Jak se pozná, že hospodář hospodaří v lese dobře? Že nechce jen vytěžit maximum dřeva?

Mám dvacet sedm vlastníků, všichni jsou aktivní a chodí do lesa pravidelně, i když jsou to vlastníci od jednoho po tisíc hektarů. To je velký rozdíl – někteří vlastníci ani neví, kde les mají. Nejezdí tam pravidelně, neví, kde jsou hranice.

Byl to jeden z velkých problémů třeba na Vysočině, kde je 40 tisíc vlastníků lesů. Velký podíl tam mají Lesy České republiky, ale i větší soukromí vlastníci. Ti se zodpovědně snažili těžit kůrovce včas a sanovat, ale když to zanedbá několik drobných vlastníků, kteří bydlí třeba v Karlových Varech nebo v Praze a do lesa pravidelně nejezdí, vylítává z jejich lesů brouk a nákaza. Byť se hodně lidí snažilo, tohle byla obrovská překážka. Nucená správa jako třeba v Německu nebo Rakousku tady není.

Jaká by měla být budoucí podoba lesů nižších poloh? V době, kdy spousta stromů odchází kvůli kůrovci a suchu?

Samozřejmě asi listnatá. Predikce z výhledu šedesáti let je dub. Na pískách třeba borovice, otázka je smrk. Říkám, že budu klidně pěstovat smrky v Polabí, ale budu je z přirozené obnovy držet pod korunami stromů, aby rostly pomalu a vytvořily si velký kořenný systém a korunu.

Před deseti lety se říkalo, že smrk odejde do 600 metrů nad mořem, potom by mohl přežít. Paradoxně se to stalo, na Vysočině odcházejí smrky ve velkém. Má tam dobrou půdu, dostatek srážek, je tam doma. A přesto odchází.

Potom se podíváte do Polabí, kde je smrk v pohodě, a přitom měl odejít jako první. Neodešel, protože se jako každá dřevina dokáže přizpůsobit extrémním podmínkám, asi jako člověk. A to je výhoda smrku, který je vynikající hospodářská dřevina. Byl, je a bude. Přizpůsobil se podmínkám na chudé půdě. Kde byly nízké srážky a kde byl pěstován pod korunami stromů nebo ve skupinkách, přežívá dodnes.

Jak přemýšlí lesník o svěřeném lese?

Dlouhodobě, strategicky. Les má dlouhou produkční dobu, až sto let. To je velký příběh a může do něj vstoupit mnoho negativních aspektů, jako je sucho, klimatická změna, bořivé větry, které znehodnotí les.

Na začátku musí být vize vlastníka, respektive státu. Říká se, že společnost by si měla říct objednávku, co od lesníků chce. Ale já jsem zastánce názoru, že společnost přesně neví, co od lesů chce. Na jedné straně chce, aby byl les multifunkční pro rekreaci, jedna část chce ponechat les divočině, ale na druhé straně, když vidí dřevo odvážet do zahraničí, říká si: Není to škoda, proč ho nezpracujeme tady?

Budoucnost českého lesnictví bude multifunkce, kde si každý najde to své. Je to světový trend. Ekonomika lesa, tedy prodej dřeva bude financovat ekologii a les pro rekreaci.

Proč je střední les neobjevené ferrari českých lesů? Na co se Aleš Erber v lese dívá? A kde stojí nejvyšší mrakodrap ze dřeva? Poslechněte si celý rozhovor.

Autorky: Lucie Výborná, Agáta Faltová