O té odolnosti sedláků či farmářů je v průběžné zprávě projektu OSN opravdu zmínka. Z našeho českého, moravského a slezského pohledu to lze potvrdit, ale zároveň druhou větou je třeba konstatovat, že u nás, podobně jako v ostatních zemích bývalého sovětského bloku měl selský stav opravdu namále. Dnes, po více než třiceti letech obnovy a rozvoje rodinných farem je zřejmé, že sedláci jsou silní, soběstační, odolní, hrdí a schopní ustát momentální vlny politické nepřízně. Na toto téma jsme prohodili na loňském vyhlašování výsledků soutěže Farma roku několik slov s Janem Basařem, předsedou ASZ Trutnov, jehož rodinná farma byla před časem v této soutěži také oceněna. Na mé konstatování, že kdyby došlo k takové politické změně jako dnes před třiceti lety, vzdorovalo by se o dost hůř, hospodář přitakal. A když jsem dodal, že dnes, když jsou statky fungující, ukázkové, inovativní, a odolné, se již Jan Basař s manželkou po boku skromně usmáli.
Ano, k průběžné zprávě za rok 2023-2024, kterou generální tajemník OSN loni zveřejnil, by bylo možné za Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) asi ocenit to, že OSN oceňuje… „zapojení žen a mladých lidí… a to, že organizace rodinných farmářů sehrály zásadní roli při prosazování rovnosti žen, generační obnovy a posilování postavení mládeže na venkově.“ Ostatně o tom i svědčí to, že se do politických procesů a jednání zapojilo více než 2600 účastníků. Celkem 16 států schválilo národní akční plány pro rodinné farmy a celkem 46 států bylo při tvorbě své legislativy a formulování cílů v zemědělství na národní i regionální úrovni inspirováno programem Desetiletí rodinných farem.
Ve zprávě OSN k Desetiletí se uvádí, že zřejmě i díky inspiraci touto akcí bylo přijato 385 zákonů a mnoho dalších rozhodnutí podporujících hospodaření na bázi rodinných farem. OSN zdůrazňuje jejich význam, který mají na ochraně životního prostředí i biodiverzity a tím potažmo i na adaptaci na měnící se podnebí. Někomu toto všechno může připadat, že to je přece jasné, že to přece každý ví, ale… když se podíváme na realitu v mnoha zemích, a dokonce i v Česku, není tomu tak vždy. Zdá se, že o věcech, které jsou tzv. nabíledni, je třeba hovořit stále. A stále. Bude také zajímavé sledovat, jak přistoupí k uzákoněným rodinným zemědělským hospodářstvím a jejich podpoře i rozvoji nová vláda.
Rodinným hospodařením se zabývají na mezinárodních setkáních celosvětoví lídři, například ministři G20, když v roce 2024 prohlásili, že považují rodinná hospodářství za nezpochybnitelnou prioritu, neboť o jejich přínosu opravdu nelze pochybovat. Rodinné farmy jsou podle OSN pilířem všech snah řešit takové velké věci, jako je globální chudoba, hlad a environmetální krize. Ano, to je z pohledu celosvětového, z pohledu Afriky, Jižní Ameriky, Asie a i z pohledu konkrétních zemí. Evropská situace ale není zase tak odlišná.
Nicméně v dokumentu Desetiletí rodinných farem jsou pasáže věnující se problémům nejen v Panamě, Kostarice či Nepálu, ale i v Evropě. Zde pak je možné najít inspiraci a témata, jako mladým a začínajícím zemědělcům posílit možnosti a usnadnit přístup k půdě, k nutnému vybavení, vstupům, infrastruktuře, a s tím souvisí právě podpůrné programy a legislativní rámec. To jsou témata, která jsou u nás aktuální a prosazuje je ASZ ČR. Sem patří i podpora prodeje potravin, ale i dalších produktů přímo spotřebitelům.
Když se hovoří o udržitelnosti, myslí se tím v případě rodinných farem podporovat postupy, které odolávají takovým katastrofám, jako je sucho či povodně. V našich podmínkách lze hovořit o agroekologickém přístupu, o agrolesnických systémech, o precizním zemědělství či o regenerativním zemědělství. Ale vždyť to jsou témata, která členové ASZ ČR dobře znají a existují odborníci v akademické sféře, v odborném školství. Je vlastně potěšitelné, že toto uvažování pro nás není nové, že „v tom nejme sami“.
Asi jako mnohé aktivity, programy či akce vyhlašované a medializované ze strany OSN je i „Desetiletí“ zatížené mnoha slovy, ambicemi, proklamacemi a i politikou. Nicméně není marné se mnohastránkovou zprávou, kterou „měl čest“ přednést generální tajemník, trochu prokousat. Je totiž najednou trochu zřejmější, čím žije svět, s čím se potýkají sedláci a rybáři na druhém konci světa, a náhle si člověk uvědomí, že leckteré problémy, které se u nás zdají být strašnými, zase tak strašné nejsou.
Avšak v našem případě díky nejen za uplývající desetiletí, ale díky za uplynulých třicet let, kdy rodinná hospodářství měla šanci se znovu obnovit, další vzniknout a všechna zesílit tak, že tedy opravdu něco vydrží.
Josef Duben
