Hlavním důvodem tohoto stavu je nepochybně nedostatek zpracovatelských kapacit na produkci biopotravin vyrobených z tuzemských biosurovin. To v praxi znamená, že kromě osvěty o biopotravinách musí stát, respektive Ministerstvo zemědělství, intenzivněji podpořit vznik nových zpracovatelských kapacit, a to s ohledem na trh v ČR především v hospodářství menších zemědělských a potravinářských subjektů.
Nejen nabídku a povědomí i biopotravinách v ČR je ale žádoucí zvyšovat – aktuálně je jistě ještě větší výzvou veřejně prezentovat nastavení dotačních programů a struktury podpor v nastávajícím programovém období Společné zemědělské politiky EU od roku 2023. Zájemci o takové informace k tomu mohou využít sérii informačních brožur, které na svém webu zveřejnilo na konci srpna Ministerstvo zemědělství. Materiály mimo jiné obsahují rozdíly mezi dosavadním a budoucím nastavením dotací či definují příjemce podpor, ale obsahují také kontakty na příslušné pracovníky ministerstva odpovědné za jednotlivé typy dotací a intervencí. Uvedené dokumenty si lze stáhnout na: https://eagri.cz/public/web/mze/dotace/szp-pro-obdobi-2021-2027/zakladni-informace/informacni-brozury-k-obsahu.html. Dlužno ale dodat, že brožury neobsahují konkrétní sazby dotací. Příklady porovnání stávajícího a budoucího stavu ale zazněly na jednom z řady seminářů tvořících doprovodný program agrosalonu Země živitelka s názvem „Společná zemědělská politika a český venkov“, který pořádal Spolek pro obnovu venkova ČR a Evropští konzervativci a reformisté a je jen velká škoda, že se uvedeného semináře nezúčastnilo více lidí. Dozvěděli by se totiž, zejména z dat ÚZEI, jak na tom naše zemědělství opravdu je a jak by na tom být mohlo. Velkou účastí se nicméně nemohla prezentovat ani následná tisková konference Agrární komory ČR k výsledkům letošních žní, na níž ministr zemědělství Zdeněk Nekula oznámil vládní úmysl podpořit zaměstnanost venkova ve výši až tří miliard korun, a to prostřednictvím snížení sociálního pojištění pro živočišnou výrobu a produkci citlivých komodit, jako jsou brambory nebo zelenina. Z obou příkladů je bohužel vidět, že veřejnost nemá o zemědělská témata zas tak velký zájem, pokud se zrovna nejedná o ceny potravin. Jenže ty mají své příčiny, o které právě by se měli všichni zajímat prioritně.
Například novela zákona o významné tržní síle rezonuje ve společnosti mnohem více, možná proto, že je vnímaná jako regulace maloobchodních sítí. Tu čeká již třetí čtení poté, co neprošly pozměňovací návrhy hnutí ANO, které, velmi zhruba řečeno, otevíraly širší prostor pro únik z působnosti uvedené novely. Ta se totiž nově nebude vztahovat jen na maloobchod, ale také na výrobce potravin i zemědělské subjekty, což v praxi znamená, že do její působnosti mohou spadat i podniky typu Agrofert.
Nepříliš optimistickou zprávu publikoval tento týden také Český statistický úřad (ČSÚ). Ten zveřejnil výsledky agrárního zahraničního obchodu za první polovinu letošního roku, z nichž vyplývá, že deficit (schodek) agroobchodu, alespoň v uvedeném období, meziročně opětovně vzrostl, a to o nezanedbatelných 21,2 procenta. Pozitivní nicméně je, že se velmi mírně snížil schodek agroobchodu se státy EU (zejména s pro ČR klíčovým Německem), a že podle ČSÚ dochází ke zlepšení bilance agroobchodu v zemích, kde působí agrární diplomaté.
Úplně nakonec pak ještě jedna zpráva týkající se předpokládaného vývoje cen vody. Podle ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Viléma Žáka mohou v příštím roce vzrůst ceny vodného a stočného oproti letošnímu roku v některých případech o více než 20 procent (v praxi až o zhruba 20 korun oproti letošnímu celostátnímu průměru), neboť z někdejšího podílu nákladů vodárenských společností za energie ve výši 10 až 15 procent se v průběhu roku vyšplhaly tyto náklady na více než 50 procent. Nejen zemědělci a potravináři prostě mají problém s vysokými cenami energií….
Petr Havel
