Proso umožnilo lidem, kteří žili na území dnešních Čech a Moravy v době bronzové, reagovat na rychle se měnící podmínky.

Stravovací návyky z doby bronzové dokážou vědci vyčíst z kostí lidí a zvířat. Kvůli tehdy převládající kremaci se jich ale dochovalo málo. Vědci nyní analyzovali kosti a zuby 103 lidí a třiceti zvířat, spolu s osmi vzorky spálených obilných zrn. Data rozdělili podle geografického a časového kontextu.

Studie zjistila, že podíl prosa se rychle zvětšoval. V pozdní době bronzové jeho podíl vzrostl na 24 až 34 procent konzumované potravy. Lidem z doby bronzové, kteří žili na území dnešních Čech a Moravy, to umožnilo lepší diverzifikaci plodin a také pružněji reagovat na místní podmínky.

Od masa k prosu

Lišil se však poměr prosa mezi jednotlivými lokalitami pozdní doby bronzové. „Pozorujeme to i uvnitř míst samotných, nejzřetelněji pak na moravském nalezišti Blučina. Zde žili na jedné straně jedinci, kteří nekonzumovali větší množství této plodiny, spolu s čistými konzumenty, u kterých až polovina stravy byla založena pouze na prosu,“ uvedla hlavní autorka studie, antropoložka Sylva Drtikolová Kaupová z Národního muzea zapojená do projektu RES-HUM.

Lidé z pozdní doby bronzové podle ní naopak jedli méně masa. „Nižší podíl živočišných produktů ve stravě odpovídá hypotéze, že jedinci vyloučení z převládajícího pohřebního rituálu byli omezeni na výživně bohaté potraviny. V jistém smyslu tak může jít o odraz životních podmínek menšiny,“ uvedla antropoložka.

Proso bylo mezi lety 8000 a 6000 před naším letopočtem domestikováno v Číně. Přes Asii se dostalo nejprve na Ukrajinu a kolem roku 1500 před naším letopočtem dál do Evropy. Podle vědců byla jeho konzumace na našem území na vrcholu během pozdní doby bronzové. V té době lidé jedli také čočku nebo maso a další produkty převážně z domácích zvířat. Lov byl jen doplňkem. Definitivní úpadek prosa přichází podle vědců ve vrcholném středověku.

Zdroj: ČT24, ČTK, NM, Science Direct