Její přípravu dlouhodobě sledujeme. S organizacemi Beleco a Česká společnost ornitologická jsme nyní předložili připomínky k prvním návrhům pro nové období, které představilo Ministerstvo zemědělství. Ekologické organizace chtějí, aby veřejné peníze mnohem výrazněji pomáhaly zemědělcům připravit krajinu na sucho, vedro, extrémní srážky a další dopady klimatické změny.

Když se řekne zemědělská politika Evropské unie, většina lidí si představí dotace na produkci zemědělských komodit. Je to ale mnohem víc. Zemědělská politika ovlivňuje, jak se hospodaří na milionech hektarů půdy, jak ovlivňuje zemědělství kvalitu povrchových i podzemních vod, kolik vody dokáže půda zadržet, jak vypadá krajina kolem našich měst a vesnic, nebo jaké podmínky mají v zemědělské krajině ptáci, opylovači a další živočichové. A také rozhoduje o tom, jestli bude zemědělství schopné fungovat v podmínkách, které budou v příštích desetiletích stále náročnější.

Právě do této debaty jsme vstoupili i my.

Letošní horké a suché počasí znovu ukazuje něco, co už není možné přehlížet: zemědělství je na stavu krajiny závislé. Když půda nedokáže zadržet vodu, voda rychle odteče. Když je krajina bez dostatku vegetace a dalších prvků, které ji ochlazují a zpomalují odtok, rychleji se přehřívá a vysychá. Když půda ztrácí organickou hmotu, je víc ohrožena erozí, zhoršuje se její schopnost zadržovat vodu i poskytovat podmínky pro zdravý růst rostlin.

Odolnost zemědělství proto nezačíná až u zavlažovacích systémů nebo pojištění proti neúrodě. Začíná v půdě a v krajině. To je také důvod, proč považujeme za zásadní, aby budoucí zemědělská politika nebyla zaměřena primárně na konkurenceschopnost našeho zemědělství. Musí řešit zejména podmínky, které nám umožní dlouhodobou vyrovnanou produkci, která nebude příliš ohrožena výkyvy počasí, trhu a důsledky geopolitického napětí.

Evropská komise ostatně sama ve svém návrhu zdůrazňuje, že budoucí zemědělská politika má podporovat odolnost zemědělství, ochranu vody, zdraví půdy a biodiverzitu. Otázka tedy zní: budou tomu odpovídat i peníze a pravidla, která v Česku nastavíme?

Naším prvním požadavkem je, aby dostatečně velká část prostředků společné zemědělské politiky byla vyčleněna na opatření, která pomáhají chránit přírodu a zároveň zvyšují odolnost zemědělství. Navrhujeme, aby nejméně 35 procent prostředků určených na zemědělskou politiku směřovalo na environmentální a klimatická opatření a cíle.

Není to číslo vytažené z klobouku. Evropská komise sama ve svém návrhu pracuje s cílem, aby 35 procent celkového rozpočtu EU směřovalo na klima a životní prostředí, přičemž u národních plánů uvádí ambici 43 procent. To by měl reflektovat i návrh čerpání prostředků ze Společné zemědělské politiky.

Pro nás je důležité, aby ochrana přírody a adaptace na změnu klimatu nebyly tím posledním, co se při rozdělování peněz řeší. Pokud víme, že sucho, horko, eroze nebo úbytek biodiverzity představují pro zemědělství stále větší riziko, musí tomu odpovídat i investice do řešení těchto problémů. A nemělo by jít pouze o evropské peníze. Česká republika by měla být připravena environmentální a klimatická opatření adekvátně podpořit také z národního rozpočtu.

Jedním z nejdůležitějších úkolů bude podle nás lépe využít zemědělskou politiku pro ochranu vody a půdy. Neznamená to zastavit zemědělskou produkci. Znamená to naopak hospodařit tak, abychom produkovat dlouhodobě mohli. Aby půda a krajina dokázaly dlouhodobě plnit funkce, na kterých samotné zemědělství závisí. Pomáhají k tomu opatření na zlepšování struktury a zdraví půdy, například pestré osevní postupy, meziplodiny, omezování orby a podobně, ale také zvyšování pestrosti krajiny například vytvářením mezí, remízků, mokřadů, stromořadí nebo dalších ploch.

Právě tyto takzvané mimoprodukční plochy mohou mít v krajině mnohem větší význam, než se na první pohled zdá. Pomáhají zpomalovat odtok vody, omezovat vodní i větrnou erozi, poskytují prostor pro biodiverzitu a mohou přispívat k ochlazování krajiny. Nejde tedy o „plochy, které nic nedělají“. Naopak. Dělají něco, co se na první pohled do výnosu z jednoho hektaru nepočítá, ale bez čeho se dlouhodobě neobejdeme.

Zvláštní pozornost věnujeme trvalým travním porostům. Pestrá louka je mnohem víc než zelená plocha. Může být domovem desítek druhů rostlin a bezpočtu bezobratlých, včetně opylovačů. Zároveň pomáhá chránit půdu a může přispívat k ukládání uhlíku v půdě.

Rozhodující přitom není jen to, že louka existuje, ale také jak se o ni pečuje. Načasování seče, její intenzita nebo ponechávání části plochy do pozdějšího termínu  významně ovlivňují, jaké druhy rostlin a živočichů na louce přežijí. Proto nesouhlasíme s návrhem Ministerstva zemědělství omezit podporu ošetřování trvalých travních porostů pouze na nadstavbová opatření. Naopak chceme, aby se posilovala opatření, která vedou k pestré skladbě lučních rostlin a organismů na ně navázaných.

Jinými slovy: pokud chceme pestré louky, musíme zemědělce motivovat k takové péči, která jejich pestrost skutečně podporuje.

Od zemědělců dnes očekáváme stále víc. Mají produkovat potraviny, pečovat o půdu, chránit vodu, reagovat na klimatickou změnu a zároveň obstát v prostředí, kde se mění ceny, trhy i geopolitická situace.

To není jednoduchý úkol. Proto nechceme pouze přidávat další povinnosti. Budoucí zemědělská politika musí zemědělcům dát také reálnou možnost změnu zvládnout. Potřebujeme proto systém poradenské, finanční i krizové podpory. Nejen pomoc ve chvíli, kdy přijde katastrofální sucho nebo jiný extrém, ale především dlouhodobou podporu transformace zemědělských podniků.

Smyslem by mělo být pomoci zemědělcům přejít k pestřejším a odolnějším systémům hospodaření. Takovým, které budou méně zranitelné vůči suchu a dalším klimatickým extrémům a zároveň budou lépe chránit přírodní zdroje. To je investice nejen do zemědělců, ale do celé společnosti.

Důležitou součástí budoucího systému budou pravidla, která určují, za jakých podmínek zemědělec veřejnou podporu získá. Evropská komise navrhuje nový systém takzvaného „farm stewardship“, který má nahradit současný systém podmíněnosti (podmínek, které musí zemědělec splnit, aby mohl žádat o dotace). Jeho součástí mají být základní požadavky týkající se například půdy, vody, biodiverzity nebo klimatu.

Podle WWF je důležité, aby tento systém skutečně zajistil základní úroveň ochrany přírody a přírodních zdrojů. Veřejné peníze by neměly podporovat postupy, které zároveň významně poškozují půdu, vodu nebo biodiverzitu. Zároveň ale nestačí pouze zabránit nejhorším dopadům.

Chceme, aby systém zemědělce aktivně motivoval k tomu, co krajina potřebuje.

Podporujeme také povinné zastropování základní podpory příjmu, které by bylo stejné ve všech členských státech. Důvod je jednoduchý. Menší a střední zemědělské podniky přispívají k větší pestrosti krajiny i pěstebních postupů, většinou však mají menší finanční rezervy pro zvládání krizí a investic do změn i do běžného provozu.

Podporujeme také takovou definici zemědělce, která umožní zahrnout lidi hospodařící extenzivně nebo i ty, kteří se primárně věnují péči o krajinu, pokud jejich hospodaření odpovídá jejím potřebám a environmentálním cílům.

Možná nejdůležitější je nakonec změnit způsob, jakým se o zemědělství a ochraně přírody bavíme.

Péče o krajinu není něco, co stojí proti zemědělské produkci. Je její součástí.

Zemědělec potřebuje úrodnou půdu. Potřebuje vodu. Potřebuje opylovače. Potřebuje krajinu, která nebude po každém přívalovém dešti ztrácet ornici a která dokáže lépe zvládat období sucha.

Stejně tak společnost potřebuje zemědělství, které dokáže produkovat potraviny i v podmínkách, které budou stále méně předvídatelné.

Proto se podle nás musíme přestat ptát, jestli chceme zemědělství, nebo ochranu přírody.

Potřebujeme zemědělství, které bude fungovat díky zdravé krajině, ne navzdory ní.

Nová politika má začít platit od roku 2028, pokud její návrh schválí Evropský parlament a členské státy. Její definitivní podoba ještě není hotová. Členské státy budou v roce 2027 připravovat své národní plány, které následně posoudí Evropská komise. To znamená, že právě teď je čas říct, co od ní chceme.

Nechceme zemědělství méně podporovat. Chceme, aby podpora pomáhala vytvořit zemědělství, které bude schopné fungovat i za dvacet nebo třicet let.

Aby dokázalo produkovat potraviny, chránit půdu a vodu a zároveň vytvářet krajinu, ve které se bude dobře žít lidem i přírodě. Protože odolná krajina není luxus. Je to jedna z podmínek naší vlastní odolnosti.

Alžběta Procházková je expertka na zemědělství ve WWF Česko.

Zdroj: WWF Česko