Vlevo je zaparkovaný nevelký elektromobil, který právě „doplňuje palivo“ z nabíječky. Vpravo zase stojí chladící box, odkud si mohou zájemci sedm dnů v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně koupit různé druhy hovězího masa včetně klobás nebo párků. I tento „masomat“ je napájen ze stejné nabíječky jako elektroauto. A energie pochází z bioplynové stanice, která stojí o jen pár stovek metrů dál, ukrytá za kravínem.

Na Farmě Basařovi v obci Prosečné u Trutnova začala vyrábět energii už před 18 lety. Rodinný podnik přitom využívá významnou část vyprodukované elektřiny a téměř veškeré vyrobené teplo na svém hospodářství.

Teplo slouží k vytápění budov na farmě včetně zázemí kravína, malého skleníku nebo rodinného penzionu a také k ohřevu teplé vody. Elektřina pak napájí celý areál a slouží také na chlazení zmíněného prodejního boxu s masem nebo dobíjejí elektromobilu.

Jako „palivo“ využívá bioplynka převážně travní senáž, GPS, nedožerky a malou část hnoje z vlastního chovu. Digestát (zbytek po výrobě bioplynu – pozn. aut.) se následně využívá jako organické hnojivo. „Je to vlastně takový uzavřený cyklus, všechno na naší farmě funguje jako jeden celek. Svou podstatou se blížíme cirkulárnímu hospodaření našich předků, jen s moderními technologiemi,“ říká Jan Basař, nejstarší ze tří bratrů, kteří zde spolu se svými manželkami, dětmi a rodiči hospodaří.

Pšenice přímo v jeteli

Na farmě v Podkrkonoší začali po válce hospodařit děda s babičkou. Jenže když pak nastala kolektivizace, zabavili statek komunisté. Basařovi se sem mohli vrátit k hospodaření až po roce 1989. Hospodářství, které bylo po desítkách let „socialistického zemědělství“ zruinované, začali obnovovat, vylepšovat a časem i rozšiřovat.

Dnes Basařovi hospodaří přibližně na 550 hektarech, přičemž asi polovinu vlastní a zbytek si propachtovávají od majitelů, věnují se živočišné i rostlinné výrobě, mají pár zaměstnanců, provozují rodinný penzion, malou zoologickou zahradu pro děti, postavili bioplynku, bourárnu masa a automatickou prodejnu ve Vrchlabí. A v roce 2022 získali prestižní titul Farma roku.

Před několika lety se Basařovi rozhodli pro zásadní změnu hospodaření, když najeli na takzvané regenerativní zemědělství. Impulsem se staly velké půdní eroze z přívalových dešťů, kdy ornice při slejvácích doslova odtékala pryč. „Chtěli bychom jednou předat půdu našim dětem a nechceme jim nechat jen hlínu, která vypadá jako štěrk,“ říká Jan Basař.

Letos už jsou v systému regenerativního zemědělství čtvrtým rokem a nemohou si ho vynachválit. „Byl to ale náročný proces,“ vzpomíná Basař. Přesvědčila je poznávací cesta do Francie, kterou pořádala Asociace soukromého zemědělství společně se společností Soufflet Agro a kde se na vlastní oči s regenerativním zemědělstvím seznámili.

„Přesvědčilo nás to, že právě to je budoucnost,“ říká farmář. „A nabyli jsme sebevědomí se do toho pustit, i když nás mnozí farmáři od tohoto kroku odrazovali.“ Regenerativního zemědělství je založeno na obnově zdravého, živého prostředí v půdě tím, že se nezpracovává a zajišťuje se stálý pokryv, například pěstováním meziplodin. Už v prvním roce vyzkoušeli u nejvíce erozně ohroženého pole zasít pšenici rovnou do jetele.

Patnáct žížal na rýči

„Na Silvestra lilo, byla obleva, ale přívalové deště s pšenicí neudělali vůbec nic. Voda sice letěla po povrchu, protože jí bylo tolik, že se nestíhala vsakovat, ale nevymlela žádnou erozní rýhu, pšenice tam zůstala. A stačilo tak málo: nezkypřit a zasít přímo do jetele,“ konstatuje Jan Basař, podle něhož se už eroze není na jejich polích žádný zásadní problém.

Nový způsob hospodaření rozšířili na všechny plochy, na podzim pokaždé vysejí třeba až desetidruhovou směs, na jaře hlavní plodinu, kterou pak na přelomu léta a podzimu sklidí. Na plochách s meziplodinou se současně na podzim pasou jalovice, které půdu hnojí.

„Před tím jsme spoustu času trávili kypřením a vláčením polí. Ale s tím jsme přestali. A nevěřil bych, co se tady za těch pár let s půdou stalo – je mnohem kypřejší, než když jsme ji sami kypřili,“ tvrdí Basař. O všechno se totiž starají kořínky rostlin, živočichové, hlavně žížaly a další organismy.

Dříve, když zaryl rýčem do hlíny, měl pak na něm třeba dvě, tři žížaly. „Když u nás byla na exkurzi asi třicítka zemědělců, měl jsem na rýči patnáct žížal. To byla nádhera,“ vzpomíná farmář. „Dokonce se nám někteří začali smát, že jsme chovatelé žížal. Ale pro nás to znamená, že už vůbec nekypříme. Plodiny a žížaly pracují za nás.“

Basařovi postupují v regenerativním zemědělství dál a začali mírně omezovat i hnojiva, aby byla půda ještě více zdravá. Že se změna hospodaření na polích projevuje rychle, potvrzuje půdní biolog Ladislav Miko. „Když se zajistí dostatek organické hmoty a další podmínky pro regeneraci, v prvních letech je oživení půdy poměrně rychlé,“ říká Miko.

„Proto ostatně vznikl koncept regenerativního zemědělství, které umožňuje za dodržení správných postupů dostat půdu do výrazně lepšího stavu, a to relativně rychle. Je to navíc příznivé i z ekonomického pohledu,“ dodává Miko, někdejší ministr životního prostředí.

Dub „vyrůstající“ ze střechy

Změnu hospodaření Basařovi skutečně pociťují i na své peněžence. Museli si sice pořídit speciální secí stroj, ale naopak prodali původní zemědělské stroje (pluh, kypřiče), a výrazně ušetří na naftě, což je zvláště citlivé poté, co po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě vyletěly ceny pohonných hmot výrazně nad 40 korun. „A ušetříme i na platu traktoristy,“ dodává Jan Basař.

Jejich rodinnému podniku se vyplácí, že není úzce specializovaný. Když jsou například jeden rok nízké výkupní ceny obilí, pomůže jim prodej hovězího – mají na výkrm několik stovek Aberdeen-anguského skotu, což je jedno z nejrozšířenějších masných plemen.

To, že se Basařovi snaží žít co nejvíce v souladu s přírodou, dokládá i více než stoletý dub, který na jejich farmě stojí. Není ho možné přehlédnout, protože „vyrůstá“ ze střechy jednoho stavení. Když totiž Basařovi před desítkami let potřebovali novou kůlnu, ideální bylo propojit dvě nevysoké stavby vedle sebe. Jenže mezi nimi stojí prastarý dub. Basařovým přišlo líto ho porazit, tak postavili kůlnu kolem něj.

Autor: Pavel Baroch
Zdroj: obnovitelne.cz