Díl 5.: Dobrovolná podpora vázaná na produkci
Na úrovni Evropské unie mají být touto formou dotace podpořeny takové sektory, kde je identifikován nějaký problém, který má např. návazné dopady na život na venkově, zaměstnanost či sociální dopady. Pro uznání této platby je nutné, aby státy předložily co nejdetailnější a věrohodné analýzy jednotlivých sektorů, které hodlají podpořit. V nich by se ale nemělo ukázat, že ten či onen sektor má tendenci růst nebo že podpora povede k nárůstu produkce či snad dokonce nepřiměřenému zvýhodnění daného sektoru v jednom členském státě na úkor druhého. Naopak takové analýzy mají mapovat problémy, upadání sektoru, prokázat jeho citlivost ve vztahu k proměnlivému trhu třeba i zkoušenému geopolitickými problémy. Typickým argumentem pro uznání platby může být např. trvalé snižování výměry pěstovaných brambor na škrob.
Platby vázané na produkci mají svou finanční obálku v rámci celkového balíku přímých plateb a ne malou – je to maximálně 13 % + 2 % na tzv. proteinové plodiny. Česká republika se rozhodla využít v maximální míře tuto možnost, tj. celých 15 %, a již vybrala sektory, které chce od EU posvětit jako u nás citlivé (to je právě v procesu vyjednávání). Jsou jimi:
brambory určené pro výrobu škrobu
chmel
ovocné druhy s velmi vysokou pracností
ovocné druhy s vysokou pracností
konzumní brambory
zeleninové druhy s velmi vysokou pracností
zeleninové druhy s vysokou pracností
cukrová řepa
bílkovinné plodiny
hovězí a telecí maso
mléko a mléčné výrobky
skopové a kozí maso
Každý stát vybere sektory jinak. Některé státy o této formě platby vůbec neuvažují, jako například sousední Německo. Jiné státy ji využijí jenom částečně - např. Irsko do výše 2 %, Lotyšsko do výše 6,5 %. Jelikož se jedná o jedinou platbu, která je vázaná v rámci nové SZP na produkci (WTO, Světová obchodní organizace, to jinak poměrně důsledně zakázala), obávají se různé státy, že nastavení výběru sektorů a výše % na celkovém rozpočtu přímých plateb rozdílně stanovené po celé EU, bude mít vliv na vzájemnou konkurenci. Často je pak tato platba zmiňována jako jeden z prvků, který dělá ze Společné zemědělské politiky politiku ne všem společnou.
Jak tato platba jednoduše funguje?
a) členský stát vytvoří detailní analýzu a určí citlivé sektory, které je nutné podpořit;
b) na základě stejné analýzy určí finanční obálku na tyto platby celkem a v rámci této celkové částky určí finanční prostředky pro jednotlivé sektory;
c) výchozí stav sektoru bude zmapován – v počtech hektarů, v dobytčích jednotkách, standardní výši produkce atp.;
d) zemědělcům, kteří produkují dané komodity, bude vyplacena dotace na jednotku – hektary, dobytčí jednotky, výši produkce, atp.;
e) ve stanovených časových intervalech bude kontrolován stav/analýza sektoru a vyhodnocováno, jestli tento sektor je stále citlivý – tj. jestli nepomíjí důvod pro čerpání dotací (tj. intervence už není nutná).
Proč se sleduje produkce?
Aby bylo možné určit výchozí stav.
Aby bylo možné stanovit výši platby (dotace) pro jednotlivé farmáře a na základě počtu jejich jednotek jim vyplatit příslušný finanční obnos.
Aby bylo možné vyhodnotit výsledek a porovnat s výchozím stavem.
Co je zásadní: Platba nemůže dělit producenty na různé kategorie (výkonní, nevýkonní) a stanovovat, s jakou minimální produkcí se do tohoto opatření farmář dostane a s jakou už nikoliv. Naopak se stanoví prahová hodnota, do výše které dotaci dostanou a nad kterou nikoliv.
Například se může stanovit, že dotace bude vyplacena pouze tehdy, kdy výnos z ha škrobových brambor byl menší než průměrných 6 t, protože to už je pro zemědělce problém.
Pokud se týká jednotky plochy, pak by stanovené omezení bylo např. počet maximální výměry ha brambor na žadatele, neboť i zde platí obecný princip úspory z rozsahu, atp.
To je ale zcela opačná logika, než navrhuje Ministerstvo zemědělství. Ale je to také možná důvod, proč některé státy tuto formu dotace vůbec nezavedou. Další důvod pro nezavedení platby může být, že sektor je v takovém nestabilním stavu, že by se mohl stát předmětem spekulativního jednání. Platba například nebude zavedena v Německu, které je ve své východní části poměrně často srovnáváno se stavem zemědělství v ČR.
Rozhodně není možné vyloučit z dotací ty, kteří produkují málo, protože právě důvodem existence této formy dotace v celém systému je takové zemědělce při produkci udržet!
Proto ASZ zásadně odmítá předkládané návrhy na faktické vyloučení celých skupin producentů zejména v sektorech brambory, ovoce a zelenina. Dotační podmínky jsou aktuálně předkládány s těmito návrhy: Dotaci NEDOSTANE ten, kdo:
není registrovaný zemědělský podnikatel (celkově napříč sektory)
nevyprodukuje v případě brambor na škrob minimálně 6 t škrobu/ha
nevyprodukuje v případě konzumních brambor 24 t / ha
nebo například v sektoru zeleniny nevyprodukuje minimálně 25 tun/ ha hlávkového zelí
další příklady v příloze
Toto množství nejenže má povinnost vyprodukovat, ale také zdokladovat jeho prodej či skladování (případně obojí). Konkrétně: a) předloží účetní a daňové doklady za období od 1. ledna do 31. prosince roku podání žádosti za uskutečněný prodej vlastní produkce, b) doklady za období od 1. ledna do 31. prosince roku podání žádosti prokazující objem vlastní produkce využitý při dalším zpracování. Ani tato podmínka nedává smysl, protože dotace má případně sanovat jinak fungující trh v období, že se právě na něj nepodaří zboží umístit.
Konkrétní návrh nastavení této platby ze strany Ministerstva zemědělství je velmi alarmující. Ukazuje znovu na zásadní nepochopení dotační politiky Evropské unie. Ale také na cílenou diskriminaci malých zemědělců, mladých zemědělců, ekozemědělců nebo specializovaných zemědělců (například u raných brambor).
ASZ tedy zásadně odmítá jakékoliv podmiňování plateb do tzv. citlivých komodit stanovením minimální produkce pro vstup do opatření. V platbách je potřeba a) umět produkci prokázat, to ano, aby bylo vlastně na co platit; b) poté dát dotaci všem, kdo prokáží, že něco (vy) produkovali … Zde se bavme, na jaké jednotky se bude dotace přepočítávat a do jaké výše se bude dotace vyplácet, tj. v dikci nařízení, citujeme: „Podpora vázaná na produkci se poskytuje formou roční platby, a to na základě stanovených množstevních omezení, stanovených ploch a výnosů nebo stanoveného počtu zvířat.“ Omezení ovšem Evropská komise jistě myslela opačně než by chtělo zavést Ministerstvo zemědělství a sice tak, že bude stanoven strop při vyplácení této platby - dle počtu nahlášených ploch, výnosů nebo počtu zvířat. Nikoliv, že dojde k vyloučení určité skupiny žadatelů odspodu – těch, kdo na minimální produkci z hektaru nedosáhnou.
Platba má v sektoru udržet a z dlouhodobého hlediska nastartovat ty, kdo jsou ohroženi a sektor by jinak opustili. Platba nemá zvýhodnit ty, kteří již dnes produkují spíše nadstandardně a donutit k ochodu ty, kterým se to z jakéhokoliv důvodu nedaří. Jsou mladí? Experimentují? Jsou v LFA? Jsou ekologičtí zemědělci, tedy logicky s menšími výnosy a třeba horším hledáním odbytu?
Proto ASZ jednoznačně odmítá, aby byla stanovena minimální produkce z hektaru jako kritérium přijatelnosti této platby. Dle nařízení totiž: „Podpora vázaná na produkci může být poskytnuta pouze v míře nezbytné pro vytvoření motivace pro zachování současných úrovní produkce v příslušných odvětvích nebo regionech.“
Hlavní kancelář ASZ
Příloha č 1 Minimální produkce
Příloha č 2 Citace nařízení k přímým platbám
