Role Andreje Babiše na unijních jednáních o nastavení společné zemědělské politiky v dalších měsících bude důležitá. Právě tam totiž český premiér může prosadit změny, které výrazně dopadnou i na podniky, jako je Agrofert – a to buď pozitivně, nebo výrazně negativně. Český postoj byl doposud ve prospěch obřích zemědělských gigantů, což je výsledek jednání současného ministra zemědělství Martina Šebestyána.

Jenže právě s dotační podporou velkých podniků chce nyní Evropská komise skoncovat. Má za to, že největší giganti na trhu se bez ní obejdou, a veřejné prostředky chce směrovat například do podpory generační obměny zemědělců a posílení jejich odolnosti vůči krizím.

Pro další unijní sedmileté rozpočtové období Brusel navrhuje zkrácení přímých dotací, které EU vyplácí na základě velikosti obhospodařované půdy. Snížení by mělo být tím větší, čím větší balík těchto dotací připadá na jednoho žadatele.

Komise navíc prosazuje pevný finanční strop. Největší agrární kolosy by po zavedení takzvané „degresivity“ dosáhly na maximálně sto tisíc eur (2,4 milionu korun) ročně. U skupiny Agrofert přitom dotace ročně přesahují 1,5 miliardy korun. Návrh by tak výrazně zasáhl do hospodaření holdingu, jehož zisk se většinou pohybuje v jednotkách miliard korun.

Pro ministra Šebestyána je nastavení nových pravidel rozdělování peněz jedním z nejzásadnějších témat, která ovlivní finanční podmínky tuzemského zemědělství v příštích letech.

Česká vláda patří mezi odpůrce povinné degresivity a profesní minulost šéfa rezortu napovídá, že velké zemědělské holdingy v něm mají zastánce.

Kvůli neshodám může do hry vstoupit Babiš

Šebestyán ještě loni vedl spolek Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků, který sdružuje velké české agrární koncerny. Hájil tak zájmy Agrofertu, jenž je spjatý s premiérem Andrejem Babišem, skupiny Úsovsko bývalého ministra Jiřího Milka nebo Agro Měřín Gabriela Večeři, pro něhož současný ministr dokonce pracoval.

Už jako ministr pokračoval ve stejném stylu. Na půdě EU se spojil s pěti dalšími unijními ministry zemědělství a spolu se postavili proti navržené reformě Společné zemědělské politiky. Šebestyánova představa je, že případné zastropování nárokových zemědělských dotací by mělo být pro jednotlivé členské státy dobrovolné.

Kromě jiného argumentuje tím, že v každé zemi je jiná situace. V Česku je 85 procent mléka produkováno farmami většími než tisíc hektarů. Kdyby přišly o veřejnou podporu, mohlo by to podle něj mít dopad na ceny.

„Komise by měla dát základní rámec, ale podle struktury svého zemědělství by si každý členský stát měl mít možnost systém nastavit sám. Pokud se to udělá podle pevně daných limitů Evropské komise, může se stát, že v některých státech to nedopadne ani na desetinu procenta zemědělců, zatímco v jiném státě třeba na 40 procent plochy,“ řekl ministr v rozhovoru pro Deník N.

Šebestyán také slíbil tlačit na navýšení přidělených peněz. Evropská komise totiž ve svých návrzích snížila výdaje na unijní zemědělství mezi lety 2028 až 2034 na 293 miliard eur, což je podle Šebestyána o 22 procent méně než v předchozím období. V letech 2021 až 2027 jde do zemědělství bezmála 390 miliard eur.

Dohoda na konečné podobě pravidel podle Šebestyána ještě není hotová. Deníku N to ministr sdělil v úterý. Státy totiž stále nenašly shodu.

V této fázi může dojít ke klíčovému zlomu a do hry může výrazně vstoupit premiér Babiš. Unijní ministři zemědělství totiž během vyjednávání o změnách a budoucnosti veřejné podpory vyčlenili problematické oblasti, v nichž se neshodují. A právě o nich by se mělo jednat o úroveň výše – tedy mezi premiéry.

„Je tam právě zastropování, degresivita a definice skutečného zemědělce,“ popsala sporné body Deníku N předsedkyně Výboru pro zemědělství a vývoj venkova v Evropském parlamentu Veronika Vrecionová z ODS.

Jedná se i o výši zmiňovaného stropu. V návrhu je maximální platba 100 tisíc eur za farmu, část europoslanců ji chce navýšit na půlmilion eur, tedy zhruba dvanáct milionů korun. I to by pro holding Agrofert a další velké české zemědělské společnosti znamenalo výrazný propad příjmů.

„Jako kdyby si kuna vyjednávala přístup do kurníků“

Že by se spor mohl přesunout o „úroveň výš“, redakci potvrdil i bývalý ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). „Pokud se na něčem neshodne rada na úrovni ministrů, budou to rozhodovat premiéři na velké radě,“ popsal.

Na Evropské radě pak premiér buď zastupuje zemi sám, nebo může požádat kolegu z jiného státu. Ale i tak tento druhý stát tlumočí zájmy a stanoviska státu, který zastupuje.

Takový scénář by však mohl reputaci Česka na unijní úrovni uškodit. Už teď ho Evropská komise sleduje právě kvůli prověřování střetu zájmů Andreje Babiše. Angažmá českého premiéra v nastavování dotací pro holdingy, jako je Agrofert, by podle opozičních europoslanců partneři v EU mohli brát jako riziko.

„Dalo by se použít přirovnání, že to bude asi tak, jako kdyby si kuna vyjednávala přístup do kurníků,“ říká k tomuto možnému vývoji europoslankyně z ODS Vrecionová.

„Už teď je velká část evropských politiků velmi znepokojena střetem zájmů našeho premiéra a projevuje se to při oficiálních i neoficiálních jednáních,“ dodala.

Podobně situaci vidí i právník a advokační expert spolku Lobbio Věnek Bonuš. Také on připomíná, že Evropská komise nadále šetří, zda Andrej Babiš nezůstává ve střetu zájmů – a to přestože koncem února Babiš vložil holding Agrofert do svěřenského fondu RSVP Trust: „Bylo by proto vhodné, aby premiér byl do rozhodnutí Evropské komise o svém střetu zájmů ve vztahu k vyjednávání podoby Společné zemědělské politiky a pozici České republiky přinejmenším zdrženlivý.“

Dodal, že smyslem zastropování dotací je zmenšit balík peněz, který jde velkým agropodnikům. „Je jednoznačné, že nastavení plateb nárokových dotací zásadním způsobem dopadá na skupinu Agrofert,“ řekl s tím, že považuje za „nepřípustné, aby se člověk s vazbami na Agrofert účastnil vyjednávání o Společné zemědělské politice“.

Premiér Andrej Babiš na dotazy redakce neodpověděl. Není tak jasné, jakou strategii by v případě přesunu jednání na nejvyšší premiérskou úroveň zvolil a zda se svou účastí na vyjednáváních počítá. Neodpověděl ani na dotaz, zda již pro případné zastoupení neoslovil premiéra některé z partnerských zemí – například Slovenska.

Česko, země obřích holdingů

Česko se ale tak jako tak bude pokoušet navrhovaná pravidla zmírnit, zvažovaný strop zvýšit nebo trvat na jeho dobrovolnosti. Nejde jen o Babiše, jehož role v případu a možný střet zájmů zastiňují potíže českého zemědělství.

To je kvůli historickému vývoji a na evropské poměry obrovské koncentraci velkých holdingů ve specifické situaci. Zastropování by negativně pocítila řada tuzemských podniků a producentů potravin, kteří by tak vypadli ze systému přímých podpor. A i tady platí pravidlo: méně veřejné podpory, horší konkurenceschopnost.

Podle Výborného by se proto Česko za současné situace mělo zaměřit na to, aby odstupňování přímých nárokových plateb bylo pro české farmáře co nejvýhodnější. „Nějaká forma zastropování bude. Měli bychom se zaměřit na míru degresivity. Kdyby to bylo podle současného evropského návrhu, poškodilo by to i malé farmáře. Měli bychom usilovat, aby hranice byla na podnicích o velikosti 1500, nebo 1000 hektarů,“ dodává Výborný.

Důležitým bodem v návrhu je také takzvané sledování propojenosti – státy si mají hlídat, aby jeden majitel nedostal přímé platby za deset různých malých farem, a neobcházel tak princip stropu.

Sledování propojenosti by ale podle šéfa Státního zemědělského a intervenčního fondu Petra Dlouhého bylo poměrně složité, nepraktické, těžko proveditelné a drahé. Deníku N řekl, že fond by pak potřeboval jasně vědět, jak v takových situacích postupovat a komu a jak by měl přímé platby vyplácet.

„Problém je ten, že když rozdělujeme nárokové dotace, máme tu 30 tisíc subjektů. A to je složité, protože někdo má firmu psanou na sebe, další má částečně psanou na bratra, jinou vede jako akciovou společnost. Některé podniky mají sídlo na Kypru. Ty vazby jsou těžko dohledatelné. Zabere to čas. A zrovna Agrofert je v tomto transparentní,“ popsal Dlouhý. V případě propojených firem s nárokem na jednu maximální přímou dotaci by pak od Komise potřeboval vědět, podle jakého klíče mezi ně má peníze z EU rozdělit.