Pastvu a průhon v lesích zakázala legislativní úprava v roce 1960. Změna reaguje na potřeby krajiny. „Návrh (zákona) bude mít pozitivní vliv na životní prostředí. Umožněním kontrolované pastvy v lesích podporuje biodiverzitu,“ zdůvodnila důvodová zpráva zákona.
A souhlasí s tím i zemědělci, pro které je nové opatření užitečné. „Pastva v lese přináší užitek nejen farmářům a zvířatům, ale také samotnému ekosystému. Podporuje druhovou rozmanitost, pomáhá s péčí o některá chráněná území a přispívá k obnově degradovaných stanovišť. To platí zejména, i když ne výhradně, pro pastvu ovcí a koz, které mohou například pomoci omezit nežádoucí náletové dřeviny,“ vysvětlila pro Deník.cz manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřina Urbánková.
Kromě ovcí se v lesích může pást i skot či koně a také dokonce drůbež. Všechno ale záleží na možnostech a podmínkách zemědělců. Zákon jim totiž pro lesní pastvu ukládá řadu povinností. Klíčový je souhlas vlastníků pozemků a zabránění škod na lesním porostu. „Ten, kdo provádí pastvu v lese, je povinen zajistit, aby při pastvě v lese nedocházelo ke škodám na lesních porostech a k narušování půdního krytu a vodního režimu ohrožujícím plnění funkcí lesa. Pokud na lesních pozemcích probíhá pastva v lese, má se za to, že případné škody na lesních pozemcích nebo na lesních porostech nezpůsobila zvěř,“ ustanovil zákon. Problematické také může být to, že les se nesmí oplotit a musí zůstat pro veřejnost průchozí.
Lesní pastva se ale nebude týkat prasat. Byť to výslovně zákon nezakazuje, prasata pást zatím nepůjde kvůli dalším legislativním nařízením. „Zjednodušeně řečeno, zákon nikterak nezakazuje chov prasat v lese. Nicméně pokud by takto chtěl nějaký chovatel prasata domácí chovat, musí splnit podmínky zabezpečení chovu tak jako každý jiný chovatel domácích prasat,“ potvrdil Deníku mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer.
Aktuální právní úprava totiž zemědělcům klade za povinnost například oplotit pastvinu dvěma ploty. A mobilní ohradník se tím určitě nemyslí. „Jedná se o speciální povinnost pro všechny chovatele prasat, kteří musí u všech výše uvedených budov a staveb určených k chovu prasat zřídit trvalé souvislé oplocení, to je plot, který musí být pevně spojen s pozemkem, na kterém stojí, zapuštěním do země,“ doplnil Majer.
Pasení prasat je v Evropě tradice
Pasení prasat je přitom historická zemědělská metoda. Výraz „pasáček prasat“ neexistuje pro nic za nic. Prasata se jako venkovní zvířata chovala běžně na území českého státu ještě na konci 19. století a někde je to praxe stále aktuální.
Chovatelům prasat, kterých je v Česku stále méně, by umožnění lesní pastvy podle Urbánkové mohlo pomoci a ve finále mohlo zvýšit produkci tuzemského vepřového, včetně toho nejkvalitnějšího z welfare chovů. „Za mě jednoznačně je třeba dodržet biosecurity, ale bylo by dobré pastvu prasat v lokalitách s nižší mírou rizika v lesích umožnit. Je vhodné pokračovat v rozvolňování podmínek a postupně umožňovat přirozenou pastvu zvířat i na dalších typech ploch — například pastvu prasat na orné půdě, jak to mají v Německu a dalších zemích kolem nás. A třeba ve Španělsku nebo Portugalsku je pastva prasat v lesích zcela běžná a pozitivně se odráží jak na kvalitě produkce, tak na welfare zvířat, “ upřesnila Urbánková.
V Evropě se prosazuje „divoké zemědělství“
Pastva v lese místo zděných kójích na roštu ve velkochovech je pro prasata jednoznačně pohodlnějším a zdravějším způsobem života. Zvýšení welfare (pohodlí a životních podmínek) zvířat, včetně prasat, je dlouhodobou strategií i společné evropské zemědělské politiky. A v Evropě se mluví o tom, že by zemědělci měli mít ve způsobech chovu větší flexibilitu a zároveň pro rozvoj zemědělství, větší welfare zvířat, ale zároveň i jeho konkurenceschopnost bude potřeba přejít i k méně intenzivním formám.
„Myslím si, že se budeme muset začít více bavit o něčem, jako je divoké zemědělství a polodivoká forma chovu zvířat. Máme velkochovy, ale proč nevyužíváme plochy, kde by se zvířata mohla volně pást?“ řekl na setkání s novináři slovenský europoslanec a člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Michal Wiezik. Podle něj by to mohlo zvýšit i atraktivitu zemědělství pro mladé lidi. „Generační obměna je dlouhodobý, nejen evropský problém, průměrný věk zemědělce je 46 let. Mladé lidi odrazuje přemíra byrokracie, ale i nařízení, jak zvířata chovat,“ zmínil Wiezik.
S „divočejší formou“ zemědělství souhlasí i europoslankyně a předsedkyně zemědělského výboru Veronika Vrecionová. „Já bych to velmi přivítala. Částečně se to už děje u hovězího dobytka, v podhorských oblastech máte úplně geniální podmínky. Je dobře, že se to rozšiřuje a stojí to za další podporu,“ řekla pro Deník.cz.
Autor: Kamila Minaříková
Zdroj: Deník.cz
