4. místo ve Farmě roku 2022 - Ekofarma Nelepeč

Šárka GorgoňováŠárka Gorgoňová
Sdílejte článek

Když si mladá farmářka Veronika Kropáčková (ASZ Brno) splnila ke svým třicetinám sen o vlastní mlékárně, započala tak další etapu hospodaření na jedné z vůbec prvních ekofarem u nás, kterou před třiceti lety založil v obci Nelepeč na Tišnovsku její dědeček Rudolf. Šetrné hospodaření na 80 hektarech půdy, chov třicítky dojnic, výroba pestré škály mléčných výrobků a jejich prodej jak přímo na farmě, tak i v okolních obchodech, ale rovněž neustálé zvelebování statku po předcích. To je pracovní a také životní náplň Veroniky, jejích rodičů a mladšího bratra, kteří díky svému obdivuhodnému přístupu získali brzy spoustu stálých zákazníků, ale i ocenění v soutěžích podporujících kvalitní regionální potraviny. Není proto divu, že se Ekofarma Nelepeč umísila mezi pěticí nejlepších v soutěži Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku 2022.

Co více si pro náš venkov přát?

Ekofarma Nelepeč v obci Nelepeč-Žernůvka na Tišnovsku byla jedním z vůbec prvních ekologických hospodářství po změně režimu u nás. Zasloužil se o to v letošním roce zesnulý dědeček dnešní mladé farmářky Veroniky Kropáčkové Rudolf, jehož pozemky tehdy sloužily i k mnoha polním pokusům. Samotná historie sedlačení rodu Kropáčkových v Nelepči je ale mnohem, mnohem starší, neboť sahá až do roku 1648, kdy zde založili malé hospodářství první Kropáčkovi.

Do roku 1948 se podařilo našim předkům rozšířit polnosti až na 21 hektarů, na nichž se pěstovaly hlavně obilniny a brambory. Šlo o jedno z největších hospodářství v okolí, které spolehlivě uživilo nejen celou rodinu, ale poskytovalo i další pracovní místa. Bylo rovněž moderně vybaveno, tři roky po válce se pořídil traktor Zetor 25. Už v tu dobu tu ale vzniklo JZD a jedním z prvních projevů začínající kolektivizace bylo právě zabavení tohoto traktoru, z dalších vlastních strojů pak museli naši předci platit nájemné. A v roce 1957 došlo nuceným vstupem do družstva k přerušení více než třísetleté historie rodinného hospodaření,“ osvětluje tradici sedlačení svých předků Veronika Kropáčková.

Ti by bezpochyby měli radost, kdyby viděli nelepečské hospodářství dnes. Spolu s Veronikou Kropáčkovou, která ho převzala po studiu na brněnské Mendelově univerzitě a následném získávání praxe jakožto poradkyně pro mléčné farmy a poté v kontrolní organizaci v ekologickém zemědělství Biokont CZ, je do jeho chodu zapojena celá rodina. Rostlinné výrobě včetně poskytování služeb, a to zejména sečení a sušení luk, senážování a lisování sena a slámy se věnuje Veroničin otec Roman za pomoci jejího osmnáctiletého bratra Davida. Maminka Renáta má na starosti dojení, péči o telata, pod jejíma rukama také rozkvétají všechny květiny na farmě, na něž je tak pěkný pohled, když si sem zákazníci jezdí pro mléčné dobroty. No a samotnou Veroniku zaměstnává poslední čtyři roky zejména zpracovávání faremní produkce. 

Od teorie k úspěšné praxi

Není jistě úplně obvyklé, aby splněným snem mladého děvčete byla mlékárna, ale u Veroniky je to tak doslova. Už její diplomová práce při absolvování oboru agrobyznys na agronomické fakultě byla na toto téma, nese název „Možnosti zapojení zemědělského podniku do komoditní vertikály mléka“. „Pojednává o odstranění závislosti konkrétního podniku na navazujícím článku komoditní vertikály mléka. Ve stěžejní části práce jsem se věnovala podnikatelskému plánu samostatného zpracování faremní produkce mléka. Došla jsem k závěru, že v dnešních podmínkách jde o jeden z vhodných způsobů, jak udržet životaschopnost malých a středních zemědělských podniků,“ vysvětluje Veronika a dodává: „A tak jsme ho u nás na farmě rovnou uvedli do praxe.“ 

Zákazníci se jen hrnou 

K realizaci záměru dopomohla dotace pro mladé začínající zemědělce, o níž Veronika zažádala v roce 2017, provoz mlékárny byl zahájen před čtyřmi lety na jaře. Paradoxně možná i koronavirové období přispělo k tomu, že cestu na nelepečskou ekofarmu pro mléčné produkty, jejichž škála se stále rozšiřuje, si od té doby nachází stále více zákazníků. 

Máme registrovanou provozovnu, takže mimo farmu můžeme prodávat maximálně 35 % produkce, což nám úplně stačí a hezky vychází. Domluvila jsem se na spolupráci s řeznictvím v Tišnově na náměstí, kde máme umístěnou vlastní lednici s našimi výrobky, část produkce míří i do farmářské prodejny mého kolegy z brněnské asociace Matěje Sklenáře a jeho rodičů, jinak si zákazníci jezdí přímo k nám,“ informuje Veronika a dodává: „Toto je například jedna z mnoha výhod členství v Asociaci soukromého zemědělství - navázání spolupráce s ostatními kolegy. Ale zdaleka nejen to, účastním se nyní jako členka výboru naší regionální organizace řady celostátních akcí a dochází mi, co všechno pro nás tato stavovská organizace již vydobyla.“    

Od sýrů po lahodné dezerty

A jaké výrobky jsou zákazníkům v Nelepči nabízeny? Jogurty, jogurtové nápoje, kefíry, probiotické nápoje, čerstvé sýry přírodní i různě ochucené, mazací jogurtový sýr, pomazánky, novinkou jsou tvrdé zrající sýry. Zákazníci si velmi oblíbili sladké dezerty - tvarohový dezert s čokoládou, lotuskový dezert s kávovým karamelem a kakaem a především pak Tučibombu, což je vynikající jogurtový krém s mléčnou čokoládou a slaným karamelem, který byl v letošním roce oceněn v soutěži Regionální potravina Jihomoravského kraje jakožto vítěz kategorie mléčných výrobků. Veroničinou specialitou, která je žádaná zejména pořadateli nejrůznějších oslav, jsou pak sýrové dorty a tácy.

Kvalita mléka i masa zaručena

K produkci mléka je na farmě chováno v rámci uzavřeného obratu stáda třicet dojnic červených strak, přičemž celkový denní nádoj činí okolo 350 litrů. Větší část obden odebírá velkomeziříčský Lacrum, zbytek je zpracováván. Část jaloviček si Kropáčkovi ponechávají k obnově stáda, aktuálně jich zde naleznete dvacítku. Další jsou dodávány do společnosti Maso Klouda sídlící v nedaleké obci Předklášteří, jejíž majitel si vybírá dodavatele výhradně mezi českými a moravskými farmáři, a specializuje se na vyzrálé maso. To následně putuje do restaurací a bister, s jejichž kuchaři je sám v kontaktu. Býčci jsou prodávaní jako zástav na výkrm soukromým zemědělcům.

Hlavně ke krmným účelům slouží produkce z 80 hektarů rodinou obhospodařovaných pozemků, z nichž větší část zaujímají trvalé travní porosty. Na orné půdě jsou pak pěstovány ječmen, pšenice, oves, jetel či jetelotravní směsky, nechybí ani brambory prodávané spotřebitelům přímo ze dvora. Ti mají rovněž možnost samosběru jablek a hrušek ze sadu, který zakládali ještě Kropáčkovic předci.

Pro půdu to nejlepší

Před třiceti lety vytčenou cestu dle zásad ekologického zemědělství, kdy berou v úvahu především přirozenou schopnost plodin odolávat nepříznivým činitelům, si rodina pochvaluje. „Obilniny sejeme s podsevem jetelovin, díky čemuž je půda chráněna před nadměrným vysušováním, a zároveň je jetel zlepšující plodinou schopnou fixovat do půdy vzdušný dusík, který je tolik důležitý při výživě rostlin. Po sklizni velmi často vyséváme ještě meziplodiny, hlavně hořčici, samozřejmostí je klasické hnojení chlévským hnojem. Shodujeme se s tátou, že tři desítky let ekologického hospodaření jsou na naší půdě zkrátka znát. Je bohatá na organickou hmotu, dokáže absorbovat a udržet mnohem lépe vodu a to množství žížal je až neuvěřitelné,“ uculuje se mladá farmářka a dodává: „Důležité je pro nás i zachování, případně rozšíření krajinotvorných prvků jako jsou remízky, meze a stromy, které jsou také schopny zpomalit odtok vody z krajiny.“

Že nic nejde uspěchat, protože příroda má svůj vlastní řád, který není radno násilím ohýbat, ale s pokorou přijímat, platí na nelepečské ekofarmě snad dvojnásob. Symbióza soužití lidí, zvířat a okolní krajiny je až hmatatelná. Možná právě proto vyrostla na zdejším hospodářství stejně tak přirozeně mladá generace, která si šikovně a na první pohled udržitelně hledá svou cestu, zároveň ale ctí jasně dané. Co více si pro náš venkov přát?

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR

Přečteno: 756x