Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 let

Sdílejte článek
Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 let

Dále říká: „Ukazuje se, že veřejnost velmi dynamicky usiluje o změnu společenské objednávky na využívání lesa a zemědělské krajiny. Považuje za důležité podporovat tvorbu pestré krajiny, aby plnila i jiné funkce než produkci surovin a potravin. Zná ale správnou podobu krajiny? Veřejnosti se musí představit, jak by měla krajina vypadat, jak vypadá správný les, a to je třeba umět vysvětlit.“

To je smysl a cíl života Ing. Aleše Erbera, vystudovaného lesníka, agrolesníka, odborného lesního hospodáře a poradce v lesnictví. Pracuje pro 16 vlastníků lesa a velmi odpovědným a nadstandardním způsobem usiluje o zlepšení dosavadního stavu jejich lesů, což znamená přínos pro přírodu, zlepšení úživnosti půdy v lese, dobré hospodaření s vodou, optimální přírůst dřeva a dosažení nejhodnotnějšího sortimentu. A to vše s ohledem na trvalý a bezpečný zisk z prodeje pro majitele tak, aby takový les plnil v maximální míře i mimoprodukční funkce.

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letSvěřené výměry lesa obhospodařuje přírodě blízkými postupy a vlastní zemědělské pozemky se snaží obhospodařovat agrolesnickým způsobem. A podstatou toho všeho je chápat lesní i zemědělskou krajinu jako celek, jako prostor do výšky stromů, který jsme my, lidé, předurčení využívat v celé komplexní míře.

Dále je Aleš Erber členem Výboru pro životní prostředí, zemědělství a venkov zastupitelstva Pardubického kraje, Českého spolku pro agrolesnictví, Pro Silva Bohemica a propagátor dřevostaveb. V minulém roce byl iniciátorem a spoluorganizátorem konferencí v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k řešení stavu lesů a většího využívání tuzemského dřeva.

A jsme na místě. Z porostu, který byl letos podle návrhu Aleše Erbera oživen a v podstatě zachráněn, se stal prosvětlený les, kde dešťové i sněhové srážky dopadají na zem, a kde se již objevují mladé semenáčky pro průběžnou obnovu lesa. A na dosvědčení hospodářových slov, že zde mohou volně proletovat ptáci, se za zpěvu různých pěnic zableskne pírko sojky a červeň strakapoudova a mezi stromy se i mihne hranostaj. Tedy na první pohled jsem si myslel, že to byla veverka, pravda, ale tak světlá? A také to vlastně nebyl charakteristický veverčí poskok…

Kde tedy jsme a jaké bylo zadání?

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letJsme u obce Neratov nedaleko Lázní Bohdaneč v Pardubickém kraji, u vlastníka lesa, který má přibližně 40 hektarů, v borové oblasti na chudých stanovištích, kde ve velkém usychají borovice. Nevěděl si rady. Jeho pověřený odborný lesní hospodář radil usychající porosty smýtit holosečně. To se mu nelíbilo. Vzniklo by u vesnice několik rozsáhlých holých ploch. Přemýšlel o jiných postupech, proto se obrátil na mě, zda bych mu nezachránil les bez potřeby postupného velkoplošného smýcení. Proto mě zkontaktoval s tím, zda je možné zachovat u těchto porostů funkci lesa. Ačkoliv les byl silně proschlý, viděl jsem naději, protože s takovými těžbami mám určité zkušenosti, ale vyžaduje to jiný přístup. Celý obraz lesa se totiž změní. Nastínil jsem nutnost silných asanačních a adaptačních těžeb a ukázal výsledky své práce. Jsou to lesy, kde je výrazně méně stromů a je hodně prosvětlený. Je to pravý opak toho, co známe. Ale lepší prosvětlený les, než několikahektarová holina les. Se zásahem souhlasil. Posléze jsem převzal do správy celý jeho majetek.

Zde na místě jsou ještě zřetelné stopy po těžbě a po drcení klestu. Cílem bylo vybrat nejlepší stromy, v tomto případě borovice, které ještě žijí a podpořit všechny jiné dřeviny, které zde rostou. Uvolnili jsme jim prostor a zlepšili podmínky k životu, aby co nejvíce vody propadalo až k zemi, a snížili jsme jim konkurenci, aby měly k dispozici co nejvíce živin. Na druhou stranu po zásahu tu zůstalo tolik stromů, aby se zamezilo velkému výparu. Nyní čekáme na přirozenou obnovu, a jak je vidět, už se zde objevuje spousta dubů, i borovic, ze semen stromů, které jsme tu nechali. Je to nová generace lesa. Dostavila se sem zcela zadarmo.

A jak je vůbec možné, že borovice, které jsou známé hlubokým kořenem, v poslední době schnou? Nejen v krasu či na suchých kopcích, ale i zde, v poměrně malé nadmořské výšce…

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letSchnou především na nízceprofilových stanovištích. A v Polabí, jsme v Polabí, usychají taktéž. To je způsobeno špatnou genetikou, výchovou a brutálním poklesem spodní vody v krátkém čase. Borovice jsou vychovávány delší dobu v hustém porostu, kdy musí absolvovat boj o živiny a o vodu. Kvůli tomu si vytvářejí malou koruny i kořeny. V této oblasti můžeme na vývratech ověřit, že borovice mají kořenový systém koncentrovaný do jednoho metru hloubky, aby si sebraly dostatek vody ze srážek, které jsou k dispozici, a také dostatek živin, které jsou ve svrchní vrstvě půdy. Nemluvě o tom, že právě zde se na stavu lesa podepsaly i emise z nedalekých elektráren Chvaletic a Opatovic. Oslabené stromy jsou také více napadány jmelím, které stromy dále oslabuje. Při opakovaném pěstování borových či smrkových monokultur se zhoršuje množství i kvalita živin v půdě, protože jejich jehličí je kyselé. Nejde tedy jen o problém kůrovce a jiných škůdců, ale i o to, že máme degradované půdy způsobené nevhodným pěstováním lesa a nedostatečným ponecháváním biomasy v porostech jako živiny. Zde, na uvolněném prostoru, lze vidět mladé javory, duby, jeřáby. Existuje i názor, že k takovémuto šířeji rozponovému lesu by stejně došlo, bez ohledu na kůrovce či sucho, právě kvůli zhoršování kvality půdy. Proto jsme zde nechali hodně biomasy, tj., drcený klest, a tím jsme připravili půdu k přirozené obnově lesa. Ponechali jsme stát nejsilnější borovice s velkou korunou, u nichž je předpoklad, že mají velký kořenový systém, jsou odolnější a naroste na nich více dřeva. Tento les jsme prosvětlili, vypadá tak trochu na „italský způsob“. Je tady větší prostor pro ptáky, mohou zde lépe létat, je tu větší vlhkost, i toho hranostaje jsme zahlédli. Může sem padat rosa, vlhko láká hmyz, hmyz láká ptáky. A ptáci nemusejí létat v korunách, kde by je lákaly bobulky jmelí, které by pak dále roznášeli, mohou totiž volně proletovat níže. A tak jsme vlastně i omezili šíření jmelí. Vlastník si přál vytěžit souše. Já jsem navrhl adaptační těžbu, díky které nebudeme muset ani sázet. Že to za něj udělá sama příroda. Domluvili jsme se, že les obnovíme bez vytváření holin. Nemusí nic vysazovat a o sazenice pečovat. Ke všemu na to jsou velké dotace od státu. V porostu jsme nechali několik dubů nízké ekonomické hodnoty. Někdo by řekl, proč tu tak křivé duby necháváme. Jenže ty duby mají ekologický význam. Jejich hodnota není v kmeni, ale co dávají okolí z environmentálního pohledu. Ke všemu zvyšuji ekologickou stabilitu porostu. A to je daleko víc, než hodnota samotných kmenů dubů, které bych stejně prodal jen jako palivo. Věřím, že půda, hmyz a ptáci a i místní obyvatelé tento přístup ocení…

Ovšem takovéto pěstování lesa i způsob těžby je náročný, zejména na lidi…

Je, personál musí být dobře vyškolený a musí mít vztah k přírodě. Musí chápat myšlení lesníka a smysl toho, proč se to takhle dělá. Lesník s dřevorubcem či s jiným lesním dělníkem si musejí rozumět. Je to náročnější i finančně, ale vrátí se to. Především v krizových situacích jako jsou kalamity. S lesnictvím je problém, že má málo kvalitních dělníků a dřevařů. Bylo to způsobeno nízkými mzdami. Vlastníci lesů je málo platili i v době vysokých cen za dřevo a dnes za to draze platí. Ale ono se to týká i lesníků samotných. Proto také nebyl zájem o tyto učební obory. Postupně vnímám změnu. Odborná veřejnost zažívá největší revoluci lesnictví za 300 let. Veřejnost je pro změnu. Názory na funkci lesa se mění. Les už není chápán pouze jako fabrika na dřevo. Snad již nastane doba, kdy stát bude přispívat vlastníkům lesa, kteří budou hospodařit způsobem přírodě blízkým, s ohledem na další funkce lesa a hlavně půdu. 

I uplatnění dřeva je, jak se zdá, širší, než jen ve stavebnictví a na topení

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letDnes se ze dřeva mohou vyrábět i textilie, ze správně upraveného dřeva se mohou stavět i vysoké budovy. Dřevem se již nahrazují do nedávna tak adorované plasty. Třeba ve Vídni staví devadesátimetrový dům zcela ze dřeva, a takových příkladů by se našlo více. Využívá se tzv. technologie CLT (Cross laminated timber), křížově skládaného, podobně vrstveného jako u překližky. Tento materiál má lepší vlastnosti než beton, ocel či plast. Je téměř nehořlavý. Zní to zvláštně, ale je to tak.  Už se dokonce zkouší zakomponovat do této technologie i listnaté dřeviny. Přijde mi, že se vlastníci lesů skoro 300 let přizpůsobovali požadavkům průmyslu, a dnes konečně společnost mění názor a začíná chápat, že les má daleko více funkcí, než jen produkci dřevní hmoty. Ke všemu chce více listnatých dřevin. Nové technologie ve zpracování dřeva jsou tomu vstřícné. Jsem rád, že mohu být u toho, podílet se na tomto posunu i u nás. Jsem přesvědčen o tom, že pokud svět bude více a sofistikovaněji používat stromy a dřevo, kterým nahradí beton, ocel, plast a neobnovitelné zdroje energie, tak máme šanci zachránit planetu.

Přecházíme dál, kde je na první pohled patrný rozdíl v hospodaření, vytěžená mýtina s novou výsadbou…

A je jasné, jak to bylo drahé, vytěžit, uklidit, zalesnit, následně o výsadbu pečovat, podrost a trávu vyžínat. Ošetřovat proti škodám zvěří. A jak to bude dlouho trvat. My jsme postupovali zcela jinak. Co jsme vytěžili, to jsme prodali, les zachovali. Vytvořili ideální podmínky pro obnovu nové generace lesa z náletových semenáčků. Ano, bude to bez nákladů na výsadbu a ještě jsme umožnili zlepšení kvality půdy. A les zůstává, přirůstá mu kvalitnější dřevo. Bude vznikat vícevěkový a různě vysoký les. Následná těžba bude postupná. Ne naráz, ale po skupinkách stromů. Výběrem a opatrně tak, aby se nezničil nový les. A když se část zničí, tak nevadí, plochu obsadí další nálet.

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letLes není jen výrobní prostředek, je třeba se na něj dívat jako na ekosystém, na živý organismus, s tím, že stromy lze obnovovat už i po 40 až 50 letech, kdy začínají plodit semena. To má každá dřevina trošku jinak. Lze to ovlivnit pěstováním. Když bude mít strom velkou korunu, která je „motorem stromu“, bude víc přirůstat. Pěstováním řidšího lesa, který dorůstá a je průběžně těžený, příroda sama ukazuje, kam směřovat les. Tímto způsobem na menším počtu stromů přirůstá stejně, či i více dřeva, protože takové stromy mají lepší výkon. Přirůstá také lepší kvalita. Pokud jste dostatečně vnímavý, tak takový les vás přímo navádí k pěstování výškově i prostorově diferencovaného lesa, abyste stromům zlepšily životní podmínky. Pěstováním stromů v bohatě strukturovaném lese snižujeme rizika vzniku holiny při kalamitě, investovaných peněz a času svých předků či svých. Budujeme bezpečnější les a vlastníkovi šetříme investice při zachování přiměřeného zisku.

Když ty stromy, v tomto případě borovice, přece jen nějak utrpí a odejdou, budeme mít pod nimi již zadarmo nový les! Holá plocha nevznikne.

Co myslíte, nestálo by za to, poohlédnout se s ohledem na měnící se klima, po nějakých teplomilnějších dřevinách?

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letJe skutečností, že máme nejvíce pozměněnou skladbu z celé Evropy s dominancí smrku a borovice. Ovšem domnívám se, že je dobré počítat a pracovat s tím, co zde máme. Stále jsme nevyužili jejich limitů, protože pěstováním jim lze růstové limity zvýšit. Na druhou stranu tyto názory zcela neodmítám. Je nutné pracovat se vším a vše z počátku hned nezavrhovat.  Myslím, že naše dřeviny mají stále velký potenciál a máme si z čeho vybírat. Zatím nikdo přesně neví, jak ten přirozený adaptační proces na změnu klimatu bude probíhat, k čemu a jak bude docházet. Dával bych přednost přizpůsobení přirozených lesů. My víme, že třeba buk vytlačuje smrk, ale jsou například oblasti, kde buk odchází a nahrazuje jej dub. Je třeba vnímat, co v daném konkrétním regionu příroda naznačuje a pomoci jí. K tomu nám pomáhá studium pralesů, a na to potřebujeme mít k dispozici bezzásahová území. A potom ty poznatky aplikovat do našeho hospodaření, napodobovat přírodní postupy a využívat je v péči o les. Neznásilňovat, ale přizpůsobovat. Les by se měl hladit a usměrňovat! Jenže takových území v nížinách je pramálo. A když jsou, tvoří malá území.

A pro návštěvníky lesa je třeba také něco udělat, naučit je číst les, co je správně pěstovaný les, co je přirozená obnova, co je semenáček, jak ho může ovlivnit přemnožená zvěř atd. Například zde, někdo se zeptá, kde se tu bere tolik mladých doubků? Za to „mohou“ sojky, ty roznášejí žaludy. A třeba i zmínit negativní dopad ořezávání větví lesních stromů na krajích polí, tudy pak do lesa proniká vysušující vítr, jako fén. Totálně mění mikroklima porostu. Stromy pak více transpirují vodu, čímž se oslabují. A na takové stromy se pak slétávají škůdci.

Dá se lesu nějak prospět „úředně“, aby nedocházelo ke konfliktům lesník, zemědělec?

Dá, třeba nastavením dotací, aby působily motivačně pro ty, kdo hospodaří ohleduplně. A platí to pro velké i malé. Problém je ve struktuře vlastnictví. A to jak zemědělské půdy, tak lesů. Máme množství vlastníků půdy, tři a půl milionu, a přitom největší průměrnou rozlohu farmy v Evropě, a to je nevýhoda. Z druhé strany se mohu podívat na věc jako lesník, a mohu říci, že by to mohla být i výhoda, že by se ta struktura české krajiny mohla docela rychle změnit, kdyby se právě dotace změnily, a tím i přístup vlastníků půdy. Vlastníci se většinou zajímají jen o výši nájmu, o nic jiného. A přitom to jde. Já pronajímám pozemky, a musel jsem vyměnit zemědělce, za jiného, který respektuje můj úmysl využívat agrolesnického systému. Musím ale přiznat, že jsem ho motivoval nižším nájmem. Ale není toto právě ta cesta? Ta správná motivace? Pokud chceme změnit krajinu, tak musíme něco obětovat.

Přesouváme se na další místo k obci Býšť, kde uvidíme, jak vypadá přípravný les, říká Aleš Erber

Jde o poměrně hustý porost břízy, který vznikl po těžbě, a takto jej současný vlastník koupil od člověka, který les vytěžil, v podstatě vydrancoval, a pak jej prodal v dražbě. Tento les můžeme považovat za přípravný, který zlepšuje půdu, obohacuje ji o živiny a zároveň ji chrání před erozí, před změnami počasí a vytváří ideální podmínky pro výnos cílových dřevin, jako je jedle, buk, smrk. U jedle a smrku potřebujeme, aby rostly pomalu, protože čím hustší letorosty, tím je dřevo kvalitnější. U listnáčů to je naopak. Tento porost čeká „výchova“, to znamená, že březový háj se prosvětlí zejména strukturovaně, do volnějších míst se bude vkládat hlavně jedle a buk. U smrku počítáme, že nalétne sám, přirozeně. Jde nám o to, abychom uchovali zástin, aby stromy rostly pomalu a vytvářely silný kořenový systém. Když budu citlivě „ementálově“ uvolňovat prostor, bude vznikat nový, zamýšlený les. Vedle vidíme v porostu mladé smrky. Původně zde byl borový les s podrostem smrku. Borovice se vytěžily, smrk se zanechal. Je vitální a suchu odolný. Za ty roky v extrémních podmínkách se přizpůsobil. V této oblasti je paradoxem, že borovice usychá a smrk bez problému roste. Pomalý růst smrku pod borovicemi ho donutil, aby si vybudoval dlouhou korunu a bohatý kořenový systém, a takový pak lépe odolává všemožné nepřízni. Není otázka, zda pěstovat smrk, nebo nikoli, ale to, že jej pěstovat lze, ale jiným způsobem než dosud. Při obnově smrkového lesa vždy přirozeně tak, aby rostl dlouhou dobu v zástinu mateřského porostu. Neměl by se sázet v hustém sponu na rozpálenou holinu. Tam bych ho zaváděl přes přípravné dřeviny, aby si vytvořil velké kořeny a bohatou korunu. A nezapomínejme, že koruna je „motor“ stromu! Ovlivňuje přírůst, stabilitu i vitalitu. A proto je třeba více uvažovat o přípravných dřevinách, jako je bříza, osika či olše, pokud chceme mít více odolnějšího smrku v dřevinné skladbě. Sukcesní dřeviny připraví stanoviště pro stín snášející dřeviny, jako je jedle, buk nebo právě pro smrk. Zároveň s tím se zlepší kvalita půdy, a o to nám jde! Musíme myslet na půdu. Proto nemůžeme považovat smrk za přípravnou dřevinu.

Podívejme se pod nohy, je zde mladý buk, dub, smrk z přirozené obnovy. Takto lze obnovovat les zadarmo, i břízy, které dávají kryt, poskytnou finanční zisk. Vybereme totiž cílové stromy, ty vyvětvíme, při přímém rovném řezu suk lépe zarůstá a dřevo je pak dobře použitelné na výrobu dýh či kvalitního řeziva. Je třeba zmínit, že každá dřevina má svou cenu. Nedá se říkat, že bříza je dobrá jen jako palivové dříví. Pokud má kmen v bazální části dostatečné parametry, co nejméně suků, anebo zarostlé, pak se prodává lépe než smrk. A to platí pro každou dřevinu, pro listnaté dvojnásob.

Takže tento přípravný les chrání nový vznikající a ještě navíc přinese zisk…

Ano. Zmlazuje tu celá řada dalších dřevin, třeba javor, habr. Pak je vhodné takovýto obnovující se les chránit před okusem zvěře, například oplocením. Zde se bude přirozeně obnovovat buk, dub a smrk, zato jedli budeme muset vysadit, ta se v blízkém okolí nevyskytuje. Kdyby tu zvěř byla vyvážená s úživnosti lesa, tak razantní škody na přírůstu a kvalitě lesa by nevznikaly. Vlastník lesa i stát by výrazným způsobem ušetřil na dotacích. Zadarmo by vznikal nový, pestřejší a odolnější les.

O takovýchto způsobech pěstování ale mnozí majitelé nemají dost informací. Co by měli podniknout, když si s lesem nevědí rady?

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letMnozí lidé opravdu nevědí, co od lesa očekávat. Nemají jasno, jak by les měl správně vypadat. To je základní otázka, kterou majiteli vždy pokládám. Co od lesa očekává, jakou produkční funkci, nějakou vyváženost, zda je lesní podnikání způsobem jeho obživy, co s tím dál? Chtějí maximální výnos, nebo je zajímá prostě stav lesa, aby po sobě něco zanechali dalším generacím? A většina řekne, hlavně, abych do lesa nestrkal peníze, a bude dobře. Když z lesa bude nějaký profit, jen dobře. Musíme pak uskutečnit taková opatření, aby les poskytoval nějaké dříví a aby plnil i další funkce, zejména reprodukční, to znamená, aby vlastník nemusel do lesa moc investovat. Například se nyní velmi diskutuje o tom, jak postupovat s obnovou, kde vznikají velké holiny v důsledku kůrovcové kalamity. Čím a jak zalesnit, aby to vlastníka nestálo moc času a peněz.  Pokud vlastník usoudí, že chce mít ve středních polohách smíšený smrkovobukový les, nejlepší cesta vede přes přípravné dřeviny. A to není ekologický nástroj, to je čistě ekonomický nástroj, jak postupovat. Pro vlastníka není hlavním hlediskem čas, jde mu o to, vytvořit stabilní a fungující les, a to není v rozporu s produkční funkcí lesa. Cesta přes přípravné dřeviny, které se také přirozeně zmlazují sami, je nejlepší. Do takového lesa pak také vysazujeme cílové dřeviny, ale jde o mnohem menší množství, tedy za méně peněz, méně práce, času atd. při zachování jisté ziskovosti.  Je to velký rozdíl, jestli sázíte povinně např. 3 tis. na jeden hektar jedlí na holině podle zákona, kde je riziko uschnutí, nebo dobrovolně 300 kusů na stejně velkou plochu pod přípravné dřeviny a s menším rizikem uschnutí.

Náklady na výsadbu lesa na vytěžené ploše nejsou malé. Pohybují se od 100 až 300 tis. korun za hektar: úklid po těžbě, příprava půdy pro výsadbu, výsadba. Ale to není všechno, pak to znamená o stromky pečovat, vysekávat buřeň, kontrolovat a opravovat oplocenku, která chrání stromky před okusem zvěří. To jsou obrovské vstupy, než les něco přinese. A to všechno u pěstování přes přípravné dřeviny odpadá. Ale pokud je hodně zvěře, tak i ta bříza se musí ochránit, ale zbytek nákladů odpadá. Právě přemnožená zvěř je jediným faktorem odrůstání sukcesního lesa. S velkým drnem trávy si poradí, ale s pravidelným okusem nikoliv.

Takže přípravný les stačí jen usměrňovat. Každý odolný strom by měl mít korunu až do poloviny výšky. K tomu musí mít samozřejmě prostor. A péči. Probírku jednou za pět až deset let. Pokud se bude postupovat správně, tak za 10 až 15 let lze z něho těžit palivové dříví prořezávkou, a ve 20 až 30 letech věku porostu lze už těžit dražší sortimenty, pod nimiž roste nový, cílový les.

Je to uvažování s pohledem do budoucna

Ano, dřevo má budoucnost. Již během posledních deseti let se situace změnila, je zájem o využívání dřeva pro stavby. Budoucnost stavitelství je stavění ze dřeva.  A dá se dokonce i říci, že pěstování lesa a sofistikovanější využívání dřeva pomůže stabilizovat klima na celé planetě. Jde o vázání oxidu uhličitého, produkci kyslíku a efekt ochlazování, atd. Prostředkem je nejen chytře pěstovat les ale popřemýšlet i o využití agrolesnických systémů, to uvidíme na příštím zastavení.

Ještě než přejedeme dál, co si s vašimi radami počne vlastník lesa? Copak má dostatek technických prostředků?

Aleš Erber: Jsme na počátku největší přestavby krajiny za 300 letOd toho jsem tu já, odborný lesnický hospodář, abych zajistil těžařskou i pracovní firmu, lidi. V ČR je 350 000 vlastníků lesů, na asi 500 000 hektarů lesa. Na zhruba 60 % dělají lesní hospodáře pracovníci Lesů ČR, pověření hajní. Odborný lesní hospodář (OLH) je do 50 ha placen státem. Tito vlastníci mají hospodářské osnovy, ti nad 50 ha už hospodářský plán, ale ti si to pak platí sami. Pakliže ale vlastník lesa není spokojen s oním státem placeným hospodářem, nebo nesouhlasí s jeho názorem na les, neztotožňuje se s jeho doporučeními, může si vybrat jiného, ale toho si pak už platí sám. Jsou případy, že se vlastník lesa s tímto státním OLH za 25 let vůbec nepotkal.

Já dohlížím na hospodaření ve zhruba sto hektarech lesa a se všemi vlastníky jsem v úzkém kontaktu, a oni vědí, že se jim to vyplatí. O všem diskutujeme a já vysvětluji, proč a co navrhuji. Je to náročné, při jednání s každým ze 16 vlastníků musím postupovat stejně, s menším i větším. Mým vlastníkům vykonávali OLH lesníci z Lesů ČR. Odborného lesního hospodáře jsem se rozhodl vykonávat na plný úvazek, a zažívám velké zadostiučinění, za rok mi zákazníků valem přibývá.

O čem jsme hovořili dále? O založeném agrolesnickém systému, o tom, jak se to nemá dělat, ale i o tom, jak vypadá adaptační zásah v borovém porostu po šesti letech. Ale o tom všem se dočtete příště. 

Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2020), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.




Přečteno: 395x