Vítáte rozhodnutí obnovit Národní koalici proti suchu, která má ještě v neúplném složení poprvé jednat v pondělí po schůzi vlády?
Vítám, i když si myslím, že rozhodnutí o zprovoznění koalice přichází pozdě, protože otázka sucha se musí řešit dlouhodobě a strategicky.
Jaký konkrétní přínos by koalice, v níž v minulosti zasedali ministři, odborníci a zástupci krajů a obcí, mohla mít?
Jsem přesvědčen, že otázka sucha vyžaduje dlouhodobé a strategické řešení, na kterém je potřeba mít široký konsenzus napříč politickým spektrem.
Myslím si, že koalice proti suchu by mohla být představitelem nějaké dohody o tom, jakým způsobem změnit management krajiny tak, aby vedl ke zlepšení situace.
Jak hodnotíte kroky, které zatím avizovali premiér Babiš a příslušné vládní resorty?
Jsem z toho trochu rozpačitý. Je však samozřejmě potřeba říct, že otázka sucha se dotýká několika různých oblastí. Voda je totiž potřeba pro lidi, zemědělce, průmysl i elektrárny. V případě zemědělství a vody v krajině, kde je sucho citelné a viditelné, bohužel moc opatření nevidím.
Zmíněné nádrže či nové přehrady mohou sice nějakým způsobem pomoct při navyšování průtoků řek a v managementu vody pro průmysl nebo pro lidi, nevyřeší ale sucho v krajině, které pociťují zemědělci a které ovlivňuje například snižování výnosů.
Plánovaná technologická řešení tedy mají svou logiku, z hlediska našich ekosystémů ale funkční nebudou.
Budou se sucha opakovat?
Jak vážná je aktuální situace a jak extrémní sucho zasáhlo zdejší krajinu a zemědělskou půdu?
Za posledních padesát let české území nic podobného nezažilo. Z hlediska dlouhodobých scénářů klimatické změny však nejde o nic neočekávaného.
Odborníci upozorňovali na to, že podobně extrémní situace budou nejen nastávat, ale budou se objevovat i s větší frekvencí.
Momentálně zažíváme sucho v několika vlnách společně s vlnami veder, což vede k situaci, která je zatím bezprecedentní. Dá se ale očekávat, že v blízké budoucnosti se může velmi pravděpodobně opakovat.
Představují srážky, které mají přijít, úlevu pro vodní toky a půdu?
Každá voda, co spadne, je dobrá a lokálně může částečně pomoct. Ten deficit je ale obrovský.
Díval jsem se na server intersucho.cz, kde jsou informace velmi podrobné a podle něhož deficity na většině území činí 40 milimetrů a víc, na asi třetině území jsou pak 80 až 100 milimetrů, což jsou obrovské objemy.
Očekávané srážky tedy samozřejmě něco doplní, ale nemohou ani zdaleka pokrýt deficit tak, abychom se dostali někam blíž k normálnímu stavu.
Kde je podle vás jak v případě krátkodobých, tak strategických opatření největší prostor pro zmírnění dopadů extrémních vln sucha?
Musím říct, že mě nenapadá žádné bezprostřední opatření, které by reagovalo na okamžitou situaci a mělo hned výsledky.
Z tohoto hlediska v podstatě není co navrhnout. S vodou se samozřejmě musí šetřit, nesmí se s ní plýtvat a její minimální množství, co máme k dispozici, by se mělo využívat co nejvíc rozumně.
Dokud ale nezaprší, voda prostě chybět bude. A neexistuje způsob, jakým by bylo možné ji doplnit. Jediné opravdu funkční řešení je systémové opatření, při němž se musí kompletně změnit hospodaření v krajině, péče o půdu a struktura krajiny.
Musí se také více investovat do obnovy říčních systémů v celých povodích. Česká republika má výhodu, že řešení podobných situací zná, a dokonce je v minulosti částečně dělala, akorát se jim dostatečně nevěnuje a jejich financování se spíš omezuje.
Dlouhodobé strategické řešení ale například nevidím v přehradách, o nichž mluvil pan premiér Babiš. Nádrže sice možná vyřeší zadržení jarních vod na tocích a navyšování jejich průtoků, potenciálně i deficity pitné vody, nevyřeší ale sucho v krajině.
‚Hlavní je něco dělat‘
Ministerstvo životního prostředí dokončilo na základě meziresortních a expertních připomínek návrh, jak aktualizovat národní akční plán adaptace na změnu klimatu pro další čtyři léta. Může jít o účinný základ pro dlouhodobou strategii státu?
Na tuto otázku se nedá odpovědět jinak, než že může. Trošku se však usmívám, protože úplně první strategii adaptace jsem navrhoval ještě ve svém funkčním období jako ministr v roce 2009.
Od té doby už se strategie změnila možná pětkrát nebo šestkrát. Neustále se přepisuje a obnovuje místo toho, aby se aplikovala.
Myslím si, že hlavní je přestat se bavit o tom, jestli máme, nebo nemáme klimatickou změnu a jestli ji můžeme, nebo nemůžeme nějak vyřešit, a začít něco opravdu dělat. Strategie je samozřejmě důležitá proto, aby se prostředky vynakládaly rozumně a nevyhazovaly se oknem.
Působil jste v unijních strukturách na Generálním ředitelství Evropské komise pro životní prostředí. Jak moc se mohou členské státy opřít o unijní podporu?
Když se začtete do strategií pro biodiverzitu, uvidíte, že tolikrát diskutovaný a často kritizovaný Green Deal přímo obsahuje akce, které řeší i otázku adaptace na klimatické dopady, a to včetně sucha.
Řeší je jednak opatřeními a jednak finanční podporou. To znamená, že Evropská unie nám může pomoct a je možné si sáhnout na prostředky, které byly za tímto účelem vyčleněny.
I kdybychom se však hned rozhodli dělat všechno správně, myslím si, že v českém rozpočtu nemáme kde brát peníze na zmiňovaná opatření. Jediné evropské finance, které máme ve větším objemu k dispozici, pochází z povolenek.
Autor: Vladimír Kroc, dns
Zdroj: iRozhlas.cz
