Přesněji řečeno, obilniny (zrna) měla v tomto ohledu fungovat jinak než okopaniny (hlízy). Tolik alespoň dle výzkumu z University of Warwick, Hebrew University of Jerusalem, Reichman University, Universitat Pompeu Fabra a Barcelona School of Economics. Nestačí úrodná půda ani zemědělské výnosy vytvářející přebytek (nadprodukt), hierarchické a na vyšším území organizované společnosti vzniknou jen někdy. Velký rozdíl zde má být mezi „kořenovými“ plodinami (hlízami), okopaninami, které se nechávají (mohou nechávat) v zemi a obilninami (zrním), které je třeba do další setby speciálně skladovat. To se pak děje často centrálně, taková místa někdo musí hlídat… a odtud už vede přímá cesta k dalším změnám. Obilí se pak přerozděluje, část skončí jako daně spotřebovávané elitou atd. Navíc pak obilí, respektive mouka, vydrží delší dobu, je přenosnější, lze si lépe vytvářet zásoby pro další projekty (živit lidi během stavebních prací, za války…).
Autoři výzkumu tvrdí, že tedy existuje kauzalita mezi pěstováním obilovin a vznikem společenské hierarchie. Tento závěr má být založen na empirických důkazech získaných z několika souborů dat pokrývajících několik tisíciletí; přitom se údajně neprokázal žádný podobný vztah mezi samotnou produktivitou půdy (a růstem produkce potravin) a společenskými změnami. V některých regionech navzdory tisícům let úspěšného zemědělství fungující státy nevznikly. Nebo se objevily až v pokolumbovské době, kdy došlo ke globalizaci zemědělských plodin.
Výše popsaný efekt měl být nejsilnější tam, kde byly obilniny de facto jedinými dostupnými plodinami/zdroji potravy.
Poznámky PH:
No nevím. Třeba na náhorní plošině v Peru/Bolívii (Altiplano) se živili bramborami – vznikla zde říše Tiahuanaco a obecně zdejší společnosti nebyly ani trochu rovnostářské. Naopak ve střední Evropě to od neolitu k městům trvalo velmi dlouho, se zemědělstvím na obilninách. Polynésané obilniny neznali vůbec a vytvářeli hierarchické společnosti (respektive – společenské uspořádání na různých ostrovech bylo taktéž různé).
To, že nejstarší civilizace vznikly na místech s velkou produktivitou půdy (počítáno samozřejmě vzhledem k úrovni tehdejších technologií a dostupnosti plodin) je snad jasné. (I když může jít pouze o podmínku nutnou, nikoliv postačující.)
Protipříklady samy o sobě zase samozřejmě tolik znamenat nemusejí, podobné zákonitosti budou platit spíše statisticky a v tomto ohledu má být výše uvedená studie podložená, ale stejně, že by to (subjektivně) celé působilo věrohodně…
Plus další věc: silně hierarchické společnosti a společnosti organizované na větším území („státy“) také nemusí být totéž.
Co se pak týče „společností výhradně na obilninách“. To asi ve velkém platí pro Mesomeriku (Mayové, Aztékové), kde bylo k dispozici jen málo masa a žádné mléčné produkty, v menší míře i pro Čínu. (Nicméně Evropa, Mesoamerika, Čína i Blízký východ vedle obilnin produkovaly i i luštěniny. Ty by příslušném „rozdělení“ spadaly kam?) S bramborami se snad pracuje cca stejně jako s obilím (také se obvykle musí sázet, nelze prostě pár brambor nechat v zemi na příští rok, alespoň ne tam, kde mrzne). Jak se pěstuje takové taro, yam, maniok…?
Něco jiného by bylo, kdyby se porovnávaly na jedné straně jednoleté plodiny a na druhé straně stromy. Ale ty málokde poskytovaly základ stravy…
Joram Mayshar et al, The Origin of the State: Land Productivity or Appropriability?, Journal of Political Economy (2021). DOI: 10.1086/718372. Zdroj: University of Warwick / Phys.org a další
Autor: Pavel Houser
