DÍL 3.: Aktivní zemědělec

„Aktivní zemědělec“ je další novinkou dotačního období 2014 – 2020. Smyslem opatření je cílit dotace skutečně hospodařícím zemědělcům a eliminovat z příjmu dotací na plochu takové činnosti, kde zemědělství evidentně není realizováno.

Smyslem plošných dotací zemědělcům obecně už od jejich počátku je:

a) dorovnání příjmů zemědělství v porovnání s příjmy jiných sektorů;

b) aby se podařilo zemědělce udržet na venkově a přispělo se tak ke stabilitě venkovského obyvatelstva;

c) aby se předcházelo opuštění zemědělské činnosti, čím se mimo jiné zaručí péče o krajinu a půdu pro další generace.

Kde již na počátku tyto tři výchozí prvky nejsou, tam vlastně nemá co dělat ani dotace. Reforma SZP pro roky 2014 – 2020 navíc přidala ještě významnou povinnou ekologizaci přímých plateb (30 % tvoří tzv. greening). Plošné zemědělské dotace se u nás uplatňují teprve se vstupem ČR do EU od roku 2004. Smysl plošného dotování zemědělství nebyl tedy vytvářen u nás, ale tento prvek jsme přejali od tzv. starých členských států. To je také důvod, proč o smyslu evropských plošných dotací do zemědělství můžeme u nás pochybovat. „České zemědělství je charakteristické duální strukturou výroby, kde 87 % podniků připadá na podniky fyzických osob, obhospodařující celkem 30 % z. p. Zbylých 13 % podniků jsou podniky právnických osob s převážně nájemní pracovní silou, hospodařící na 70 % výměry z. p. v ČR“, říká úvod Programu rozvoje venkova na roky 2014 - 2020.

Stará Evropa podobnou situaci nezná, ale je to stará Evropa, kde základní pravidla Společné zemědělské politiky vznikala a která se jenom velmi složitě reformují. Zpravidla vždy jednou za 7 let, ale jak vidíme i nyní na pokračování. V souvislosti s problematikou „aktivního zemědělce“ je třeba připomenout další část původního návrhu Evropské komise – tzv. zastropování, které myšlenku „aktivního zemědělce“ doplňuje. Smyslem tzv. zastropování bylo, že farmář má nárok na maximálně 300 000 Euro/rok/podnik/přímé platby (strop se nevztahoval na tzv. greening). Tímto stanoveným stropem Evropská komise identifikovala, že další dotace již není třeba, protože pak už nedává smysl. Dále těží podniky z tzv. výhody z rozsahu a není již třeba intervenovat z veřejných zdrojů formou dotace. Politická reprezentace České republiky byla v průběhu projednávání nových pravidel Společné zemědělské politiky vehementně proti tzv. zastropování a i díky ní se podařilo tuto podmínku z dotační politiky nakonec vyloučit. Výsledkem je, že některé největší podniky v ČR (tj. 8 – 9. tis. ha) mohou získat až šestinásobek toho, co Evropská komise považovala za strop.

Naopak v souladu s principem snížení zbytečné byrokracie a v souladu s obecnými principy dotování zemědělské činnosti na venkově Evropská komise předem vyloučila ze sledování podmínky „aktivního zemědělce“ ty nejmenší podniky až do velikosti 5000 Euro/rok/podnik/přímé platby. „Menší zemědělci na částečný úvazek přispívají přímo k životaschopnosti venkovských oblastí a z toho důvodu by měli mít možnost pobírat přímé platby.“ (citace návrhu nařízení k přímým platbám)

Takové podniky by nemusely pro sledování podmínky „aktivního zemědělce“ dokládat nic, protože výše jejich dotací je kontrolním orgánům známa. Předpokládá se, že jsou to charakterem takové podniky, které přispívají k údržbě krajiny i zaměstnanosti na venkově. Minimálně zase nepřímo, protože kdo má živnostenský list a provozuje zemědělství, nemůže být žadatelem na Úřadu práce.

Z pohledu legislativy se v problematice „aktivního zemědělce“  jedná o dvě základní věci.

A) Vyloučit předem z dotací ty činnosti/plochy, které nemají nic společného se zemědělstvím, pokud žadatel neprokáže opak;

B) Vyloučit z dotací takové podniky, kde již ztrácí smysl dorovnávat pomocí dotací jejich celkové příjmy.

Add A): První podmínka se zajišťuje tak, že vznikne tzv. negativní seznam, kam se dostane každý zemědělec, který se zabývá (nebo v jehož obhospodařované ploše se nachází – záleží na přístupu členského státu): letištěm a souvisejícími službami, železničními službami, vodárnami, službami v oblasti nemovitostí, stálými sportovními a rekreačními areály. Když ale dotyčný prokáže, že:

• a) roční částka přímých plateb tvoří alespoň 5 % celkových příjmů, které získal z nezemědělské činnosti v posledním účetním období, pro které jsou tyto důkazy k dispozici; nebo

• b) že jeho zemědělská činnost není zanedbatelná; nebo

• c) že jeho hlavním obchodním nebo podnikatelským cílem je výkon zemědělské činnosti;

tak musí být zase z tohoto „negativního“ seznamu vymazán a na dotace nárok má.

Tj. v řadě případů se může jednat pouze o náročné administrativní cvičení. Ze kterého ale tak jako tak mají na úplném začátku být vyloučeni ti menší (tj. s dotacemi do 5 tis. Euro/rok). Tuto hranici může členský stát snížit, to je pravda, ale co tím získá? Spíše si zadělá na administrativu s mnohem větším okruhem žadatelů.

Dále může dobrovolně členský stát seznam „nezemědělských“ činností rozšířit. Logicky však za nezemědělskou činnost lze těžko považovat například mulčování.

Oba zpřísňující kroky musí schválit Evropská komise a členský stát si je musí obhájit jako nediskriminující.

Add B): Druhá podmínka „aktivního zemědělce“ se zajišťuje tak, že členský stát může stanovit, které podniky či osoby se považují za toho charakteru, že zemědělství tvoří jenom zanedbatelnou činnost anebo že jejich hlavním obchodním nebo podnikatelským cílem není výkon zemědělské činnosti. To je volitelná možnost pro členské státy. Ale zase nejprve musí být z jakéhokoliv takového zjišťování vyloučeni ti, kdo pobírají dotace do 5 tis. Euro/rok, případně zase může být na základě rozhodnutí členského státu tato hranice snížena.

Neplatí tedy schéma z dopisu Ministerstva zemědělství ze dne 27. 6. 2014 na str. 2, kde bylo jako první krok uvedeno sledování podmínky „přímé platby < 5 % nezemědělských příjmů nebo příjmy ze zemědělské činnosti < 1/3 z celkových příjmů“….. a teprve pak by se sledovala výše přímých plateb do XXX Euro. To by bylo v rozporu s Evropskou legislativou. První krokem je vždy vyloučení těch, kdo pobírají do 5 tis. Euro/rok (případně po rozhodnutí členského státu nižší hranice) a teprve pak se sleduje podíl příjmů ze zemědělství na celkových příjmech.

Tedy přístup navrhovaný ze strany Ministerstva zemědělství nejenom, že byl navržen jako přímo diskriminační vůči menším hospodářům, ale byl také chybně navržen vůči základním principům legislativy a textu nařízení. To jasně říká, že „Odstavce 2 a 3 se nevztahují na zemědělce, kteří za předchozí rok obdrželi pouze přímé platby nepřesahující určitou částku. Tato částka je stanovena členskými státy na základě objektivních kritérií, jako jsou jejich vnitrostátní nebo regionální charakteristiky, a nesmí být vyšší než 5 000 EUR.“

Navíc podmínka splnit definici „aktivního zemědělce“ je provázána v obou pilířích zemědělské politiky, tedy jak v přímých platbách, tak Programu rozvoje venkova. Kdo by nesplnil definici aktivního zemědělce, neměl by nárok na dotace ani z těchto dotačních titulů Programu rozvoje venkova:

• Ekologické zemědělství;

• Platby pro oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními;

• Dobré životní podmínky zvířat (kódy opatření 11, 13 a 14).

Přístup Ministerstva zemědělství k problematice „aktivního zemědělce“ považujeme za velmi varovný ještě v jiném argumentu – a sice ve snaze eliminovat narůstající počet žadatelů o dotace (v roce 2014 30 tisíc). V sousedním Rakousku je celkem 173 300 zemědělských podniků z toho 66 800 takových, kde hlavním zdrojem obživy je zemědělská činnost. Přitom zemědělsky obhospodařovaná plocha je zhruba o milion hektarů menší. Dotační podmínky nelze upravovat s odkazem na jakékoliv spekulativní jednání. Každé spekulativní jednání má být řešeno individuálně. Právě nesmyslné a nesystémové úpravy jinak dobře nastavených dotačních podmínek nahrávají různému nestandardnímu chování budoucích žadatelů.

A není snad právě navýšení počtu hospodařících subjektů na venkově a tím narovnání historického vývoje před rokem 1989 cílem zemědělské politiky v ČR?

Hlavní kancelář ASZ ČR

Přílohy:

Příloha č. 1: Citace příslušných článků nařízení k přímým platbám č. 1307/2013

Článek 9: Aktivní zemědělec

1. Přímé platby se neposkytují fyzickým či právnickým osobám, nebo skupinám fyzických či právnických osob, jejichž zemědělské plochy jsou převážně plochy přirozeně ponechávané ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin, a které na uvedených plochách nevykonávají minimální činnost stanovenou členskými státy podle čl. 4 odst. 2 písm. b).

2. Přímé platby se neposkytnou fyzickým či právnickým osobám ani skupinám fyzických či právnických osob, které provozují letiště, železniční služby, vodárny, služby v oblasti nemovitostí, stálé sportovní a rekreační areály.

Členské státy mohou případně na základě objektivních a nediskriminačních kritérií rozhodnout, že na seznam uvedený v prvním pododstavci zařadí jakékoli další obdobné nezemědělské podniky nebo činnosti, a mohou se následně rozhodnout tyto podniky nebo činnosti ze seznamu vyjmout.

Osoba či skupina, na kterou se vztahuje první nebo druhý pododstavec, je však považována za aktivního zemědělce, pokud předloží ověřitelné důkazy ve formě požadované členskými státy, které prokazují některou z následujících skutečností:

a) roční částka přímých plateb tvoří alespoň 5 % celkových příjmů, které získala z nezemědělské činnosti v posledním účetním období, pro které jsou tyto důkazy k dispozici;

b) její zemědělská činnost není zanedbatelná;

c) jejím hlavním obchodním nebo podnikatelským cílem je výkon zemědělské činnosti.

3. Kromě případů v odstavcích 1 a 2 mohou členské státy na základě objektivních a nediskriminačních kritérií rozhodnout, že se přímé platby neposkytují fyzickým či právnickým osobám, nebo skupinám fyzických či právnických osob:

a) jejichž zemědělská činnost tvoří pouze zanedbatelnou část jejich celkových hospodářských činností, nebo

b) jejichž hlavním obchodním nebo podnikatelským cílem není výkon zemědělské činnosti.

4. Odstavce 2 a 3 se nevztahují na zemědělce, kteří za předchozí rok obdrželi pouze přímé platby nepřesahující určitou částku. Tato částka je stanovena členskými státy na základě objektivních kritérií, jako jsou jejich vnitrostátní nebo regionální charakteristiky, a nesmí být vyšší než 5 000 EUR.

5. V zájmu zajištění ochrany práv zemědělců je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 70, pokud jde o stanovení:

a) kritérií pro stanovení případů, v nichž má být zemědělská plocha zemědělce považována za plochu převážně přirozeně ponechávanou ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin;

b) kritérií pro rozlišení příjmů ze zemědělských a nezemědělských činností;

c) kritérií pro stanovení výše přímých plateb uvedených v odstavcích 2 a 4, zejména týkající se přímých plateb v prvním roce přiznání platebních nároků, pokud není hodnota platebních nároků dosud definitivně stanovena, a rovněž týkající se přímých plateb pro nové zemědělce;

d) kritérií, která musí zemědělci splňovat, aby pro účely odstavců 2 a 3 prokázali, že jejich zemědělská činnost není zanedbatelná a že představuje jejich hlavní obchodní nebo podnikatelský cíl.

6. Členské státy oznámí Komisi rozhodnutí uvedené v odstavcích 2, 3 nebo 4 do 1. srpna 2014 a v případě jeho změn do dvou týdnů ode dne přijetí rozhodnutí o změně.

Článek 10: Minimální požadavky na získání přímých plateb

1. Členské státy rozhodnou, že v jednom z těchto případů neposkytnou zemědělci přímé platby:

a) pokud je celková částka přímých plateb, o kterou bylo zažádáno nebo která má být poskytnuta před uplatněním článku 63 nařízení (EU) č. 1306/2013 v daném kalendářním roce, nižší než 100 EUR;

b) pokud je plocha zemědělského podniku, na kterou lze poskytnout podporu, u níž bylo zažádáno o přímé platby nebo u níž mají být přímé platby poskytnuty před uplatněním článku 63 nařízení (EU) č. 1306/2013, menší než jeden hektar.

2. Členské státy mohou v rámci limitů stanovených v příloze IV upravit prahové hodnoty uvedené v odst. 1 písm. a) a b), aby zohlednily strukturu své zemědělské ekonomiky.

3. Pokud se členský stát rozhodl uplatnit prahovou hodnotu týkající se plochy podle odst. 1 písm. b), použije nicméně písmeno a) uvedeného odstavce na ty zemědělce, kterým je vyplácena podpora vázaná na produkci v živočišné výrobě uvedená v hlavě IV a kteří mají méně hektarů, než je prahová hodnota týkající se plochy.

4. Příslušné členské státy mohou rozhodnout, že odstavec 1 nepoužijí v nejvzdálenějších regionech a na menších ostrovech v Egejském moři.

5. V Bulharsku a Rumunsku se částka, o kterou bylo zažádáno nebo která má být poskytnuta podle odst. 1 písm. a) pro rok 2015, vypočte na základě příslušné částky stanovené v bodě A přílohy V.

V Chorvatsku se částka, o kterou bylo zažádáno nebo která má být poskytnuta podle odst. 1 písm. a) pro roky 2015–2021, vypočte na základě částky stanovené v bodě A přílohy VI.

Příloha č. 2: Plány na implementaci čl. 9 – Aktivní zemědělec v ostatních státech EU

Zdroj: Copa-Copega, informace od členských organizací, ke dni 24. 6. 2014, přeložila R. Vondráková

Příloha č 2Otevřít

Příloha č. 3: Plány na implementaci čl. 10 nařízení k přímým platbám dle průzkumu Copa-Cogeca

Zdroj: Copa-Copega, informace od členských organizací, ke dni 24. 6. 2014, přeložila R. Vondráková

Příloha č 3