Dubnové mrazy zničily podle tuzemských ovocnářů až polovinu letošní úrody. Jde už o druhou podobnou pohromu za poslední tři roky – naposledy kvůli omrzlým stromům přišli pěstitelé o tržby za 1,3 miliardy korun, ve stovkách milionů počítají škody i v tomto roce. Další ranou pro kvalitu i objem sklizeného ovoce mohou být jarní sucha, z kterých mají obavy i pěstitelé obilovin.
V minulosti bylo možné špatnou sezonu v českém zemědělství odbýt jako nepříjemný, ale dočasný výkyv. Jeden rok přemokřená pole, další slabší sklizeň kvůli suchu, pak návrat k normálu. Jenže právě představa „normálu“ se rozpadá. „Zemědělství bylo historicky vždy vystavené výkyvům počasí, ale mění se charakter rizika. Místo jednotlivých extrémních roků se dostáváme do situace, kdy je zvýšená variabilita novým normálem,“ popisuje klimatolog Miroslav Trnka.
Ministerstvo životního prostředí v loňské analýze konstatovalo, že zemědělství bude z hlediska klimatických změn nejhůře zasaženým sektorem ekonomiky. Nejde jen o otázku absolutního poklesu produkce. Daleko větším problémem je volatilita. Farma, která vykazuje stabilní sklizeň, může během několika sezon čelit prudkým výkyvům tržeb, zatímco fixní náklady – leasing techniky, mzdy, energie nebo financování – zůstávají.
Proměňuje se i investiční logika sektoru. Opatření, která byla ještě před deseti lety modernizačním bonusem – precizní zemědělství, lepší hospodaření s vodou, práce s půdní organickou hmotou nebo odolnější odrůdy –, se mění v podmínku přežití.
Globalizace v zemědělství
Letos na jaře zveřejněná studie studie z think tanku Czech Globe vedeného Julianou Arbelaez‑Gaviria ukazuje, že ve střední Evropě může klimatická změna do poloviny století snížit produktivitu plodin až o čtvrtinu.
Stejně jako řada předchozích studií dochází i vědci z Czech Globe k závěru, že podmínkou přežití zemědělců je adaptace na nové podmínky. Pěstování některých plodin se posune do vyšší nadmořské výšky, jiné z českých polí zmizí. Vedle toho ale dochází ještě k jednomu doporučení: zemědělci musí na adaptaci pohlížet nejen z lokálního, ale celoevropského pohledu. To jim může přinést i nové příležitosti. „Na rozdíl od většiny studií dopadů klimatu, které se dosud zabývaly střední Evropou, jsme náš výzkum zasadili do globálního zemědělského a tržního kontextu,“ vysvětluje Juliana Arbelaez z CzechGlobe.
Studie upozorňuje, že jen výměna jedné plodiny, která už nepřináší potřebný výnos, za jinou nemusí automaticky znamenat úspěch. A naopak že se může vyplatit u pěstování některých plodin zůstat i za cenu nižších výnosů. Ukazuje to na příkladu pšenice. „Vzhledem ke klimatické změně bude po české pšenici poptávka. Zatímco dnes se na zahraničním trhu uplatní necelé dva miliony tun, podle výpočtů globální produkce bude možné v průměru exportovat skoro o čtvrtinu více,“ říká Arbelaez.
Pro české zemědělce tak může být výhodné zvýšit osevní plochy pšenice i při nižších výnosech, protože díky růstu exportu prodají větší objem za vyšší ceny. Naopak třeba u kukuřice v budoucnu klesnou výnosy natolik, že ta česká v cenové konkurenci jiných zemí neobstojí. Shrnuto: společně s tím, jak budou klimatické změny dopadat různě na evropské regiony, změní se také dnešní obchodní toky se zemědělskými komoditami.
Velcí vyhrávají
Klimatická změna, ale také třeba zdražování hnojiv budou v příštích letech nutit zemědělce ke zvyšování produktivity a snižování nákladů. Jednou z cest k tomu má být takzvané precizní zemědělství. Tedy využívání moderních technologií – třeba půdních senzorů při efektivním zavlažování, ochraně rostlin a variabilním hnojení, autonomní navádění techniky nebo umělá inteligence při předvídání výkyvů počasí.
Podle průzkumu ministerstva zemědělství používá alespoň některou z výše uvedených technologií už zhruba třetina tuzemských farem a další třetina to plánuje v horizontu tří let. S novinkami jsou ovšem spojeny velké investiční náklady. A jak poukazuje studie Zdeňky Žákové Kroupové z České zemědělské univerzity, publikovaná v dubnu v magazínu Precision Agriculture, pro část farem je to těžko překonatelná bariéra.
Kroupová s kolegy analyzovali rozvoj precizního zemědělství v Česku na datech z 670 podniků všech velikostí. Zjistili, že největší pokrok se podařil velkým, finančně silným agrokoncernům. Naopak střední a malé farmy zaostávaly. Jinými slovy: podniky, které by vyšší efektivitu potřebovaly nejvíce, mají nejnižší schopnost investice financovat, absorbovat riziko a čekat na návratnost.
Ministerstvo zemědělství sice podporu technologických investic nabízí prostřednictvím Strategického plánu SZP, to ale samo o sobě pro záchranu menších farmářů nemusí stačit. Studie upozorňuje, že ekonomicky slabší podniky narážejí nejen na cenu samotné technologie, ale i na schopnost investici spolufinancovat, organizačně dotace zvládnout a čekat na návratnost. Autoři proto upozorňují: Pokud se nepodaří menší podniky více podporovat, může tlak na úspory vést k další konsolidaci trhu a ještě větší koncentraci zemědělské produkce směrem k obřím agrárním podnikům.
Autor: Jan Něměc
Zdroj: Ekonom.cz
