Manželé hospodaří na osmi hektarech, částečně vlastních, částečně pronajatých od Eliščiny rodiny, která zde sedlačí od osmnáctého století. Petr Richter pochází z pět kilometrů vzdáleného Rakovníka, kde jeho dědeček dlouhá léta učil na střední zemědělské škole, a také tam spoluzaložil krásnou botanickou zahradu. Petr vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, Eliška střední ekonomickou školu. Dobrá kombinace. Oba chtěli pracovat sami, být nezávislými. Rozhodnutí pěstovat květiny a bylinky v biokvalitě se ukázalo jako dobré. Podle Petra Richtera má tento způsob podnikání budoucnost.

Květiny asi nemáte na celé výměře, že?

Květiny pěstujeme zhruba na hektaru. Dále máme ovocné sady, pole s bylinami a louky. Kromě květin produkujeme i mošty, sušené ovoce, med a okrajově také zeleninu.

Na jaře nebývá moc srážek, že?

Ano, letos jsme měli velké plány s bylinkami, ale právě kvůli jarnímu suchu jsme zvědavi, jak to všechno vyroste. Ještě horší je to s jarními výsevy květin. Ty kvůli suchu špatně vyklíčily a to, co vzešlo, nedosáhne potřebné výšky, aby z toho byl použitelný stonek do kytic. Zaléváme, co se dá, ale produkční plochy jsou příliš veliké. Je to energeticky a časově náročné. U nás na Rakovnicku jsme ve srážkovém stínu. Minulý rok to tak hrozné nebylo, ale letos je podstatně sušeji. 

Cestou k vám jsme narazili na prodejní automat v Unhošti, kde nabízíte květiny a mošty. Prodáváte také med a další výrobky...  

Je výhodnější nabízet finální výrobky, kdy prodáváme svou práci a své nápady. Přidanou hodnotu. Pokud jste menší farmář, je vždy výhodnější umístit na trh finální produkt. Nedělíte se o zisk s velkoobchodem a maloobchodem. Samozřejmě zase nesete své jméno na trh a ručíte jím.

Jak dokážete na trhu obstát, když je poměrně velká konkurence? A uživit se?

Jednoduše nabízíme něco trochu jiného, než seženete v supermarketu. Ekologických květinových farem je v České republice pomálu. Čím dál více lidí se zajímá o původ nakupovaného zboží, o kvalitu životní prostředí. Pokud je možné pěstovat krásné květiny u nás, proč je dovážet přes půl světa?

Navázali jsme také spolupráci s Rohlíkem, kam dodává řada menších farmářů. Dále také s Billou a stále hledáme další možnosti odbytu. Snažíme se naši nabídku rozprostřít do celého roku. Neustále rozšiřujeme naše portfolio, vymýšlíme nové produkty např. ze sušených květin. Na jaře jsme také spustili prodej osiva našich TOP květin sezóny.

Snažíme se, děláme sezónní, popřípadě tematické kytice. Sušené vánoční kytice šly na odbyt již od počátku listopadu. Byl to hit, za den vše vyprodáno. Vymýšlíme na konci školního roku ve spolupráci s Rohlíkem kytice pro paní učitelky. Nesnažíme se zákazníky doběhnout, ale vyjít jim vstříc. Při každé objednávce se ptáme, pro koho kytice je, co má obdarovaný rád a kdy mu kytice bude předána, aby se květy otevřely v daný den. Zákazník je totiž rád, když to za něj vymýšlíme.  Rozjíždíme nyní nový e-shop, který umožní přímý prodej osiva, sadby, ale i našich workshopů. Lidé vidí, že je to české, z našich podmínek, nevyhnané hnojivy odněkud ze skleníku, tudíž je jistá záruka, že sadba zvládne bez problému naše klimatické podmínky.

Zmínili jste prodejní automat v Unhošti, další dva máme v Chýni a Hostivicích, je to blízko kvůli zavážení. Jsme s tím spokojeni, možná v budoucnu dáme ještě jedno místo.

A pak děláme kytice pro nevěsty, svatební výzdobu, a také samosběry květin. 

Uvažovali jsme dodávat i do obchodní sítě, třeba mošty, ale nám se to nevyplatí, marže obchodníka je téměř sto procent, a to by opravdu nebylo rentabilní. Zkusili jsme dodávat do bezobalových obchodů, mošty, medy, ale v poslední době tyto obchody často krachují.

Pro nás je řešením prodej prostřednictvím našich automatů, dodávky pro ověřené odběratele a individuální objednávky. Zájem je, tak začínáme uvažovat o rozšíření, tady na místě. Vlastně jsme už začali, bude zde nový skleník pro menší zahradnictví se vším, co k tomu patří. Zajet se sem dá dobře.

Ano, podle navigace jsme slyšeli, že na kruhovém objezdu odbočit druhou zprava…

To vnímáme jako legraci, podle mapy tu žádný kruhový objezd není, je to jen jistá možnost k otočení, ale budiž. Lidé si nás dovedou najít a přijedou. Zřejmě chtějí vidět, odkud ty věci, které si někde koupili, pocházejí. Dnes lidé touží po adresnosti, odkud co je. My zde pořádáme také různé workshopy a vidíme na účastnících uspokojení z toho, že vidí, že opravdu jsme zde, opravdu to, co říkáme, také děláme, a že to funguje. A vidí to i naši sousedé, a leckteří jsou našimi zákazníky.

Možná se ještě zmíním o dotacích, provozní dotace nemají v současné podobě na nás takový vliv, investiční, si myslím, smysl mají. Podpora menším farmářům by byla žádoucí např. formou odpuštění některých daní. Problém je konečně také s vyplácením slíbených dotací. Každý potřebuje peníze hned, a ne až někdy, posléze, možná… Pak dojde k takové situaci, že když se daří, banky si všimnou, že máte peníze na účtu, hned se předhánějí, která nabídne lepší úvěr. A já říkám, že když peníze mám, tak nic nepotřebuji, ale když je nemám, tak se do půjčování nehrnou, že? Myslím si, že zde je obrovský prostor pro zlepšení podpory od finančních podpor po snížení byrokracie.  

Začátky jste měli jednoduché?

My jsme měli štěstí, že hospodaříme na pozemcích, které jsme si pronajali od manželčiny rodiny plus jsme něco přikoupili. Pro mě je zdejší kraj také domovem. Můj děd byl agronomem, pak učil na zdejší zemědělce, pořád narážím na lidi, kteří ho znají. Spoluzakládal zde botanickou zahradu. Bratr také pracuje v zemědělství, sice u konkurence, ale vycházíme dobře a dovedeme najít společnou řeč. Takže se možná zdá, že začátky zase tak obtížné nebyly. Podstatné je to, co je dnes, a zda máme plány do budoucna. A to máme. Musím zmínit, že docela hezky spolupracujeme se Střední zemědělskou školou v Rakovníku, s Farmářskou školou i s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Chodí sem studenti na část praxe.

Na druhou stranu je celé naše hospodářství vybudované z nuly, tedy spíše z mínusu. Převzali jsme zarostlý brownfield, který jsme vyčistili, vybudovali sítě a zázemí. Pole jsme převzali neobdělávaná, sad dlouhá léta zanedbávaný, zcela prorostlý nálety atd… Veškeré stroje jsme nakoupili, veškeré know-how budovali od nuly. Takže zpětně to byla docela jízda, ale stojí to za to. A chceme tím i inspirovat ostatní, že lze budovat hospodářství opravdu prakticky z mínusu.

Budoucnost českého zemědělství

Letos byla v Senátu konference na téma Budoucnost českého zemědělství, a tam prý padla zmínka i o nás. Mým cílem a smyslem snažení je být prospěšný zde, kde žijeme. Jde mi, tedy nám s manželkou, o to, abychom dělali věci dobře, vycházeli se zákazníky, abychom jim nabízeli to, co očekávají, i to, co neočekávají, ale co je potěší. V neposlední řadě také udržovat místo, kde jsme doma a prospět zdejší krajině a živočichům. Být případně i inspirací pro ostatní. Dnes se musíte na podnikání v zemědělství dívat jako na jako každý jiný obor. To znamená neustále inovovat, zavádět nové technologie, inovovat produkty apod. Pěstování pšenice a řepky je dnes hřiště spíše pro velké. Pro nás menší je cestou diverzifikace, lokálnost a maximální samostatnost. Od výroby energie ve vlastní FVE po přímý prodej.

- - -

Snad ještě dodám, že na pozemcích rodiny Richterových jsme se cítili krásně, a doopravdy jako doma. Plynule na pozemky navazují pastviny, a mírně otevřená krajina navozuje dojem takového zvláštního štěstí.

Rozhovor vedl: Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2026), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.