud hodně v šedé zóně. Do nového balíčku si mnoho bodů prosadili spíše zástupci průmyslové části sektoru. Pohledem je, že situaci a krizi vinařského sektoru by měly řešit pouze organizace sdružující přes 50 % produkce té konkrétní země, navíc bez žádné podmínky specifikující vinifikaci domácí suroviny. Pro nás je to nepřijatelné. S eurokomisařem pro zemědělství, panem Hansenem, jsme ve shodě, ale naše návrhy se musí do legislativy propsat přes úředníky, kteří mají „v šuplíku“ zastaralá řešení. Abych ale nebyl jen negativní, tak některá opatření jsou dobrá – například u pozastavení pokut za nevyužití práv na výsadbu.

Platí tedy, že Evropská komise obecně prosazuje stále spíše vinařství ve stylu těch největších producentů?

Ano, v kostce by se to tak dalo shrnout. Jak jsem zmiňoval, myslím si, že textové znění vznikalo po jednání „high level group“ velmi překotně a přepsala se do něj řada bodů, které ležely v šuplíku. Teď se na těchto bodech musí hodně pracovat, aby se situace přizpůsobila moderním podmínkám.

Jaký je obecně stav produkce vína v Evropě? Je spíše záležitostí menších, rodinných vinařství, nebo víno více vyrábějí velké, průmyslové společnosti? A jak se struktura vinařství liší podle jednotlivých členských zemí?

V jednotlivých členských zemích se struktura vinařského sektoru velmi liší. Překvapením ale je, že například v Itálii převládají nejenom počtem, ale i produkcí právě rodinná vinařství nebo vinařství vlastněná přímo zapojenými rodinami. Na druhou stranu Italové mají oproti vinařům u nás obecně větší výnosy a limity na hektar. Hlavně díky takovým vinařským zemím CEVI sdružuje kolem 200 000 vinařských subjektů. Proto neberu svoji pozici jako osobní úspěch, ale jako podtržení práce všech mých kolegů.

V dnešní době je důležitá resilience rodinných vinařství. U velkých firem nyní vidíme tendence k ještě většímu sjednocování, aby se jim ještě snížily výrobní náklady. Zároveň u větších subjektů panuje panika ohledně tarifů (případné uvalení cel administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa na dovoz vína z EU, pozn. red.), což je téma nejvíce pro Francii a Itálii. Není tajemství, že řada velkých i menších vinařství je na prodej, nebo krachují. Na celoevropský, ale i ten český trh se tedy dostanou velké objemy levného vína. Struktura trhu v EU je velmi turbulentní. Někteří naši kolegové a bohužel i naši vinaři na Mělnicku naopak neměli kvůli vlivům počasí skoro žádnou sklizeň. Někteří kolegové měli doslova všechno – sucho, kroupy, povodně a poté i velký tlak chorob při sběru. Ostatně stejně jako všichni zemědělci. Tohle všechno se do čísel propíše až za další dobu.

Lze zobecnit, jaká část vína je v EU od menších vinařů a jaká od velkých producentů?

Po údajích o rozložení produkce vína podle typu vinařství se snažíme v organizaci CEVI delší dobu pátrat. Ale tím, že by se členské státy musely spojit a definovat malá rodinná vinařství, je složité dostat se k těmto údajům. Jak víte, tak donedávna ani v Česku neexistovala definice rodinné farmy a já si práce ASZ ČR v tomto ohledu velmi vážím. Ve wine Intergroup Evropského parlamentu se bude téma podílu vína vyrobeného velkými a malými producenty řešit. Nový prezident CEVI Samuel Masse byl kdysi také prezidentem CEJA. Tato organizace mladých farmářů EU měla vždy dobré kontakty na akademický sektor, čehož se snažíme využít a dostat se k přesnějším číslům.

Už jste zmínil, že určitou skupinu vinařů může ohrožovat nastavení vysokých celních tarifů administrativou amerického prezidenta Trumpa. Jaký typ vinařů a v jakých zemích je nejvíc ohrožený tím, že se zkomplikuje vývoz vína mimo EU?

Jedná se hlavně o vinařství z tradičních vinařských zemí. Francie či Itálie má v USA velkou část své klientely, také hodně občanů USA je stále hrdých na své evropské kořeny. Kromě toho zasáhnou cla například mladé vinaře, kteří našli svou šikovností klientelu u mladší generace nejen ve Spojených státech, ale také třeba v Japonsku a dalších zemích. Pro zemědělství obecně je velké téma dopad dohod s MERSOCUR a tedy s velkou částí států Jižní Ameriky (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay, Venezuela, Bolívie, pozn. red.). Nejinak je tomu ve vinařství, ale musíme se snažit v tom vidět také příležitost a být flexibilní. Nikdo si ale nemyslí, že se víno z EU bude ve větším množství vyvážet třeba do Argentiny. Navíc jakýkoli nový trh jen těžko nahradí obchod se Spojenými státy.

Jaký typ vinařů je nejvíc imunní vůči těmto globálním výkyvům na trhu?

Dnes se ukazuje, že právě tato nepředvídatelnost je odpuzující pro velké investory, kteří přelívají kapitál do různých sektorů a nemají k regionu tak silné pouto jako rodinné podniky. Odolnost rodinných vinařství je také o tom, že jsou schopná v případě potřeby zatnout zuby a přečkat složitější dobu. Velké konglomeráty mají sice ekonomickou výhodu z velikosti, ale v nejisté situaci na trhu se jim těžko plánuje. To je něco, co u velkých podniků rozhoduje více než u nás.

Jaké jsou z vašich zkušeností hlavní důvody, proč je situace rodinných vinařství dobrá?

V Česku je situace oproti podmínkám před třiceti lety lepší v tom, že rodinná vinařství mohou vůbec existovat. Dnes máme navíc mnohem větší přístup k informacím, výsledkům výzkumu, technologiím atd. Klimatické změny znamenají mnohé komplikace, ale přinášejí také možnost pěstovat nové odrůdy vína. Pokud má vinař vášeň k řemeslu, ukáže se to i na výsledcích. Dnes se nám už daří prosadit i na vinařských soutěžích v zahraničí. To vám vždy dává novou sílu do pokračování, i když měřitelně situace není tak dobrá jako před deseti lety.

Jakou roli dnes při prodeji vína hraje marketing přes sociální sítě? Je vůbec možné dnes prodávat víno i bez propagace na sociálních sítích?

Určitě je možné fungovat i „postaru“, bez sociálních sítí, ale jen pro určité typy vinařství. Pokud jste z tradiční vinařské anebo turistické oblasti, pak je situace snazší, ale dnes se ani na toto nedá spoléhat. Sociální sítě jsou dnes u všeho téměř nutnost. Ale už i zde je silná snaha o regulaci a často v praxi vidíte tzv. shadow banning (cílené omezování dosahů činnosti uživatelů především sociálních sítí, pozn. red.), nebo vyloženě mazání příspěvků. Nicméně stejně jako u rodinných farem se i u rodinných vinařství velmi často najde někdo z rodiny, kdo je na digitální marketing šikovný.

Vaše rodina agroturistiku a vinařství propojuje delší dobu a zároveň máte značku “Hovězí zpod vinic”. Jaké zatím máte zkušenosti s nabízením vína i masa přímo zákazníkům?

Zkušenosti máme veskrze pozitivní a dělá nám to radost. Synergie mezi vinařstvím a dalšími typy zemědělství je velká. Poptávka po kombinaci vína a jídla se zvyšuje, čemuž pomáhá i náš rybník.

I mezi našimi kamarády je dnes už dost nadšenců, kteří se díky vínu naučili skvěle připravovat hovězí, a naopak skrze maso se dostali třeba k vínům zrajícím na sudu.

Využíváte v živočišné výrobě či v produkci krmiv zbytky z produkce vína?

Všechno se dá využít. Někdy nejde o nejjednodušší variantu a někdy to i ekonomicky nedává smysl, ale v tomto vidím budoucnost.

Několikrát jste už naznačil, že klimatické změny mají dopady na vinařství. Jak konkrétně se na pěstování a produkci vína projevují?

Klimatické změny výrazně ovlivňují tradice spojené s vinařstvím. Například burčák bylo donedávna možné legislativně prodávat až od určitého data, což už dnes nedává smysl. S čím dál většími výkyvy počasí se snižuje předvídatelnost profilu některých odrůd a také načasování práce. Do doby zhruba před deseti lety jsme byli bráni jen jako země pro bílá vína a nyní se díky zvyšování teploty již dlouho dobře daří i modrým odrůdám, což už jde vidět i na trhu. Bohužel klimatické změny vedou k tomu, že ve vyhlášených světových oblastech již nedává smysl dodržovat tradice a plánování je čím dál složitější. I u nás jsou dnes relativně nedávno vysazené vinice s odrůdami, které dnes nedávají smysl. To, co se před deseti lety vysazovalo v Polsku, dnes už najdete třeba v Dánsku. Pokud to takto půjde dál, pak se otevírají otázky závlahy a třeba agrofotovoltaiky. Jakkoli se nám to může příčit, pak nové druhy panelů by mohly pomoct se stíněním. To je obrovský paradox a sám bych se za podobnou větu donedávna styděl a chytal se za čelo. Stále častější je také třeba sběr v noci nebo nad ránem. Prostě cílem je snaha získat co nejlepší surovinu.

Pojďme zpět k vašemu hospodaření. Rodina Valihrachových získala v roce 2018 titul Farma roku a poté v roce 2023 ocenění Pestrá krajina. Co pro vás osobně tato ocenění znamenají?

Pro mě osobně tato ocenění znamenají zadostiučinění pro celou širokou rodinu. I když je to už dávno, tak si pamatuji, jak se pomalu začínalo téměř z ničeho. V generaci prarodičů a rodičů ta vzpomínka vždycky rezonovala a my mladší se musíme k této pokoře vracet. Jsem moc rád, že se moje rodina svou šikovností posunula a dokonce dokázala uspět v tak široké konkurenci. Když dnes vidíte ty silné příběhy a mluvíte třeba s dalšími rodinami z těchto soutěží, je to až neuvěřitelné. Vždycky se máme jeden od druhého co naučit a jsme vděční za vše, co nám to dalo.

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 3/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.