Jelen sika se u nás objevil na přelomu 19. a 20. století, kdy se zavádění cizokrajných druhů zvěře do našich honiteb stalo módou. Nikdo tehdy netušil, jak velkým problémem se může expanze sičí zvěře stát ve volné přírodě, kam se sikové dostali už ve třicátých letech 20. století v důsledku zrušení některých obor. Ve volnosti se rychle šířili, až se stali v některých oblastech problémem. Přispěla k tomu živelnost chovu; jelen sika byl pro myslivce slibnou náhradou jelena evropského. Rostoucí škody způsobované sikou v lesnictví i zemědělství vedly ke zřízení plánovaných chovů, ale v době, kdy sika už byl přemnožený. Postupně pronikl do Českého a Slavkovského lesa, Doupovských hor i do Brd. Hlavním nebezpečím je vzájemná hybridizace siků a našich jelenů evropských. Ochranáři chápou siku v naší fauně jako nepůvodní element a v posledních dvou desetiletích prosazují jeho odstranění z volné přírody. Smířlivější hlasy vycházejí z evolučního názoru, že s příchodem jiného druhu a jeho asimilací vznikají nové vývojové formy, přičemž původní druh je potlačen, nebo dokonce mizí.

Sika je přizpůsobivý, právě proto z genetického hlediska představuje pro chov původních jelenů u nás velké nebezpečí, neboť je nositelem a šiřitelem svých vlastních genů, dostává je dál do populace a ohrožuje tím jeleny evropské, kteří nevykazují ochotu křížit se se sičí zvěří, avšak laně jelena evropského se sikům nebrání. Křížením se projevují různé změny i v sičí populaci, jež souvisejí i s hmotností obou druhů. Jak účelně bránit hybridizaci a jak hospodařit s jelení zvěří u nás? Více v reportáži.

Odkaz na reportáž:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095970013-chcete-me/218562221300008/video/606185

Zdroj: Ceskatelevize.cz