Liberecký hejtman Martin Půta: Vnímám, že v soukromých zemědělcích je velký potenciál

Sdílejte článek
Liberecký hejtman Martin Půta: Vnímám, že v soukromých zemědělcích je velký potenciál

Na začátku letošního léta navštívili hejtman Libereckého kraje Martin Půta a krajský radní pro životní prostředí Václav Židek několik farem členů ASZ ČR hospodařících v Libereckém kraji. Oba pány jsme proto v rozhovoru poprosili o představení nejen svých dojmů z dané návštěvy, ale také aktivit, které jako zástupci krajské samosprávy dělají pro zlepšení situace soukromých zemědělců u nás.

Pane Půto, vy jste v současnosti nejdéle sloužícím hejtmanem u nás. V čem podle vás spočívá význam krajské samosprávy pro českou společnost? 

Martin Půta (MP): Někteří lidé si myslí, že by kraje vůbec nemusely být a že by se vše mohlo řešit na úrovni státu a obci. Nicméně podle mě mají kraje v Česku velmi důležité místo.  Různé vědecké výzkumy a i moje devítileté zkušenosti s vedením kraje ukazují, že mezi státem a obcemi je celá řada záležitostí, které by se z hlavního města řešily obtížně a zároveň by obce na ně neměly kapacity.

Podle mě je velikost českých krajů v Česku, zvláště těch menších (např. Liberecký, Karlovarský nebo Zlínský kraj, pozn. red.), ideální k tomu, aby kraj dokázal organizovat záležitosti s regionálním významem. Jedná se například o školství, sociální péči, nebo dopravní systém.

V čem jsou kraje dobré pro soukromé zemědělce? 

MP: Já věřím, že my z krajů si možná více než stát uvědomujeme, jak zemědělství z života většinové populace zmizelo. Dnes v zemědělství pracuje minimum lidí (podle ČSÚ v roce 2020 v zemědělství a lesnictví pracovalo asi 2,6 % všech zaměstnaných osob, pozn. red.). A celá řada zemědělských firem nemá vztah k místu, kde podniká. Velká část starostů i většina hejtmanů a krajských radních pro zemědělství si je vědoma toho, že velmi často chybí komunikace a spolupráce se zemědělskými subjekty. Vidím velký rozdíl mezi vesnicemi, ve kterých hospodaří sedláci, a těmi, kde podnikají velké zemědělské podniky. Podle mě mají soukromí zemědělci zcela přirozeně odpovědnější přístup ke svému podnikání, a tudíž v obcích s aktivními sedláky probíhá velmi často spolupráce mezi obecní samosprávou a zemědělci daleko lépe.

Působíte rovněž jako místopředseda Rady Asociace krajů ČR. Co z témat spojených se zemědělstvím, životním prostředím a venkovem se v současnosti v Asociaci krajů nejvíce diskutuje a s čím tam přicházíte vy za Liberecký kraj? 

MP: I kvůli zmíněnému velmi malému počtu lidí pracujících v zemědělství se zemědělská témata na jednání Rady Asociace krajů ČR nedostávají moc často. Naposledy se velká diskuse na Radě vedla před několika lety, kdy nás pan prezident Agrární komory Jandejsek požádal, abychom jako zástupci krajů přijali usnesení o tom, že nesouhlasíme se zastropováním zemědělských dotací. Proběhla k tomu velká debata a příjemně mě překvapilo, kolik kolegů hejtmanů naopak řeklo, že zastropování by bylo správně.

Mimo toto téma se s ostatními hejtmany bavíme o dožínkách, regionálních potravinách a o způsobech, kterými se kraje snaží regionální potraviny podporovat a propagovat. Propagace regionálních potravin je jednou z mála možností, jak mohou kraje podporovat malé zemědělce.

Probírají se v Asociaci krajů také témata spojená s rozvojem menších obcí a odlehlejších oblastí?  

MP: Ano, tato témata na Radě probíráme. Například v současnosti řešíme dotační podporu z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) pro malé venkovské prodejny. Některé kraje již měly tuto podporu ve svých dotačních programech, ale MPO ji chce nabídnout plošně.  Toto je jedna z věcí, která vzešla z debaty mezi vládou a kraji.

Máte nějaký program přímo pro rozvoj venkovských obcí u vás v Libereckém kraji? 

MP: Máme program Obnovy venkova s rozpočtem asi 25 milionů korun, přičemž tyto peníze směřují primárně do obcí pod tisíc obyvatel. Také v dalších programech na podporu např. sportu nebo památek se snažíme zvýhodňovat menší obce nebo obce ze znevýhodněných oblastí. Naším cílem je pomáhat těm, kteří pomoc potřebují a ne těm, kteří si dokáží pomoci sami. Dotace nepřeceňuji, ale jsou situace, kdy může dotace výrazně pomoci při nastartování nových věcí nebo při propagaci určitého tématu atd. Například před dvěma lety jsme zaváděli novou část dotačního programu, která je zaměřená na zadržování vody v krajině především pomocí opatření, jako je obnova malých rybníčků, mezí, remízků...  

Víte o tom, že by zmíněné dotační programy využívali i soukromí zemědělci, nebo jsou tyto dotace zaměření primárně na obce?  

MP: Třeba u toho programu k zadržování vody v krajině máme zprávy o soukromých zemědělcích, kteří dotace nejen využili, ale už daná opatření vybudovali. Na příkladech úspěšných žadatelů ukazujeme, že tyto dotační programy nejsou příliš administrativně složité. Snažíme se, aby byly uživatelsky co nejpříjemnější a aby motivovaly žadatele je využívat. Člověk, který umí odeslat fakturu z počítače, by neměl mít problém zažádat o dotaci přes elektronický formulář dotačního fondu Libereckého kraje.

Pane radní, vy jste na rozdíl od pana hejtmana v politice poměrně krátkou dobu. Proč jste se rozhodl aktivně vstoupit do politického života v Libereckém kraji a proč zrovna za Pirátskou stranu? 

Václav Židek (VŽ): Dřív jsem byl aktivnější jako občanský aktivista a po nějaké době jsem se od sledování politiky úplně odstřihnul. Zlom přišel v roce 2009, kdy se nám narodil syn. Představil jsem si, že až bude dospělý, tak bude mít s velkou pravděpodobností horší životní možnosti než my. Tudíž jsem se rozhodl zpátky se zapojit více do veřejného života. Zní to jako klišé, ale je to tak. Shodou okolností jsem se potkal s Pirátskou stranou. A to nejen názorově, ale i ve způsobu, jakým Piráti komunikovali ven. Zaujalo mě, jak šli do hloubky při prezentaci svých názorů nebo dotazování vládnoucích politiků.

Jak vnímáte roli sedláků na českém venkově? 

VŽ: Protože bydlím v malé obci o pár stech obyvatelích, sleduji situaci na venkově každý den. Pro mě je zemědělství důležitou součástí venkova i krajiny. Ideální je, pokud jsou zemědělci lokální a nehospodaří s půdou pouze jako s komoditou. Zemědělci přímo žijící na venkově většinou kladou větší důraz na věci, jako jsou obsah biologické složky v půdě, eroze atd.

Stejně jako pan hejtman jste i vy, pane Židku, aktivní v Radě Asociace krajů ČR, konkrétně v odborné komisi pro zemědělství a venkov. Jak tato komise funguje a co se v ní za Liberecký kraj snažíte prosazovat? 

VŽ: Je teprve začátek volebního období, tudíž jsme se s kolegy ještě mockrát nesešli. Ale vnímám vůli prosazovat pro krajinu i pro zemědělství dobrá řešení. Například jsme řešili protierozní vyhlášku, ke které jsme poslali připomínky za kraj a i za Asociaci krajů. Dalším tématem diskutovaným na této komisi byly domácí čističky odpadních vod (ČOV), což je téma nepřímo související se zemědělstvím. Někteří správci povodí nechtějí povolovat domácí ČOV, protože mají obavy, jestli by se o ně lidé správně starali. 

Oba jste se letos v létě zúčastnili návštěvy několika farem členů ASZ ČR. Jaké jsou vaše největší dojmy z toho setkání?  

MP: Na prvním místě bych rád zmínil různorodost. Přestože je náš kraj malý, navštívili jsme velmi rozmanité farmy. Byli jsme například na Biofarmě Filoun fungující od roku 1992. Majitel této farmy je člověk, který si prošel všemi možnými problémy v podpoře zemědělství nebo regionální produkce. Dále jsme byli na farmě, která úspěšně bojuje se systémem EET. Pro ně je hlavním problémem to, že si úředníci nedokáží představit situaci, kdy si lidé sami natočí pivo nebo vezmou z lednice nějaké produkty a zaplatí za ně. Překvapila mě tato absurdita světa, který neumožňuje jednoduché věci.

A také jsem měl velkou radost, že se setkání zúčastnilo tolik lidí, kteří se pro zemědělství rozhodli na celý život. Potěšilo mě jejich zaujetí pro hospodaření. Zároveň jsem z jejich slov postřehl, že si na své práci nejvíce váží svobody podnikání a že by svou práci za nic jiného nevyměnili, i když zemědělství je často dřina. Vnímám, že v soukromých zemědělcích je velký potenciál. Hlavně díky jejich vztahu k zemi v situaci, kdy velká část společnosti nemá žádný nebo velmi malý vztah k zemědělství a výrobě potravin.   

VŽ: Mě především potěšilo, kolik zemědělců se sešlo a jaký měli zájem si o svých problémech popovídat z očí do očí. Dále si z této návštěvy cením možnosti navštívit zázemí některých farem. Viděl jsem, jak jsou některé dotace nedomyšlené. Příkladem jsou dotace na výstavbu kravína, kde nikdo nedomyslí, že by kravín potřeboval další peníze na obnovu kvůli tomu, že proběhly změny zákonů a zemědělec musí nové podmínky do svého podnikání zapracovat. 

V průběhu vašeho letního setkání se členy ASZ ČR několikrát padlo, že kontrolní orgány v Libereckém kraji jsou i v porovnání s jinými kraji na soukromé zemědělce poměrně přísné. Snažíte se tyto problémy řešit?  

MP: Ano, na řešení těchto problémů pracujeme. V průběhu setkání jsem zaznamenal informace o tom, že především veterinární kontrola je oproti ostatním krajům přísnější. Veterinární správa spadá pod klasickou státní správu, tudíž samosprávě nepodléhá. Mohl jsem se tedy pouze sejít s naším panem ředitelem krajské veterinární správy Semerádem. Jemu jsem řekl, že to, co se v jiných krajích povolí bez problémů, se v Libereckém kraji povoluje velmi obtížně. Pan ředitel slíbil, že se na to podívá.

VŽ: Kromě problémů s přístupem veteriny mluvili zemědělci o často ne úplně profesionálním přístupu úředníků, kteří mají na starost kontrolu bioproduktů. Slyšeli jsme, že kontroloři jsou schopní během žní celý den kontrolovat zemědělce, kteří se musejí věnovat úředníkům a nemohou sklízet. To vše v situaci, kdy každý den může být posledním vhodným pro sklizeň. Jak zmínil pan hejtman - jako samospráva nemáme jiné možnosti, než se snažit změnit chování zástupců státní správy lidskou domluvou. U zmíněných ekologických kontrol se můžeme například s úředníky bavit o tom, aby na kontroly chodili v zimě nebo někdy mimo dobu hlavních polních prací. Pokud kontroloři přijdou o žních, tak kontrolovaného zemědělce může den s úředníky stát mnohem více než osm hodin, co tam s nimi jsou, ale může je to stát statisíce škod na úrodě, kterou nestihnou sklidit. 

Pane radní, jaké konkrétní formy pomoci a podpory nabízí Liberecký kraj soukromým zemědělcům? 

VŽ: Poskytujeme především dotační podporu. Například teď dáváme dohromady program Podpora drobného zemědělství, včelařství a lokální produkce. Pro mě je důležité, abychom pomohli zemědělcům prodávat jejich produkci. Rád bych, aby zemědělci nebyli nuceni svou produkci prodávat nějakému zpracovateli, čímž se ztrácí vazba na místní obyvatele. U tohoto programu bychom rádi zdůraznili ekologickou složku v podobě zkrácení dopravních řetězců. Další přínos podpory prodeje lokálních produktů vidím v tom, že zákazník má možnost poskytnout zemědělci zpětnou vazbu. A následně může zemědělec případné nedostatky napravit.

MP: Tady bych ještě pana radního doplnil s tím, že se snažíme i zvýšit povědomí o zemědělství mezi širokou veřejností. Rádi bychom více využili zemědělskou školu ve Frýdlantu a především k ní náležící statek. Jde o asi 300 let starou zemědělskou usedlost původně sloužící vlastníkům frýdlantského panství. V současnosti je tato budova poněkud obsahově i stavebně vyprázdněná. Rádi bychom tam nejen udrželi a rozvinuli školní činnost, ale také představili klasické české zemědělství veřejnosti. Statek je blízko frýdlantského zámku, takže turisté mířící na zámek by se mohli po cestě podívat na chov slepic, chov prasat nebo další klasické věci spojené s regionální zemědělskou produkcí.

Pane Židku, jak si jako zástupce Rady Libereckého kraje i Pirátské strany představujete budoucí spolupráci nejen s celostátní Asociací, ale také s místní Asociací soukromého zemědělství Jablonec, Liberec, Semily? 

VŽ: My jsme teď spolupráci s ASZ ČR rozšířili třeba tím, že jsme na dožínky Libereckého kraje pozvali i členské farmy ASZ. Také dáváme členům ASZ v našem kraji možnost prezentovat se na akcích a kanálech Libereckého kraje. Jedná se například o prezentaci v regionálních videích, kde bychom rádi představili lokální zemědělce a jejich lokální produkty. Cílem je, aby tato videa pomohla lidem poznat „své“ farmáře. Menší sedláci nemají logicky často tak silný marketing jako velké zemědělské podniky. A s marketingem jsme schopní pomoci, protože máme akce, komunikační kanály, zázemí...

Plánujete kromě zmíněných dožínek a regionálních videí ještě nějaké další aktivity na podporu prodeje a marketingu soukromých zemědělců? 

VŽ: Rádi bychom vybudovali prodejnu regionálních potravin. Legislativně je to trochu složitější, protože kraj jako subjekt nemůže podnikat. Jednou z možností je, že by se Liberecký kraj dohodnul s jiným subjektem, který by tuto prodejnu provozoval jako službu neziskové organizace. A zemědělci by platili pouze provozní náklady. Kromě ušetření za nájem místa prodeje bychom rádi zemědělcům pomohli i s marketingem. Liberecký kraj by tedy na sebe vzal část nákladů, čímž by si zemědělec vydělal a zároveň by produkty byly konkurenceschopné a běžně dostupné.

Necháváte se v těchto aktivách inspirovat kolegy z jiných krajů?  

VŽ: Nám z Pirátské strany je vyčítáno, že máme málo politických zkušeností. Máme mezi sebou i aktivní zemědělce, takže to není o tom, že bychom postrádali praktické zkušenosti z námi řešených oblastí. Ale uznávám, že politické zkušenosti nám někdy chybí, protože narážíme na komplikaci při realizaci našich nápadů. Uvnitř Pirátské strany si informace předáváme docela efektivně. Máme tzv. resortní týmy, kde spolu napříč republikou komunikujeme. Snažíme se spolupracovat i v komisích rad krajů pro zemědělství a životní prostředí, shodou okolností jsem v těchto obou komisích. V nich  máme docela velké zastoupení Pirátů a daří se nám, aby tu pirátské myšlenky často zanívaly. Takže ano, vzájemně se i v tématech týkajících se zemědělství inspirujeme s kolegy z ostatních krajů.

U jakého konkrétního programu jste se inspirovali jinými kraji? 

VŽ: Například u programu zemědělství jsme vzali podmínky z existujících programů, hlavně z Ústeckého kraje, a doladili je. A pro co nejlepší praktické využití daného programu jsme jeho podmínky konzultovali i s ASZ ČR. Podobně jsme postupovali s lesnictvím – obecně se snažíme dotační peníze nabízet na to, co je potřeba reálně řešit.

Velkou část Libereckého kraje zabírají velkoplošné chráněné krajinné oblasti (tj. CHKO a NP), což jsou u nás a v celé Evropě území spojená s agroturistikou. Podporuje Liberecký kraj na svém území agroturistiku? 

VŽ: Dovolím si říct, že ano. Já i moje kolegyně v cestovním ruchu se snažíme podporovat větší rozmístění turistů po celém kraji. Aby nedocházelo k přetížení hřebenů Jizerek, Ještědu nebo několika muzeí. Pro toto rozprostření je agroturistika ideální.  

V čem představují velkoplošná zvláště chráněná území klady a v čem naopak zápory pro zemědělství v Libereckém kraji? 

VŽ: Výhodou je to, že Liberecký kraj není příliš atraktivní pro nadnárodní společnosti nebo velkopěstitele, kteří by chtěli obrovskou a jednoduše obdělavatelnou plochu. Naše území je poměrně členité s vysokým zastoupením trvalých travních porostů, kde se pase dobytek. Tento způsob chovu dobytka je poměrně šetrný a zároveň podporuje biodiverzitu, čímž se skvěle doplňuje zemědělství a životní prostředí.

Negativní stránky chráněných oblastí vidím například v tom, že pokud by se rozhodlo, aby Liberecký kraj byl potravinově soběstačný, tak by se to horko těžko naplňovalo kvůli zmíněným přírodním podmínkám. Produkce obilovin máme poměrně málo, ale zase na druhou stranu co se týče masa, tak se u nás asi více vyprodukuje, než spotřebuje.

Pane Židku, váš kraj leží na hranici s Polskem i Německem. Realizujete nebo připravujete nějaké projekty zaměřené na zemědělství se svými polskými a německými kolegy? 

VŽ: Zde máme ještě nějaké mezery, ale rádi bychom to otevřeli. Minimálně u zmíněné agroturistiky by bylo zajímavé, pokud bychom se podporovali. 

Na závěr bych vám oběma rád položil stejnou otázku. Jak byste chtěli, aby vypadala situace soukromého zemědělství v roce 2030 v Libereckém kraji a v celém Česku? 

MP: Já bych byl rád, pokud by v roce 2030 bylo v našem kraji a v celé naší zemi více malých soukromých zemědělců a méně investorů, pro které je zemědělství jenom jedna z dalších forem podnikání. Přeji si, aby v budoucnosti byl život na venkově více provázaný se zemědělstvím. A aby ideálně v každé vesnici byla farma, kde by si lidé kupovali potraviny vyprodukované v daném místě. Toto zkrácení výrobního řetězce by umožnilo farmářům více uživit své rodiny a zároveň lidem nakupovat zdravé potraviny. Ale také se jedná o ekologické opatření, které by snížilo počet kamionů vozících potraviny přes celou Evropu tam a zpět. A také více dobře fungujících zemědělců by znamenalo kulturní krajinu v dobrém stavu.

VŽ: Já souhlasím s panem hejtmanem. I za mě by bylo ideální, pokud by krajinu obhospodařovali malí zemědělci, ačkoliv ne ve všech oblastech a situacích je to možné.

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.

Přečteno: 220x