Jako třiadvacetiletí začínali Jana a Jakub Laušmanovi ve vísce o třiceti obyvatelích od nuly. Původně měli představu o menším stádečku koz, chovali i krávy, kachny, husy. Ani jeden neměl k zemědělství vztah, a tak v Držovicích začínali metodou pokus omyl.
„Hlavně jsme chtěli být do sta kilometrů od Prahy, protože jsme původně nebyli přesvědčeni, že z města odcházíme natrvalo. Dnes tam jezdíme s ručně vyráběnými dlouhozrajícími sýry na trhy, máme tam nejvíc krámkůi odběratelů,“ vzpomíná Jana Laušmanová s tím, že původně měli o farmaření trochu naivní představy.
Informace o chovu i kvůli absenci sociálních sítí či internetu sháněli různě. „Poptávali jsme se v cizině, listovali v knížkách. Žádné kurzy na výrobu sýra, mléka, tvarohu či jogurtů v domácích podmínkách tehdy nebyly.“
Sama je dnes spíše provozní a ročně připravíi 60 exkurzí po farmě pro dospělé nebo koly. „Manžel je asi jediný, kdo na farmě zvládne úplně všechno. Vyrábí sýry, když je potřeba, podojí. Je zootechnikem, jezdí traktorem. Účast na trzích už ale odmítá,“ směje se farmářka.
Severozápad země je uchvátil
Jako mladí lidé chtěli žít v hezké přírodě. I když o severozápadě republiky měli zkreslené představy, nakonec byli mile překvapeni, do jak kouzelného kraje přišli.
Tehdy prý většina Pražáků milovala jižní Čechy, a možná i proto tam bylo pořízení nemovitosti drahé.
Dnes za sebou mají na farmě, kde po letech rekonstrukce starého německého statku kolaudovali v roce 2009, sedmnáctou sezónu.
„Stádo jsme začali budovat o rok později a vystavěli jsme tu i bourárnu, sýrárnu a další potřebná zařízení ke zpracování surovin. Tři sta kusů zvířat je asi maximum, které dokážeme našimi pozemky a pastvinami uživit. K farmě přiléhá 31 hektarů a dalších 40 si pronajímáme,“ vypočítává 49letá farmářka.
Na stávajícím počtu ovcí a koz se rodina drží i kvůli nepředvídatelným výkyvům přírody, jako je třeba sucho. „Za těch pětadvacet let se tu příroda hodně změnila. Dřív tu byla spousta mokřadůa my se báli vlhkosti. Dneska je to naopak.“
Vlčí smečky varují
Ovce a kozy mají na pastvinách volný pohyb, což u těchto mléčných zvířat už podle farmářky není běžné. Ven ze stájí mají možnost chodit i v zimě. „Na noc je ale zavíráme, protože i tady už hrozí vlci, což potvrdily fotopasti. I proto připravujeme bezpečnější ohrady,“ vysvětlila.
Své několika cenami oceňované produkty rozváží kromě Prahy a Ústeckého kraje i do středních Čech, větších měst, na Liberecko či Plzeňsko. „Před covidem měl prodej stoupající tendenci, po něm ale na severu Čech řada odběratelů skončila. Přímo z farmy už tolik prodávat nechceme, proto jsme pořídili automat v nedalekém Úštěku. A ten se nám osvědčil. V menší míře funguje i e-shop,“ říká Jana Laušmanová.
Farmáři do dalších let plánují omladit partu několika zaměstnanců a zvolnit své pracovní tempo. „Máme padesátku na krku a už to pociťujeme. Sehnat dnes mladé lidi, kteří by pracovali ráno, večer či o víkendech, je ale složité.“
Jana Laušmanová si ráda odpočine při setkání s přáteli či na procházce, její muž je milovník motorového paraglidingu. Jeden ze synů na vysoké škole studuje potravinářskou chemii, druhý biologii.
Autor: Tomáš Prchal
Zdroj: Denik.cz