Postoje ASZ ČR ke koaličnímu programu v oblasti zemědělství, který byl zveřejněn 8. listopadu 2021

Sdílejte článek
Postoje ASZ ČR ke koaličnímu programu v oblasti zemědělství, který byl zveřejněn 8. listopadu 2021

Asociace soukromého zemědělství ČR v zásadě velmi vítá program koalice v oblasti zemědělství a životního prostředí, který byl zveřejněn tento týden, a považuje jej za přiměřený současným podmínkám i výzvám, kterým (nejen) zemědělci čelí. ASZ ČR v tomto duchu současně očekává zájem nového vedení ministerstva zemědělství na jasných změnách ve strukturálních otázkách a přístupech k řešení dlouhodobých problémů v zemědělství a jejich orientaci především na mladou generaci, na menší a střední podniky, na lokálně a generačně ukotvené rodinné farmy. V tomto směru budeme vládu i ministra zemědělství jasně podporovat, ale také bedlivě hlídat skutečné kroky a praktické naplňování tohoto programu. Jednotlivá témata dále stručně komentujeme u jednotlivých programových bodů – v tomto článku k resortu zemědělství.

Zemědělství

  • Budeme účinněji podporovat rodinné farmy a malé, střední, začínající a ekologické zemědělce (včetně pronájmu státní půdy). Zemědělské podniky nebudou zatíženy zbytečnou či duplicitní administrativou. Budeme prosazovat zemědělskou politiku, která bude efektivně dosahovat ekonomických, ekologických a sociálních cílů v naší krajině.

Jde o správný a naprosto klíčový závazek. Takto formulované cíle by měly konečně po velmi dlouhých letech přiblížit zemědělskou politiku ČR evropskému modelu zemědělství, který (právě za účelem udržení pestrosti a konkurenceschopnosti zemědělství, prahu potravinové bezpečnosti a udržení pestrosti venkova a krajiny) je svou podstatou založen především na lokálně ukotvených rodinných farmách. V ČR je tomu reálně z převážné části naopak a také je to na vesnicích, navzdory nemalému množství dotačních prostředků, bohužel znát. Nejvýznamnější dotační podpory, a to jak provozní, tak i investiční doposud směřují jednoznačně především do podniků holdingového typu, což není výsledkem zdravého rozumu, ale pouze politickoekonomického lobbingu spojeného s lidmi často ještě ze socialistické éry.

Preferovaný pronájem státní půdy uvedeným podnikům je určitě správně, nicméně je třeba doplnit, že stát příliš významnou výměrou v tomto směru již nedisponuje.

  • Podporujeme platbu na první hektary a zastropování dotací pro největší firmy, které bude přihlížet k podmínkám českého zemědělství a přispěje k dobrému hospodaření.

Zastropování některých plateb je základním předpokladem k omezení silné expanze průmyslových korporátních zemědělských subjektů a k přibrzdění dotacemi motivované koncentrace vlastnictví zemědělské půdy. Z hlediska filozofie jakýchkoli veřejných podpor jde o nevyhnutelnou záležitost, která umožní přepracovat celý systém podpor a ve finále tak pomůže nastavit podpory i lepší podnikatelské prostředí drtivé většině zemědělských podniků v ČR. Tato parametrická změna bude přínosem pro celé zemědělství a pomůže se obnovit potřebná rovnováha. O optimální výši zastropování je potřeba samozřejmě jednat. Tento krok také plně podporujeme.

Úkolem platby na první hektary je zajištění a podpora životaschopnosti menších farem, které složitěji udržují svoji životaschopnost na dnešním příliš globalizovaném světě, ale jež současně plní velmi důležité primárně neekonomické služby pro společnost a krajinu, které ale mají svou nenahraditelnou hodnotu. Jedině pestrá a široká skladba zemědělských farem rozložená po celém území státu zabezpečí i do budoucna výrobní a potravinovou bezpečnost pro stát a nakonec i pro celou EU. Tento nástroj ale bude fungovat jedině tehdy, pokud bude určen všem zemědělcům a bude skutečně masivně podpořen na mnohem vyšší úrovni, než dosud navrhovalo stávající vedení MZe na úrovni pouhých 10% obálky pro přímé platby.

  • Investiční dotace (PRV, PGRLF) poskytneme zemědělcům, jejichž příjmy ze zemědělské činnosti budou min. 30 % včetně propojenosti podniků.

Velmi důležité je sledovat vlastnické a kapitálové propojení podniků – bez toho by uvažované zastropování téměř nemělo smysl, protože je třeba zamezit účelovému rozdělování podniků. Stejně tak by ale nebylo spravedlivé ani poskytování ostatních zemědělských dotací vztahujících se k jednotlivým kategoriím zemědělských podniků. Smysl dotací má být v jejich pomoci na očekávaných místech farmářům, ale jejich čerpání nesmí být hlavní motivací k zemědělskému podnikání, což se u některých typů subjektů již děje.

  • Nastavíme jasná pravidla čerpání a budeme důsledně kontrolovat propojení firem čerpajících dotace. Platba za ekologické činnosti, kterou zemědělci dostávají ve formě dotací, bude jednoduchá, rychlá a efektivní. To vše stále s ohledem na to, jak šetrně ke krajině a zvířatům zemědělec přistupuje.

Ke splnění toho cíle je třeba revidovat a podstatně zjednodušit stávající podmínky čerpání dotací ve Strategickém plánu ČR, který je již na cestě do Bruselu, ale nároky na administrativu bohužel naopak ještě zvyšuje nebo vůbec špatně cílí, jako například u dobrých životních podmínek zvířat, antimikrobiálních opatření apod.

  • Snížíme byrokratickou zátěž zemědělců – náš přístup bude znamenat odklon od represe směrem k poradenství. Zásadně zjednodušíme dotační programy. U kontrol budeme dbát na proporcionalitu.

Velmi ambiciózní, ale potřebný cíl. K jeho naplnění ovšem bude potřeba i nové pohledy a přístupy na věci a je otázkou, kdo bude jménem nové vládní koalice na důležitých postech v resortu nakonec tyto cíle naplňovat. Obáváme se, že pokud by to byli stejní lidé jako dosud, nezmění se, vyjma líbivých tiskových zpráv, prakticky nic.

V ČR není ještě dostatečně a funkčně podpořeno propojení vědy, výzkumu a odborného poradenství, neexistuje speciální poradenství pro zcela začínající farmáře, což i mimo jiné odrazuje nové subjekty a zájemce od vstupu do oboru

  • Zmodernizujeme systém evidence využití zemědělské půdy (LPIS), propojíme jej s dalšími systémy. Zemědělci tak budou řešit administrativu na jednom místě. LPIS rozšíříme i o další funkce, které usnadní tvorbu agronomických plánů. Zamezíme duplicitnímu vyplňování formulářů.

To je zcela správné, důležité je ale také zjednodušení ovladatelnosti a funkčnosti systému LPIS, stejně tak i nastavení otevřenosti LPIS – například vrstva krajinných prvků (i jiné) by asi měla být zpřístupněna co nejširší veřejnosti, stejně jako kontakty na včelaře apod. Podporujeme také přizpůsobení těchto aplikací tak, aby byly využitelné i na mobilních telefonech nebo tabletech, což je u mnoha zemědělských podniků již běžná praxe.

  • Podpoříme metodu precizního zemědělství, integrovanou produkci, šetrné využívání umělých hnojiv a pesticidů, větší využívání organických hnojiv či využívání jejich variant bez zbytečného uvolňování dusíku.

Jde o správný krok, nicméně vyšší využití organických hnojiv je potřebné konzultovat s Ministerstvem životního prostředí tak, aby mu nebránila neopodstatněná byrokracie a nadbytečné evidence, což platí obecně u požívání POR. Podporu precizního zemědělství je ale zejména nutné aplikovat, chápat a podporovat v širších souvislostech především k dopadům krajiny, přírody a vody. Nesmí se z této metody stát pouze dotační řešení pro úzkou skupinu některých podniků. 

  • Ochráníme půdu před zábory a degradací. Čtvrtina zemědělské půdy se do roku 2030 přesune do režimu ekologického zemědělství. Minimálně desetina zemědělské půdy bude do roku 2030 aktivně chránit opylovače a celkovou biodiverzitu (meze, nárazníkové pásy, větrolamy, úhory).

Přesun větších ploch do režimu ekologického zemědělství, pokud to opravdu myslíme vážně, bude vyžadovat vyšší kompenzační náklady, které však v současném návrhu Strategického plánu ČR nejsou vůbec navrženy. Stejně tak Strategický plán zcela ignoruje kompenzaci vyšších nákladů a ušlého zisku, které dopadnou na všechny zemědělce po povinném vyčlenění jejich až 10 % ploch do neprodukce. Dotace na ekoplatbu se naopak oproti současnosti snižuje téměř o 40 % na hektar celkové plochy zemědělské půdy obhospodařované zemědělcem, což není dobrá zpráva a je třeba to vyřešit právě chytřejší distribucí podpor, než je tomu dosud.

  • Ukončíme podporu biopaliv 1. generace a bioplynových stanic, které zpracovávají technické plodiny. (Vhodným doplňkem energetického mixu je naopak bioplyn z odpadu.) Budeme bojovat s negativními vlivy průmyslového zemědělství.

Rozhodující bude v co největší míře využívat k energetickým účelům odpadní biomasu a nikoliv organickou hmotu včetně hnoje, u nichž je vhodnější je vracet přímo zpět do půdy pro udržení půdní kvality a zlepšení její biologické hodnoty. 

  • Zlepšíme dostupnost pitné i užitkové vody. Podpoříme stabilní vodohospodářskou infrastrukturu a propojování vodárenských soustav. Podpoříme návrat vodohospodářské infrastruktury do vlastnictví samospráv. Budování nových vodárenských nádrží dovolíme jen výjimečně a pro účely zásobování obyvatel pitnou vodou. Zdigitalizujeme Plán rozvoje vodovodů a kanalizací.

Zde je třeba rozlišovat – propojování vodárenských soustav je správný záměr, jehož cílem je podpora zajištění zdrojů pitné vody. Přehradní nádrže by ovšem měly sloužit spíše nejen k zajištění zdrojů pitné vody, ale významně také k prevenci povodní a zajištění stabilních průtoků v páteřních vodních tocích nebo naopak k prevenci rizik sucha.

  • Posílíme vliv vlastníků na stav držené půdy. Novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu převedeme zodpovědnost za stav krajiny na ty, kdo v ní hospodaří. Podpoříme soukromé vlastníky, myslivce, včelaře, spolky atd., aby sázeli stromy, zakládali krajinné prvky a pečovali o soulad zemědělství a ochrany přírody. Budeme motivovat zemědělce ke zmenšování půdních bloků, osevní plochu plodiny v erozně ohrožených oblastech omezíme na 10 hektarů.

Plošné omezování produkčních ploch až na 10 hektarů není šťastné a mělo by se uplatňovat podle místních podmínek. Všechna tato opatření je ale potřeba řešit z naprosté většiny případů motivační formou, nikoli nařizovací. Hlavním úhelným kamenem očekávaných změn musí být naopak vytváření prostoru pro svobodné rozhodování sedláků, ne jejich omezování, byť rozumíme motivaci návrhu. V novele zákona o zemědělském půdním fondu je možné navýšit poplatky za vyjímání pozemků na zemědělsky nejkvalitnějších půdách, neboť zatím tabulkově nejcennější půdu v národních parcích v praxi stejně nelze vyjmout. Při vyjímání pozemků je také třeba zohlednit účel, k němuž budou vyjímány – po jejich vyjmutí může totiž vzniknout území, které je z pohledu ochrany krajiny nebo zadržování vody cennější než to současné.

  • Podpoříme zkracování odbytových řetězců. Budeme zemědělce motivovat k tomu, aby suroviny dokázali sami zpracovat a dodat na místní trh (obchody, farmářské trhy, prodej ze dvora). Podpoříme skutečná odbytová družstva, zlepšíme postavení prvovýrobců. Ve veřejném stravování podpoříme lokální, sezónní, bio a nutričně bohaté potraviny.

Velmi správný cíl, ale je třeba pro malé lokální výrobce a prodejce výrazně snížit administrativu, která nesmí být totožná s povinnostmi velkého průmyslového výrobce potravin. Je ale potřeba také výrazně finančně podpořit lokální producenty, výrobce, zpracovatele a prodejce potravin, aby se takového cíle podařilo dosáhnout. I zde musí nastat odklon od obskurních dotačních titulů orientovaných nebo dokonce zcela nastavených pouze pro velké podniky. V ČR schází početně výraznější segment menších a středních producentů, který přirozeně pomůže zajistit širší a dostupnější nabídku těchto potravin.

  • Podpoříme ustavení strategického investičního fondu, kterým usnadníme vstup dodavatelů do zpracovatelských firem. Jde nám o dlouhodobě výhodnou participaci farem na zpracování a obchodu s potravinami, která se už osvědčila v zahraničí.

Zajímavá myšlenka, nicméně je otázkou, zda se toto osvědčí i u nás, protože dosavadní zkušenosti v ČR vždy spíše avizují riziko přílišné koncentrace a tudíž negativního vlivu na malé zpracovatele (výrobce potravin), tedy na malé firmy, střední firmy a sedláky z rodinných farem.

  • U komodit, u kterých to v našich podmínkách dává smysl, chceme zvyšovat potravinovou bezpečnost. Stejně tak podpoříme bioprodukci potravin a budeme neústupní v prosazování našich národních zájmů v oblasti dvojí kvality. Podpoříme činnost potravinových bank, abychom snížili plýtvání.

V zásadě správný krok, který ale vyžaduje komplexní řešení. Základem je podpora možné až celoroční nabídky tuzemských produktů, především v oblasti ovoce a zeleniny – k tomu je třeba smysluplně podpořit produkci omezující závislost na počasí (skleníky, fóliovníky, atd.)

  • Na úrovni EU nedovolíme dovoz potravin ze třetích zemí, které nesplňují naše přísné standardy. Budeme prosazovat společný přístup ke vhodnému zacházení se zvířaty (včetně celoevropského zákazu klecových chovů nosnic či kožešinových farem) tak, aby zákazem nebyli znevýhodněni čeští zemědělci. Česko bude bio. Nejen z hlediska kvality potravin, ale i životních podmínek zvířat.

Všechny dovezené potraviny, i ty dovezené z třetích zemí, musí splňovat již nyní naše přísné standardy a musí tomu tak být i nadále. Spotřebitelé v ČR jen pozvolna nacházejí cestu k bioprodukci, zejména kvůli jejím mnohdy neopodstatněně vyšším cenám v ČR. Zde je důležitý nový marketing, který podpoří rozhýbání tohoto trhu v ČR.

  • Provedeme revizi postoje ČR vůči Společné zemědělské politice EU.

To je velmi zásadní a potřebné. Dosavadní politika ČR se v současné době stále více odklání od cílů a smyslu dohodnuté a schválené Společné zemědělské politiky EU. Vede to k zaostávání konkurenceschopnosti potravinářského zpracovatelského průmyslu a orientaci zemědělců především na jednoduchou produkci zemědělských surovin. To začíná již v některých oblastech ohrožovat i potravinovou bezpečnost ČR – například v produkci vepřového masa, kde i přes miliardové dotace do tohoto sektoru výroba vepřového masa v ČR za posledních 30 let neustále klesá a zlepšení situace není v dohledu, spíše naopak. Chce to tedy opravdu nastartování zásadně jiného přístupu k řešení tohoto tématu. Na velké úpravy ve Strategickém plánu, pokud má platit od r. 2023, ale v podstatě už není čas, takže změny budou muset být dlouhodobější záležitostí.

  • Prosadíme spolutvorbu podmínek zemědělské dotační politiky, plán revitalizace krajiny a adaptačních opatření na změnu klimatu v úzké spolupráci mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí.

Větší a hlubší spolupráce mezi ministerstvy životního prostředí a zemědělství má být přirozená a je nanejvýš potřebná jak z hlediska nastavování administrativních pravidel, tak i z hlediska nastavení dotačních podpor a pravidel za účelem dosažení výše uvedených cílů, aby resortní priority nešly proti sobě a na úkor zemědělců, ale aby byly ve svém souladu a pro zemědělce zvládnutelné.

  • Zřídíme dobrovolný rezervní fond na podporu farmářů v případě přírodních katastrof. Ukládky do takového fondu by byly nákladovou položkou.

Tento model založený na dobrovolnosti jsme ministerstvu zemědělství navrhovali již řadu let, a proto tuto snahu vítáme. S možností započítat příspěvky do fondu do nákladů by mohlo jít konečně o efektivní opatření přecházející ad-hoc požadavkům na kompenzace škod v případě nenadálých událostí. Spolupráce a podílení se sedláků, pojišťoven a státu však bude nezbytná.

  • Podpoříme komplexní pozemkové úpravy, abychom zpomalili erozi, zadrželi v krajině vodu a usnadnili přístup majitelů k jejich pozemkům. Ročně na to vyčleníme nejméně 3 mld. Kč a zajistíme víceletý stabilní finanční rámec.

Potřeba urychlit již více než dvě desítky let probíhající pozemkové úpravy je velmi naléhavá, například i pro budoucí rozvoj obcí. Klíčové ale vždy musí být vyjasnění vlastnických vztahů, což je absolutní základ pro to, aby mohly být dál obnovovány vazby k půdě. Patrně bude nutné provést některé legislativní úpravy k větší motivaci vlastníků.

  • Zrevidujeme meliorace a podpoříme jejich zrušení tam, kde z půdy zbytečně odvádějí vodu.

Souhlasíme. Meliorace odvádějí jen přebytečnou vodu, a navíc je lze pomocí vhodných opatření využít naopak i k zadržování vody v krajině. K jejich případnému rušení je proto potřeba přistupovat rozumně.

  • Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné peníze.

To v praxi znamená novelizaci mysliveckého a lesního zákona, o kterých mluvíme také řadu let. Bez přímé účasti vlastníků lesů či půdy a zemědělců nejde efektivně celý problém vyřešit. Jako základ vidíme model selské myslivosti.

  • Navýšíme rozpočet pro výzkum a šíření inovací v zemědělství a pro výzkum výživy rostlin a zavádění preventivních opatření v jejich ochraně. Zvýšíme kvalitu zemědělského školství, abychom mladé zemědělce lépe připravili na modernizaci a robotizaci odvětví.

Na zadávání vědecko-výzkumných úkolů by se obecně měla významněji podílet zemědělská praxe a nový systém poradenství. Nabízí se ale také motivovat studenty i vytvářením konkrétních studijních oborů, které komplexně připraví absolventy do reality – např. obory rodinného podnikání se širším spektrem praktických předmětů.

  • Zajistíme kofinancování Programu rozvoje venkova ze státního rozpočtu v minimálně stejné výši jako doposud. Tyto prostředky musí skutečně mířit na náš venkov. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond chceme dále rozvíjet jako vhodný nástroj národní podpory agrárního sektoru pro malé a střední zemědělce s částkou minimálně 2 mld. Kč a rovněž zachováme podporu nákupu půdy přes Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond jako doposud.

K výši kofinancování trváme na našich dosavadních stanoviscích – tj. plné dofinancování prostředků je smysluplné teprve v případě jasných změn v jednotlivých dotačních titulech (viz naše stanovisko zde:  https://www.asz.cz/clanek/8225/k-navyseni-kofinancovani-zemedelskych-projektu-z-prv/).

PGRLF by se měl v rozhodující míře soustředit právě na investice, přičemž podporu nákupu půdy lze považovat za jednu z priorit především pro mladé zemědělce a rodinné farmy.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR

Přečteno: 607x