Jeden z vládních slibů v oblasti zemědělství míří k ledu. Předkupní právo na půdu, které mělo farmářům usnadnit nákup pozemků, na kterých hospodaří, s největší pravděpodobností nevznikne. Ministr zemědělství Martin Šebestyán (za SPD) od něj po měsících jednání s farmáři ustupuje. Neznamená to ale, že by se vláda vzdala plánů na zásadní změny trhu se zemědělskou půdou. Naopak. Šebestyán pro HN popsal další opatření, která mohou výrazně změnit pravidla pro její vlastníky, zemědělce i obchodníky s pozemky.

 

„Na 90 procent půjdeme cestou oznamovací povinnosti. Nemáme ještě úplně finální rozhodnutí, ale je skoro stoprocentní, že předkupní právo nebude,“ řekl Šebestyán.

 

Původní záměr počítal s tím, že majitel zemědělského pozemku jej při prodeji nejprve nabídne zemědělci, který na něm hospodaří. Vláda tak chtěla usnadnit aktivním farmářům přístup k půdě a omezit spekulativní nákupy. Návrh však vyvolal odpor kvůli zásahu do vlastnických práv a obavám, že by nejvíce pomohl velkým zemědělským podnikům.

 

Podle Šebestyána se změnil také postoj organizací, které předkupní právo původně prosazovaly. „Když se zástupci jednotlivých zemědělských organizací seznámili s podrobnostmi, nakonec se přiklonili k mírnější variantě,“ vysvětluje ministr. Tou je takzvaná oznamovací povinnost, která byla od počátku jednou ze zvažovaných možností. Vlastníci pozemků by podle ní museli před jejich prodejem informovat zemědělce, kteří na půdě hospodaří, ti by však nezískali přednostní právo na její koupi.

 

Změnu postoje pro HN potvrdil prezident Agrární komory Jan Doležal. Komora se podle něj po vnitřní debatě přiklonila k mírnějšímu řešení také kvůli vyšší šanci na jeho schválení. Oznamovací povinnost by podle Doležala zvýšila transparentnost trhu, aniž by nepřiměřeně zasahovala do vlastnických práv.

 

Za rozumný kompromis ji považuje také Stanislav Němec z Farmklubu. Podle něj jde o zakotvení slušného jednání. Sám popisuje zkušenost, kdy se o změně vlastníka propachtovaného pozemku dozvěděl až dodatečně.

 

Například Asociace soukromého zemědělství však odmítá i tuto variantu. Podle jejího předsedy Jaroslava Šebka by především poskytla velkým podnikům další výhodu při nákupech půdy. „Já v tom vidím taktiku, že teď ustupují z předkupního práva a předkládají kompromisní variantu v podobě informační povinnosti. Ale ve své podstatě to žádný kompromis není,“ říká.

 

Ministerstvo nyní posuzuje dvě podoby oznamovací povinnosti. V první by vlastník informoval pachtýře, s nímž má uzavřenou smlouvu. Druhá by se vztahovala na skutečného uživatele pozemku, který nemusí být totožný s pachtýřem, například kvůli takzvaným podpachtům.

Podle Šebestyána představuje první možnost menší zásah do vlastnických práv. Druhá by zase zajistila informaci tomu, kdo na půdě skutečně hospodaří. Oznámení by se mohlo evidovat prostřednictvím katastru nebo informačního systému ministerstva. O konkrétním postupu zatím není rozhodnuto.

 

Za porušení povinnosti ministr předpokládá sankci. Že by neohlášení prodeje zneplatnilo kupní smlouvu, ale nepovažuje za pravděpodobné. „To se nám tam asi nepodaří dát. Otázka je, jestli tam dokážeme prosadit nějakou přiměřenou výši pokuty,“ říká.

 

Další změna míří na obchodníky, kteří půdu nakupují s cílem ji během několika let se ziskem prodat. Ministerstvo zemědělství o jejich vyšším zdanění jedná s ministerstvem financí.

 

Dnes záleží na tom, zda pozemek prodává fyzická, nebo právnická osoba. U fyzických osob je zisk z prodeje (rozdíl mezi kupní a prodejní cenou) zpravidla osvobozen od daně po deseti letech vlastnictví, u pozemků pořízených před rokem 2021 už po pěti letech. Pokud časový test nesplní, podléhá zisk dani z příjmů ve výši 15, případně 23 procent. U právnických osob se zisk z prodeje standardně daní sazbou 21 procent a časový test se na ně nevztahuje. Stejně tak se neuplatňuje u fyzických osob, které s nemovitostmi obchodují v rámci svého podnikání.

 

Šebestyán nyní zvažuje prodloužení časového testu, zvýšení daňové sazby nebo kombinaci obou opatření. Upozorňuje, že spekulativní obchody zdražují pozemky zemědělcům. Podle údajů, které resort získal ve spolupráci se zemědělskými organizacemi, se ročně prodají zhruba dvě procenta zemědělské půdy. Přibližně pětinu tohoto objemu podle ministra tvoří právě spekulativní přeprodeje.

 

Konkrétní parametry zatím stanoveny nejsou. Šebestyán v této souvislosti zmiňuje obchody uskutečněné během tří až pěti let, přesnou podobu opatření ale musí resort ještě dohodnout s resortem financí. „Máme nějakou představu. Je to snaha, aby už to nebylo tak zajímavé,“ říká Šebestyán o zamýšleném zdanění.

 

Třetím opatřením má být zákonná minimální délka zemědělského pachtu. „Nejčastěji se bavíme o nějakých pěti až šesti letech,“ říká ministr. Úprava by se podle jeho představ měla vztahovat také na státní pozemky, přestože stát dnes kvůli potřebě půdy pro stavby a pozemkové úpravy uzavírá i krátkodobé smlouvy.

 

Smyslem změny je dát zemědělcům jistotu, že se jim vrátí investice do půdy a její kvality. Délku pachtu si sice mohou s vlastníky dohodnout už dnes, Šebestyán ale považuje zákonné minimum za cestu k rozšíření dobré praxe.

 

Otázkou zůstává, zda delší pacht doprovodí také nové povinnosti zemědělců, které by vlastníky chránily před zhoršováním kvality pozemků. Ministr jejich zavedení zatím nepotvrdil. Odkazuje na současné možnosti ochrany podle občanského zákoníku a smluvní ujednání.

 

Povinné minimum přitom nemá podporu všech zemědělských organizací. Němec z Farmklubu ho považuje za přílišný zásah do dohod mezi vlastníky a hospodáři. Naopak Vojtěch Bílý, tajemník aliance Orbis Terra , která sdružuje velké investory do zemědělství, by minimální délku pachtu stanovil alespoň na pět let. „Péče o půdu potřebuje čas, ať už jde o zvyšování podílu organické hmoty, protierozní opatření nebo zadržování vody v krajině. Nic z toho se neprojeví za jednu či dvě sezony,“ vysvětluje.

 

U všech tří změn by Šebestyán uvítal účinnost od ledna 2028. Připouští však, že konečná podoba návrhů i termín závisí na další debatě. „Je to jedna z nejcitlivějších věcí, co máme v programovém prohlášení,“ říká. Podle něj je důležité dosáhnout dostatečně široké shody, aby nová pravidla nepřestala platit po další změně vlády.