Prezentace zahraničních účastníků i následné diskuse přitom ukázaly, že přes politické, geografické i historické rozdíly mají rodinné farmy v celé EU velmi podobné problémy. Tím zřejmě nejdůležitějším je pozvolný, ale neustálý pokles jejich počtu, což je částečně dáno procesem koncentrace zemědělství v Evropě (avšak do mnohem menších celků a podniků, než v ČR), ale také klesající ochotou mladé generace vůbec v zemědělství podnikat. Ve všech zemích tak existují, nebo se připravují nejen programy na podporu malých zemědělských subjektů, ale také mladých zemědělců, což je významnou inspirací pro naši zemi, která sice mladé zemědělce také dotačně zvýhodňuje, ale oproti jiným zemím s velkou rezervou. Přesto je ale třeba také konstatovat, že i bez existence zákona o rodinných farmách v ČR na tom naše zemědělství není zas tak špatně, pokud vezmeme v úvahu například zahraniční ceny půdy, porovnání tamních platů s průměrnými platy v té které zemi, rychlost redukce počtu rodinných farem, a řadu dalších faktorů.
I proto by spolu měli zástupci rodinných farem a mladých zemědělců v rámci EU intenzivněji komunikovat a mimo jiné také intenzivněji vysvětlovat přínosy rodinných farem pro celou společnost, což na konferenci opakovaně zaznělo. Takových přínosů je opravdu hodně, mimo jiné zodpovědnější péče o půdu a krajinu, což je fakticky nejsystémovější adaptační cesta ve spektru reakcí na změny klimatu. S tím také souvisí přirozené zlepšování stavu krajiny a podpora biodiverzity, což je dnes významné celosvětové téma také. V neposlední řadě jsou ale rodinné farmy také producenty zemědělských surovin a z nich vyráběných kvalitních regionálních potravin, což v ČR obohacuje (a jinde v Evropě přímo zajišťuje) pestrost nabídky potravin pro konečného spotřebitele, často v podobě zkrácených dodavatelsko-odběratelských řetězců. Zásadním faktorem odlišující rodinné farmy od dalších typů zemědělských subjektů je pak generační kontinuita, která je, jak se ukazuje nejen v podmínkách ČR, stále významnější podmínkou pro nutnou a přirozenou generační výměnu v zemědělském podnikání.
Legislativní ukotvení pojmu rodinná farma v tuzemské legislativě tak může napomoci zajištění veřejného zájmu jak z hlediska krajiny, tak potravinové bezpečnosti země, tak i zajištění pracovní síly v oboru, přičemž důsledkem takového kroku by zdaleka nebyla jen identifikace části zemědělských subjektů v očích veřejnosti či možné a žádoucí snížení byrokracie pro samotné rodinné farmy. Přínosy pro společnost by byly nepochybně mnohem širší. Otázkou je, zdali by, i přes specifika zemědělského hospodaření, nebylo politicky i strategicky průchodnější legislativní ukotvení širšího pojmu „rodinná firma“, což je mimochodem cesta, kterou se vydalo (tam jde o pojem „rodinný podnik - r. p.) sousední Slovensko. Snahy ukotvit pojem rodinná farma v celoevropské legislativě jsou pak ještě obtížnější, neboť, jak již bylo řečeno, právní prostředí je v zemích EU velmi odlišné, včetně samotné identifikace rodinných farem. Na druhou stranu, jak Evropská komise, tak Evropský parlament k takovému kroku v minulosti vyzvaly…
A ASZ ČR má koncept zákona o rodinných farmách dobře promyšlený a připravený, a například i předseda Zemědělského výboru PSP ČR na konferenci deklaroval, že je pro něj Asociace v tomto směru jasným partnerem. Ponechme tedy na dalším vývoji, jak bude situace dále pokračovat…
Petr Havel
