Toto jasné stanovisko zaujali účastníci 9. veřejného slyšení, které se uskutečnilo letos 28. listopadu v Senátu ČR. Konečně tak mohli dosud žijící oběti této komunistické genocidy či jejich potomci dojít alespoň morálního zadostiučinění. Jak ale například uvedla přítomná místopředsedkyně Ústavního soudu ČR Eliška Vágnerová: „je velmi smutné, že o této problematice se diskutuje teprve sedmnáct let po listopadu“.
Zcela zaplněný jednací sál horní komory parlamentu ČR za účasti nejvyšších představitelů výkonné a soudní moci a dalších zástupců veřejného života hledal v rámci tohoto veřejného slyšení odpověď zejména na otázku, zda je možné právně posuzovat a šetřit deportace a přesuny zemědělských rodin v době totality jako zločiny proti lidskosti. Vystoupila například nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká či ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Oba mimo jiné také připomněli, že uvedené zločiny byly konány zejména podle tajných směrnic tří ministrů, které nebyly v souladu dokonce ani s tehdejším komunistickým právním řádem. V tomto kontextu pak již nemůže překvapit zjištění, že na některých místech v období 1951 až 1953 probíhalo rozkulačování a divoké vystěhovávání ze dne na den takzvaných „škůdcovských rodinných celků vesnických boháčů“ bez sebemenších náznaků jakýchkoli právních postupů.
Přítomní zástupci soudní moci se zabývali zejména rozborem komunistického i současného práva, stejně jako práva mezinárodního a možnostmi právního nahlížení na tyto události. Zásadní otázkou byla problematika promlčení. Jednání bylo velmi hodnotné a i dnes nanejvýš důležité. Složitost a obsáhlost právních příspěvků bohužel neumožňuje zabývat se jimi v tomto článku podrobněji. Celý stenozáznam z tohoto slyšení je proto ke stažení na jeho konci.
Úkolem tohoto dosud ojedinělého jednání, které iniciovala zejména Konfederace politických vězňů (KPV), bylo kromě historického zhodnocení událostí také připomenutí zástupcům veřejné správy neřešenou otázku zničení lidských osudů během onoho „budovatelského“ období. Zde vystoupil například historik Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Karel Jech, předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová a děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík a řada dalších významných hostů.
Velmi důležitá byla také účast ministryně zemědělství Mileny Vicenové, která se ve svém projevu na tomto senátním slyšení zmínila ještě „o jednom bolestném procesu“. „Vyrovnání s minulostí totiž nespočívalo jenom ve vrácení zemědělské půdy. Družstva se měla také na základě transformačního zákona jasně a přímo vypořádat s lidmi, kteří do družstev vložili, ať dobrovolně nebo hrubým násilím, svůj majetek a z nějakého důvodu se nechtěli vrátit k samostatnému hospodaření. Záměrně říkám, že družstva se měla vypořádat, protože v řadě případů se tak nestalo. Vyplacení majetkového podílu unikla některá družstva divokou transformací, majetek vyvedla do akciových společností, které se nehlásí k vyrovnání, původní družstva určená k likvidaci zůstala prázdná s vytunelovaným majetkem.“Nevydaný majetek se přitom stále pohybuje v miliardách korun.
Na téma dopady kolektivizace na současnou podobu českého venkova vystoupil také předseda ASZ ČR Stanislav Němec. Připomněl obtížné začátky soukromého hospodaření v devadesátých letech, neochotu povinných osob vydávat zpět ukradený majetek a vůbec polovičatý přístup společnosti vypořádat se s komunistickou minulostí. Kromě jiného konstatoval, že dnes lze již dobře poznat místa na venkově, kde proběhly skutečné změny, kde již naplno funguje soukromé hospodaření a kde lidé získali ztracené sebevědomí. To se významně projevuje i na vzhledu takových obcí, ale i třeba na volebních výsledcích, jaký politický systém si jejich obyvatelé vlastně přejí. Stejně dobře je vidět i místa, kde oprávněné osoby nedokázaly převzít odpovědnost za svůj majetek a umožnily na svůj úkor přežívat polosocialistickým celkům JZD, které spadly do náruče jejich bývalým předsedům. Ti pak mohli již jako velkopodnikatelé vytvořit silnou lobby, která získala vliv na utváření zemědělských zákonů a parametrů dotační politiky ve svůj prospěch.
Na závěr předseda ASZ ČR uvedl, že „přes všechny existující obtíže již opět vyrůstá ze znovuobnovených selských rodů nová generace svobodných vzdělaných a sebevědomých lidí se širokým rozhledem, která nejenže bude jistě úspěšná ve svém podnikání, ale která si bude vědoma i svého závazku vůči svým předkům, jež prošli peklem kolektivizace. Dnešní nastupující mladí sedláci totiž již opět vyrostli v soukromém podnikání, vnímali a prožívali se svými rodiči a prarodiči jejich těžké podnikatelské začátky a velmi dobře si uvědomují, co bylo příčinou řady ekonomických i lidských problémů. Na plody práce svých otců a dědů si dnes mohou do slova a do písmene sáhnout. A to je možná ta nejlepší záruka toho, že nikdy nezapomenou, co ono slovní spojení kolektivizace venkova znamená, stejně jako toho, že velmi dobře vědí, že se jednalo o odporný komunistický zločin“.
Ing. Jaroslav Šebek
tajemník ASZ ČR
Na tomto místě naleznete zápis z jednání 9. veřejného slyšení v Senátu ČR, které se uskutečnilo 28.listopadu tohoto roku a které se zabývalo komunistickými zločiny spáchanými na sedlácích v období kolektivizace: stenozáznam z 9.veřejného slyšení v Senátu ČR
