Vlci jsou užiteční, ne krutí. Příroda není pohádka od Disneyho, říká zoolog

Sdílejte článek
Vlci jsou užiteční, ne krutí. Příroda není pohádka od Disneyho, říká zoolog

Dokument režiséra Martina Páva Vlci na hranicích, který uvádí festival Jeden svět, vypráví o návratu vlků na Broumovsko. Jde také o oblast s asi největším množstvím ovcí v Česku, o zápletku tedy není nouze. "Benefity přítomnosti vlků ve formě zlepšeného stavu naší přírody vysoce převažují nad škodami," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz přední odborník na velké šelmy Pavel Hulva.


Jednotky vlků dokážou podle farmářů potrhat desítky až stovky ovcí. Proč mají vlci tak velkou "spotřebu"?

Vědecké studie ukazují, že vlci v našich podmínkách naprosto preferují divoké kopytníky, domácí zvířata tvoří méně než jedno procento jejich potravy. Nadbytečné zabíjení je zcela výjimečné, může se vyskytnout při velké kumulaci naivní kořisti bez možnosti útěku - někdy se to označuje jako "kurníkový efekt" podle situace, kdy kuna nebo tchoř vleze do kurníku.

K těmto případům dochází proto, že biomasa člověka a jeho domácích zvířat představuje více než 95 procent biomasy všech savců a všichni divocí savci od myší, netopýrů přes vlky až po velryby představují méně než pět procent celkové biomasy. Volně žijící predátoři tudíž mnoho prostoru bez naivní kořisti nemají.

Někteří farmáři tvrdí, že vše vyřeší elektrické ohradníky a pastevečtí psi. Jiní jim oponují, že ohradníky ovce prorazí a větší množství pasteveckých psů není možné v české krajině vypustit, protože na rozdíl třeba od rozlehlých rumunských hor je zdejší krajina prošpikována turistickými cestami plnými lidí. K čemu se přikláníte vy?

Zmíněná opatření jsou účinná, navíc stát je hradí v plné výši. Dnes se ale intenzivně experimentuje i s dalšími technologiemi, jako je například pachové nebo vizuální odrazování predátorů. Srovnávat situaci u nás s Rumunskem je extrém, pastevečtí psi se úspěšně používají na ochranu proti šelmám ve všech velkých evropských pohořích, například v Alpách, kde je značný turistický ruch. Ale také bychom měli být nestranní a zmínit, že existují i útoky dobytka na turisty.

Obhájci přítomnosti vlků v české krajině říkají, že vlci pomáhají v přírodě regulovat přemnožená prasata divoká, srnce, jeleny či muflony, kteří brání přirozené obnově lesa. Fungují prý také jako "zdravotní policie" a odstraňují staré a nemocné kusy. V dokumentu Vlci na hranicích ale myslivci ukazují, že v lese vlci skolí ty nejlepší srnce, ne nějaká nedochůdčata… Kde je podle vás pravda?

Ve světě dezinformací je v přírodovědných otázkách nutné spoléhat na informace z ověřených zdrojů, tedy z vědeckých studií. Ty jsou založené na velkých souborech dat a jejich statistickém zpracování, nikoli na jednotlivých účelově vybraných kazuistikách. Publikované odborné práce naznačují, že vlci preferují zranitelnou kořist - mláďata a nějakým způsobem handicapované jedince. Nejen vlčí chování, ale celá evoluce je založená na principu přirozeného výběru a skutečně můžeme v tomto případě mluvit o tom, že vlci zlepšují zdravotní stav populace své kořisti.

Myslivci a jejich kulovnice by nestačili?

Selekce kulovnicí nemůže přirozený výběr nahradit, neboť průběrný a trofejový lov se zaměřuje především na samce a kritériem není většinou kondice, ale mnohem spíše trofej a množství zvěřiny. Selekce srn se provádí v praxi mnohem méně a selekce srnčat naráží na pochopitelné morální zábrany ještě častěji, přitom přirozená úmrtnost je v přírodě v mladších věkových třídách nejvyšší. Navíc kondici zvěře v zaměřovači neposoudíte tak, jako ji prověří predátor při lovu.

Ve výsledku taková umělá selekce zaměřená na lidské potřeby, a nikoli fitness populace posouvá divoké kopytníky směrem k domácím zvířatům. Kromě regulace býložravců vlky je důležitá i regulace menších masožravců a všežravců, jako jsou například lišky nebo prasata, jejichž přemnožení pak působí příliš velký tlak na drobná zvířata, například na zemi hnízdící ptáky.

Odpůrci vlků také argumentují tím, že těchto šelem se zastávají ochránci přírody, ale přitom jim nevadí desítky kusů potrhané zvěře, hlavně pasoucích se ovcí a koz, které prý umírají dlouze a trýznivě. Jaký je váš názor na tento pohled?

Je to účelový argument. Co se týče utrpení v přírodě, tak to přece není doména vlků, utrpení působí každý predátor, od slunéčka sedmitečného přes sýkoru koňadru, krtka obecného až po vrcholové predátory. Nám to přijde kruté, nicméně příroda není pohádka od Walta Disneyho nebo Zdeňka Milera.

A není na škodu si uvědomit, že nejkrutějším predátorem je člověk. Pro příklady nemusíme chodit daleko - jen v Česku máme ročně miliony poražených zvířat na jatkách a tisíce postřelených kusů zvěře v lesích, a to nemluvím o globálních temných periodách, jako bylo průmyslové velrybářství a podobně. Ale i pokud je člověk vegetarián nebo vegan, neměl by házet po vlcích kamenem - například fotografie zvěře rozsekané nebo těžce zraněné technikou při žních vidíme v médiích málokdy. A kde není žalobce, není soudce.

Má vlastně vlk nějakého přirozeného nepřítele v české krajině? A pakliže ne, nehrozí jeho přemnožení?

Kromě člověka může být pro vlka v naší přírodě nebezpečný víceméně jen medvěd hnědý, ten se ovšem u nás vyskytuje jen velmi sporadicky na východě republiky. Vlk je teritoriální zvíře a domovský okrsek jednoho páru zahrnuje stovky až tisíce kilometrů čtverečních. Vlci jsou velmi podobní lidem, na hranicích teritorií se podobně jako my vzájemně zabíjejí. Vrcholový predátor prostě není kůrovec, aby se mohl přemnožit.

Jaké je podle vás řešení této patové situace, kdy proti sobě pevně stojí zastánci a odpůrci vlků? Je tu myslitelný nějaký kompromis?

Situace není takto černobílá. Bohužel v médiích často vyniknou nejdemagogičtější hlasy, společenská diskuse se proto někdy polarizuje nejen v případě vlka, vidíme to i v případě politiky nebo covidu. Průzkumy veřejného mínění ovšem naznačují, že velká většina společnosti vlka akceptuje. Souvisí to s postupným přijímáním objektivních poznatků přírodních věd - vlk je jednoduše klíčový druh přírody mírného pásma, podobně jako jelen nebo pěnkava. V naší republice žije přes 10,5 milionu lidí a několik desítek vlků. A třeba jen vyhozeného jídla je o několik řádů více, než nám mohou sníst vlci. Benefity jejich přítomnosti ve formě zlepšeného stavu naší přírody vysoce převažují nad škodami.

Dokument Vlci na hranicích

Spory o vlky, coby neviditelné nepřátele, kteří za sebou nechávají roztrhané ovce a kozy, začínají ve Vernéřovicích diskusí u piva v hospodě a posléze se vystupňují v masivní protestní akce. Snímek Martina Páva Vlci na hranicích pozoruje postoje a obavy místních, rozdělené na příznivce a odpůrce vlků ve volné krajině. Proti šelmám nejhlasitěji vystupuje starosta Tomáš Havrlant, sám chovatel ovcí, další majitelé stád a myslivci. Pro jsou ochránci přírody či biofarmářka, které vlk zprvu také rdousí její zvířata, ale je přesvědčená, že pomocí ohrad a dalších opatření se se šelmou dá žít.

Film míří 3. června 2021 do kinodistribuce, světovou premiéru si odbyl na festivalu Visions du Réel ve Švýcarsku a představil se na filmových přehlídkách ve Francii, Německu, Polsku, Rumunsku, Estonsku nebo v Jižní Koreji. Získal Cenu antropologie a životního prostředí na Jean Rouch International Film Festivalu v Paříži a na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava obdržel Zvláštního uznání poroty. Asociace českých kameramanů ocenila kameramana filmu Petra Racka za vynikající kameramanské dokumentární dílo.

doc. RNDr. Pavel Hulva, Ph.D.

Narodil se v roce 1975 v Českém Těšíně. Je absolventem Přírodovědecké fakulty UK, kde vystudoval molekulární biologii a zoologii. Na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK a katedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity se zabývá zejména evoluční genetikou, biogeografií a ochranou savců. Je zodpovědný za genetickou analýzu populací vlka v Česku a na Slovensku, tato data se propojují s informacemi z ostatních zemí. (Zdroj: Forum - magazín UK)

Autorka: Zuzana Hronová

Zdroj: SeznamZpravy.cz