I zemědělství je totiž producentem emisí, je však vhodné uvědomit si, že podle zasvěcených odhadů se v ČR podílí zemědělství na produkci (všech) emisí zhruba šesti procenty, zatímco ve světě je to v průměru 10 procent, a například na Novém Zélandu až 40 procent. Jinými slovy, plošná regulace zemědělských emisí by měla vycházet s místních (národních) specifik, je ale otázkou, nakolik se tak skutečně stane. Životní prostředí, ale i struktura zemědělství na celém světě je velmi pestrá, což v praxi znamená, že při dosahování globálních cílů spočívá ďábel v pověstném detailu.

Což platí i pro novelu zákona o vnitrozemské plavbě, která již prošla parlamentem a Senátem, a která umožňuje vodákům splouvající tuzemské řeky konzumaci dvou piv, respektive toleruje při kontrolách 0,5 promile alkoholu. Problém ale je, jak upozorňuje Asociace vodní turistiky a sportu (AVTS), že tolerance se vztahuje pouze na takzvaného vůdce plavidla, nikoli na členy posádky. „Jelikož na rekreačních lodích obvykle sedí více lidí, kteří se podílejí na řízení plavidla (posádka) a vůdce plavidla je zde pouze jeden, tak dle novely si kormidelník může dát pivko, zatímco ostatní se na něho mohou pouze dívat. Při představě, že na raftu pojede 7 lidí, a pouze jeden z nich si může dát legálně alkohol, se dostáváme do vcelku zajímavé situace. Když posádka neodolá a dá si pivo či víno a následně nadýchá do 0,5 promile, mohla by být pokutována až do výše 100 000 Kč, zatímco kormidelník bude moci sedět s pivem na lodi a celou kontrolu bez obav sledovat. A pokud novelu budeme uplatňovat na kánoi, kde háček vpředu je obvykle manželka a kormidelník její manžel, je každému jasné, že to dobrotu dělat nebude,“ podotýká ve svém stanovisku AVTS. Dodat lze jen, že jde o další z mnoha příkladů, kdy je žádoucí konzultovat tvorbu zákonů se zainteresovanou a zejména odbornou veřejností, zvláště když se změny týkají široké části veřejnosti. Podle dlouhodobých statistik totiž počet vodáků, kteří ročně splují nějakou naší řeku, neustále roste a ročně se již vydává na vodu zhruba milion občanů ČR. 

Jsme-li u vody, pak je možná vhodné připomenout, že na území celé ČR vrcholí sezóna podzimních výlovů rybníků, přičemž součástí některých výlovů je i program pro veřejnost a možnost zakoupit si čerstvě vylovenou rybu „na hrázi“. To je zejména v současné době cenově výhodné, například při výlovu Hořejšího Padrťského rybníku se prodával kilogram kapra za 95 korun, zřejmě tedy za nejnižší letošní tuzemskou cenu vůbec. Návštěvy výlovů mohou být také pro mnohé šancí zvýšit osobní spotřebu ryb, která je u nás zřejmě nejnižší na světě a činí zhruba jeden kilogram na osobu a rok, a zároveň navštívit atraktivní místa naší země, a i tím přispět ke zvýšení rozumného patriotismu, na rozdíl od bohužel stále sílícího extrémního nacionalismu. Podzimní výlovy rybníků v ČR tradičně probíhají do konce listopadu, ne všude jsou ale s doprovodným programem a prodejem ryb na hrázi spojené.

Tento týden byly v prostorách Senátu vyhlášené výsledky již 15. ročníku soutěže „Žít krajinou“, kterou pořádá Státní pozemkový úřad (SPÚ) ve spolupráci se Stálou komisí senátu pro rozvoj venkova a s Českomoravskou komorou pro pozemkové úpravy. I to je iniciativa, která představuje řešení vedoucí k vyššímu zadržování vody v krajině, ke zvyšování biodiverzity a omezení negativních dopadů zemědělského podnikání na stav naší krajiny. Tady lze zase dodat, že v polistopadovém období investoval jen SPÚ do pozemkových úprav už téměř 33 miliard korun, a většina opatření ke zlepšení stavu naší krajiny skutečně pomohla. Občas by tak stálo za to připomenout stále ještě žijícím exponentům předlistopadového režimu, kteří často tvrdí, že po sobě nenechali žádné dluhy, sumu investic do krajiny, která se v součtu pohybuje ve stovkách miliard korun, které musí společnost a stát vydávat na nápravu přístupu ke krajině uplatňovaném ve druhé polovině minulého století. Často se na to totiž zapomíná.

Na závěr ještě jedna připravovaná novela, která se také částečně týká zemědělství. Jde o energetický zákon, který je bedlivě sledován především kvůli stropování cen energií, ale obsahuje také důležitou možnost sdílení elektrické energie, které v současné době není v ČR podle stávající legislativy v praxi možné. Předkládaná novela je přitom odbornou veřejností v tomto případě chválena, otázkou je, zdali nepřichází příliš pozdě. Takzvaná komunitní energetika je totiž možnou prevencí při energetických krizích a podle (zřejmě hodně optimistických) odhadů by dokonce mohla pokrýt až 80 procent spotřeby elektrické energie všech českých domácností.

Petr Havel