Nikdo jiný by premiérovi netoleroval v Evropě bezprecedentní rizika střetu zájmů, která začínají vyplouvat na povrch. Mají více podob, jakkoli bude šéf ANO a jeho okolí tvrdit, že vložením Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust naplnil literu zákona. To mu jistě potvrdí jakýkoli státem objednaný posudek.

 

Přesně taková situace nastala dnes. Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) oznámil, že bude holdingu Agrofert znovu vyplácet pozastavené domácí i evropské dotace. Je to riskantní krok. Proč nepočkal na stanovisko Evropské komise, jež se v únoru začala zabývat tím, zda je Babišovo řešení v souladu s právem EU, které je přísnější než domácí legislativa?

 

Oponenti upozorňují na článek 61 evropského finančního nařízení, jež výslovně uvádí: „Ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí účastníka finančních operací.“

 

Právo EU neřeší jen formu vlastnictví, ale zkoumá také možnosti ovlivňovat rozhodnutí, z něhož mohou mít profit i rodinní příslušníci. Statut fondu RSVP Trust předpokládá, že s odchodem Babiše z vlády převezmou správu fondu jeho děti, což může být kámen úrazu. Premiér nebude mít zájem, aby holding neprosperoval.

 

Pokud by Evropská komise došla k jinému závěru, hrozilo by zablokování unijních dotací Agrofertu jako v letech 2017–2021 kvůli střetu zájmů premiéra Babiše. Jelikož jsou evropské dotace předfinancovány z národních rozpočtů, znovu by je v plné výši hradil český daňový poplatník.

 

To je případ zhruba sedmi miliard korun zemědělských dotací Agrofertu. Když se tehdejší ministr zemědělství Marek Výborný na základě množících se soudních rozsudků potvrzujících nezákonné platby rozhodl tyto dotace vymáhat, bylo už pozdě.

 

S nástupem tvárného ministra zemědělství Martina Šebestyána (za SPD), jenž za Babišovy vlády řídil SZIF a na základě vlastní metodiky dál proplácel dotace Agrofertu, se dala očekávat změna přístupu. Fond současně rozhodl o tom, že se dotace nebudou zpětně vymáhat. Kroky fondu jsou o to nedůvěryhodnější, jelikož ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO) zatrhla dotazy státní správy na evropské orgány, zda je řešení premiéra Babiše v souladu s unijním právem.

 

Zemědělský fond si musel vystačit s posudky, které nepřekvapivě nezjistily nesoulad, i když si hlavní analýza advokátní kanceláře Portos nechává otevřená vrátka, že nelze vyloučit jiné závěry Evropské komise s ohledem na článek 61.

 

O to překvapivější je rozhodnutí fondu, jež může vést k miliardovým škodám. Nelze se vyhnout dojmu, že jedná pod časovým tlakem. Druhá advokátní kancelář, Pelikán, Krofta a Kohoutek, měla na svoji analýzu jen dva dny, což vyvolává otazníky nad hloubkou jejího zkoumání takto závažného případu.

 

Příliš důvěry nebudí ani skutečnost, že spoluzakladatel Portosu Milan Smutný se v minulosti netajil úzkými vazbami na Andreje Babiše. Portos už dříve vypracoval řadu posudků nejen pro zemědělský fond, ale i pro další státní instituce, které umožňovaly Agrofertu čerpání veřejných prostředků v miliardových objemech.

 

Postup SZIF kritizují nejen právní experti a opozice, ale i Asociace soukromého zemědělství. Upozorňuje, že „bez jasného stanoviska Evropské komise, které k této věci ještě není známo, je třeba rozhodnutí SZIF brát za předčasné, neboť v případě jiného postoje Evropské komise ponesou dotčení úředníci a zástupci platební agentury veškerou odpovědnost za případné důsledky“.

 

Fond tvrdí, že minimalizuje rizika pro státní rozpočet. Pravý opak je pravdou a jediné, co minimalizuje, jsou rizika Agrofertu. Zemědělské dotace pro „očištěný“ holding jsou první vlaštovkou, ale nejsou jediným problémem hypotetického střetu zájmů premiéra, jehož vláda může ovlivňovat podmínky v dalších oborech jeho impéria.

 

Hlavní pozornost upoutává koncern Agrofert, ale nelze pominout druhý mamutí holding SynBiol s padesáti firmami, který zůstává v přímém vlastnictví premiéra Babiše. Jeho součástí je investiční fond Hartenberg, jehož doménou je zdravotnictví. Klíčovou firmou v této oblasti je holding FutureLife, spravující síť reprodukčních klinik s ročním obratem 9,3 miliardy korun, jež získává miliardy z domácích zdravotních pojišťoven.

 

Premiér sice formálně neporušuje zákon o střetu zájmů, jelikož jeho zdravotnická zařízení nedostávají klasické dotace, ale resort zdravotnictví vedený loajálním ministrem Adamem Vojtěchem může změnou úhradových vyhlášek rozšiřovat portfolio úkonů a služeb placených z veřejného pojištění.

 

Do této kategorie patří nedávná snaha holdingu FutureLife získat smlouvy na nové výkony, například v preventivní onkologii, nebo iniciativa poslankyně ANO Taťány Malé se souhlasem Vojtěcha změkčit pravidla pro umělé oplodnění. Dnes k němu musí mít ženy souhlas partnera a zákon nepočítá se single ženami, jež tato pravidla obcházejí.

 

V normální situaci by to nemusel být zásadní problém, ale pokud Babiš argumentuje nízkou porodností a současně je vlastníkem největší sítě reprodukčních klinik u nás, zní to přinejmenším dvojznačně. Vojtěch se dušuje, že on ani premiér do ničeho nemohou zasahovat, ale otazníky zůstávají.

 

Jedné z Babišových klinik, Iscare, která poskytuje i jinou péči než asistovanou reprodukci, v letech 2017–2019 skokově stouply platby na léčbu vážných nemocí o sedmdesát procent, přičemž ostatní centra takových nárůstů nedosahovala. Klinika Iscare figuruje i v jiném příběhu.

Vinohradská nemocnice, přímo řízená resortem zdravotnictví, uzavřela novou výhodnou smlouvu s klinikou Iscare mj. o neplacených konzultacích s lékaři ve vytížených oborech (chirurgie, gynekologie nebo gastroenterologie), přestože se potýká s nedostatkem personálu. Podobně nastavené smlouvy bez jasných úhrad a limitů mohou způsobit, že státní nemocnice fakticky dotuje péči o pacienty soukromého zařízení.

 

Díky smlouvě má klinika možnost předávat vinohradské nemocnici pacienty, které nemůže či nechce ošetřovat. Ministr Vojtěch odkázal na odpovědnost jejího vedení, ale sám se jí zcela zbavit nemůže. Kolik hrozí takových „malých domů“ se stínem střetu zájmů premiéra v pozadí, nemluvě o těch miliardových?