Bolehlav plamatý - Conium maculatum L.
Pochází z Evropy a západní části Asie. Dnes je rozšířen zvláště v teplých oblastech na vlhkých i suchých půdách bohatých na živiny, zvláště na dusík. Roste od nížin až do hor na rumištích, křovinatých stráních, pustých místech, v lemech lesů, blízkosti sídlišť a na zemědělské půdě. Prosazuje se dobře na okrajích polí, odkud se postupně dostává na ornou půdu. Škodí v řepce ozimé, v širokořádkových porostech kukuřice, cukrovky, v zahradních plodinách, jahodníku, sadech, na loukách a pastvinách. V hustých porostech obilnin a pícnin se neprosadí, pouze v prořídlých porostech.
Celá rostlina je prudce jedovatá. K otravě stačí i čichání k většímu množství čerstvého bolehlavu. Po rozemnutí nebo při zavadání silně zapáchá myšinou. Konkurenčně jde o velmi zdatnou rostlinu, která zastiňuje okolní porost, bere mu vodu a živiny z půdy. Při sklizni se mohou semena dostat do sklízeného produktu. Nebezpečná je pro dobytek při zkrmování čerstvé hmoty do žlabů, při zkrmování sena či slámy ze zamořeného porostu bolehlavem. I když sušená hmota bolehlavu obsahuje nižší množství alkaloidů, stále je jedovatá.
Je to jednoletá až dvouletá rostlina. Kořen je kuželovitý nebo větvený. Lodyha je přímá, oblá, dutá, jemně rýhovaná, ojíněná, lysá, bledě zelená, na bázi červeně skvrnitá, nahoře větvená, 50–200 cm vysoká. Listy jsou střídavé, 2 – 3x zpeřené, tmavě zelené, s podlouhlými, většinou peřenoklanými lístky. Dolní listy jsou velké 40 x 50 cm, v obrysu trojúhlé, řapíkaté, horní úzké, přisedlé, menší. Květy jsou sestaveny do dlouze stopkatých okolíků, které jsou složeny z 10–15 okolíčků. Korunní plátky jsou bílé, slabě paprskující, kališní plátky jsou neznatelné. Květy jsou jednopohlavné i oboupohlavné. Kvete od června do září. Plodem je široce vejčitá, slabě zploštělá, šedohnědá, vlnovitě žebernatá dvounažka bez sekrečních kanálků. Rozmnožuje se semeny, která jsou ihned po dozrání klíčivá a klíčivost si v půdě udržují až 5 let. Na jedné rostlině dozrává od poloviny července obrovské množství semen – až 15 000. Přes zimu zůstávají semena na rostlině. Semena klíčí dvoufázově – na jaře od března do května, na podzim od září do října. Rostliny se rozšiřují větrem, zemědělskými stroji, dopravními prostředky, chlévským hnojem apod.
Systém regulace je založen převážně na prevenci a základní agrotechnice – setí čistého osiva, hnojení dobře vyzrálými statkovými hnojivy, časný výsev, dobře zapojený porost, kvalitní předseťová příprava půdy, kultivace během vegetace, ničení ohnisek zaplevelení v blízkosti polí.
V poslední době výskyt této rostliny mírně stoupá, rozšiřuje se zvláště v ozimech. Rozšíření je pouze lokální, protože vyžaduje převážně teplá stanoviště.
Mrkev obecná - Daucus carota L.
Jde o hojně rozšířený druh po celém území. Vyskytuje se na stráních, pasekách, mezích, loukách a pastvinách, na orné půdě pouze ve víceletých pícninách. Škodí hlavně v travních porostech zejména na stinných místech a tam, kde není dostatečná konkurence travních druhů. Vyskytovala se hojně podél silnic, kde se okraje ošetřovaly herbicidy.
Jde o významný plevel v travních porostech, zhoršuje kvalitu píce a sušení. Je to konkurenčně vysoce schopná rostlina, velmi dobře obrůstá po seči luk.
Jde o dvouletou rostlinu, která vytváří silný kůlový kořen. Lodyha je přímá, 30-80 cm dlouhá, výjimečně delší, štětinatě chlupatá, někdy nahoře větvená. Listy má dvakrát až třikrát zpeřené, úkrojky vejčité až podlouhlé, peřenosečné. Dolní listy jsou řapíkaté, horní na malých pochvách přisedlé. Květy má uspořádány v okolíku, jsou bílé až nažloutlé. Okolíky jsou nálevkovité, později ploché. Kvete od května do podzimu. Rostlina se rozmnožuje generativním i vegetativním způsobem. Nažky jsou až 4 mm dlouhé, se čtyřmi podélnými žebry a hustě osázené dlouhými bělavými ostny. Po dozrání se nažky vyznačují nízkou klíčivostí, kterou si ponechávají po dobu několika let. Vzchází z hloubky 0,5 – 4 cm. Rostlina se může rozmnožovat i obrůstáním z kořene při podélném rozlomení. Šíří se do nejbližšího okolí vypadáváním semen, možné je i endozoochorní šíření.
Seč na loukách provedená ve správnou dobu zabrání tvorbě semen. Na často obdělávaných půdách rychle vymizí, protože nesnáší orbu. Vůči běžně používaným herbicidům je tato rostlina poměrně citlivá.
V posledních letech vlivem poklesu pěstování víceletých pícnin na orné půdě z polí ustupuje. Významně však stoupá výskyt na půdě nezemědělské, podél silnic, dálnic i železnic. Proto hrozí nebezpečí zaplevelení polí z okolních pozemků.
Tetlucha kozí pysk - Aethusa cynapium L.
Roste po celém území, zejména v nížinách, ale i v podhůří na orné půdě, v zahradách, kompostech, při okrajích polí, na mezích. Doprovází lidská sídla a pole v okraji sídel. Zapleveluje především řepu cukrovou a řidší porosty.
Patří mezi středně významné plevele, významný plevel je především v oblastech pěstování řepy cukrové. Rostliny jsou jedovaté hlavně pro koně, skot, vepře a husy.
Jde o jednoletou ozimou nebo dvouletou rostlinu Vyskytuje se ve dvou poddruzích: subspecies tetlucha kozí pysk je vyšší, měří 30-80 cm, je dvouletá nebo ozimá, přezimuje ve formě růžic. Subspecies tetlucha kozí pysk polní je vysoká 5–25 cm. Rostliny jsou vždy jednoleté, kvetou pozdě po žních. Lodyha je listnatá, oblá, jemně rýhovaná, dutá, rozsáhle větvená. Listy jsou tmavozelené, lesklé, v obrysu široce trojúhelníkovité, 2 - 3krát peřenosečné. Okolíky jsou s 10–20 okolíčky, s nestejně dlouhými větvemi a bez obalů. Obalíčky tvoří 3 dlouhé listence. Květy jsou bílé nebo narůžovělé a kvetou od června do října. Je možná záměna s bolehlavem plamatým, od něhož se liší těmito znaky: nemá obaly pod okolíkem, pod okolíčkem má 3 dlouhé, dolů skloněné listence. Zralé plody jsou slámově žluté a ostře žebernaté. Nažky jsou široce vejčité až kulovité, 3 - 4 mm dlouhé, žluté, silně a ostře žebernaté a dlouze dormantní. Vzchází po celý rok, zejména z povrchových vrstev půdy. Na jedné rostlině se může vytvořit až 600 nažek. Klíčivost si zachovávají řadu let. Rozmnožování probíhá výhradně semeny.
Rostlina je rozšířena převážně v zeleninách, v posledních letech se stává závažným plevelem v okopaninách, zejména řepě cukrové, kde lze pozorovat vzestupnou tendenci. V zeleninách připadá v úvahu pouze mechanické regulace, v řepě cukrové je možné využít celé řady herbicidů.
Text a foto: Jan Mikulka, Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i. Praha-Ruzyně
