Druhou pozoruhodností je citelně větší cenové kolísání na Východě oproti Západu. Rozptyl v řadě měsíčních meziročních změn v cenách potravin za období od roku 2012 je v Česku téměř dvojnásobný proti Německu a víc než trojnásobný proti zemím s nejnižším kolísáním, jako jsou Francie, Itálie a Španělsko. V žebříčku EU zaujímá Česko sedmou příčku, přičemž všechny země s vyšším rozptylem leží na východ od nás. Vévodí jim Maďarsko, následované Slovenskem, Pobaltím a Bulharskem. Zajímavé také je, že v Polsku a Rumunsku je kolísání cen mírnější než v Česku.
Příčiny? Nezdá se, že by cenové kolísání ovlivňovala velikost lokálního trhu. Nejmenší země EU Malta má ceny potravin stabilnější než největší Německo. Roli spíš může hrát konkurenční situace v agropotravinářském komplexu a v maloobchodě.
V Česku jsou některé tržní segmenty ovládány dominantními hráči, což je znát. Maďarsko si prvenství v žebříčku zasloužilo systematickou likvidací tržního prostředí bývalou vládou. Naopak, Rumunsko a Polsko – dvě země s nejvyšším podílem zemědělství na HDP – se vyznačují podstatně nižší tržní koncentrací na zemědělském trhu.
Jako podpůrný argument pro tvrzení o vlivu omezené konkurence na kolísavost spotřebitelských cen v Česku se lze podívat na srovnání vývoje s Německem v oblasti cen zemědělských produktů a cen výrobců. Ukazuje se, že již v cenách zemědělců vznikají citelné rozdíly, které sice lokální zpracovatelé částečně utlumí, ale tuzemský maloobchod pak do cen přidává nové prvky nestability.
Sucho, ropa, blokády
Vraťme se ale k očekávanému vývoji v následujícím roce. Existuje řada argumentů, proč bude obrat v dnes klesajících cenách potravin pravděpodobně strmý, ovlivněný nejen pozorovaným dvouapůlletým cyklem.
Za prvé jde o letošní nižší úrodu v důsledku extrémů počasí, což je celoevropský fenomén. Za druhé, kolaps dopravní trasy přes Černé moře kvůli ruské agresi proti Ukrajině může zvedat ceny obilí v jiných částech světa, což nezůstane v Evropě bez odezvy. Za třetí, růst cen energií má potenciál zvednout cenovou hladinu prakticky všeho zboží, a to včetně pro zemědělce nepostradatelných a energeticky náročných hnojiv.
Dnes ještě potraviny tlumí celkovou inflaci, která v srpnu dosáhla podle ČSÚ meziročních 1,9 procenta. Bez potravin (a nealkoholických nápojů) by skočila na 3,2 procenta. Napřesrok bude tento vliv opačný. Při potravinách meziročně dražších o víc než pět procent je málo pravděpodobné, že by celková inflace začínala dvojkou. Takové situace se historicky sice vyskytly, ale jen s přispěním nějakého, pro spotřebitele pozitivního šoku, jako třeba kolapsu cen pohonných hmot.
Co obrat v cenách potravin v ekonomice změní? Epizody vysokého růstu cen potravin historicky korespondují s poklesem spotřebitelské důvěry. Ten nepochybně omezí potenciál zákazníků, aby dál poháněli růst ekonomiky skrze spotřební výdaje.
Ze stejného důvodu patrně centrální banka nebude reagovat na růst cen potravin zvyšováním úrokových sazeb – brždění za ni odpracuje útlum spotřeby. Lze ovšem předpokládat, že už teď je ČNB se svou měnovou politikou poněkud „za křivkou“, a tedy že ještě uvidíme růst sazeb z titulu jiných inflačních tlaků.
Autor: Pavel Sobíšek
Zdroj: Seznam Zprávy
