Pokud bychom měli začít pozitivně, pak je to mírný posun týkající se právě soběstačnosti v produkci některých základních zemědělských komodit. V roce 2021 tato soběstačnost vzrostla například v produkci ozimé pšenice (na 189,7 procenta) i obilovin jako celku (na 160,6 procenta), ale také u kukuřice (na 155,6 procenta) nebo cukrovky (na 133,9 procenta). Mírný nárůst soběstačnosti nastal v roce 2021 také u zeleniny jako celku (na 39,6 procenta) a brambor (na 76,7 procenta), pokles naopak zaznamenala produkce jablek (na 49,8 procenta), a řepky (na 97,6 procenta). V živočišné produkce se pak zvýšila soběstačnost v produkci mléka (na 134,7 procenta) a drůbeže (na 74,0 procenta), stagnovala soběstačnost v produkci vepřového (51,3 procenta) a klesla u hovězího masa (na 121,8 procenta).
Nadále přitom roste podíl rostlinné produkce na úkor produkce živočišné, což není žádoucí trend. V roce 2021 byl nejvyšší podíl rostlinné výroby na PZO (59,60 procenta) a naopak nejnižší podíl živočišné výroby na PZO (34,42 procent) za uplynulých pět let. Klesá také plocha zemědělského půdního fondu, který podle ČÚZK představoval k 31. 12. 2021 celkem 4199 tis. hektarů, tedy 53,2 procenta plochy ČR. Bohužel se téměř nemění struktura půdního fondu - podíl zornění představoval k uvedenému datu 69,6 procenta a naopak zatravněné plochy se jen mírně zvýšily o 0,2 procenta na 24,5 procenta z půdního fondu. „Podobně jako v roce 2020 opatření DZES, ozelenění přímých plateb, platby a účast podniků v agroenvironmentálních programech nezmírnily v roce 2021 dlouhodobé problémy zemědělství ve vztahu k životnímu prostředí, zejména pokud jde o erozi půd, vodní režim krajiny a biodiverzitu,“ uvádí se také v Zelené zprávě.
Podle dat uvedených v Zelené zprávě se v porovnání s rokem 2005 zvýšil počet podniků fyzických osob, a to o 62 procent. Ve stejném období se ale také zvýšil počet podniků právnických osob, a to dokonce o 98 procent, což je nepřímým důkazem, že zemědělská politika ČR vyhovuje spíše právnickým osobám a je to také v rozporu s tvrzením zástupců podniků právnických osob, které opakovaně poukazují pouze na růst počtu podniků fyzických osob.
Asi nejzásadnější konstatování se ale týká prohlubující se takzvané duální struktury našeho zemědělství. Podle údajů LPIS spotřebovává dlouhodobě 20 procent největších zemědělských podniků v ČR kolem 90 procent všech podpor, respektive jedno procento podniků nad 2 000 ha spotřebovává přes 25 procent podpor z Pilíře 1, čili z plateb na plochu. Z dat uvedených v dokumentu také vyplývá, že zatímco podíl podniků obhospodařující plochy nad 500 hektarů činí 4,2 procenta ze všech zemědělských podniků, obhospodařují tyto podniky celkem 64,9 procent zemědělské půdy.
Rozpočtovým problémem je podle dokumentu do budoucnosti relativně vysoký podíl podpor z národních zdrojů. Fenoménem posledních let je pal významný podíl podpor OZE (bioplynových stanic) v národních podporách, které u podniků sledovaných v síti FADN v kategorii 1000 - 2000 ha s produkcí mléka mimo oblasti ANC představují v průměru částku 9800 korun/ha, respektive téměř 3000 korun/ha v kategorii všech podniků nad 2000 ha.
Relativně pozitivní zprávou je konstatování, že zatímco v roce 2021 došlo ke zvýšení cen zemědělských výrobců o 6,9 procenta, ceny průmyslových výrobců potravinářských výrobků, nápojů a tabáku se zvýšily o 0,8 procenta a spotřebitelské ceny vzrostly v průměru také o 0,8 procenta. Ceny vstupů do zemědělství se sice meziročně zvýšily o 5,9 procenta, přesto je z uvedených dat zřejmé, že zemědělci zdražili více, než další články výrobní a prodejní vertikály potravin. Otázkou ale samozřejmě bude, jak se podíl těchto článků na konečné ceně potravin projeví v roce letošním.
Naopak negativní zprávou je vývoj agroobchodu. Jeho objem sice vzrostl o 6,9 procenta, hodnota dovozů se ale zvýšila o 7,6 procenta, zatímco hodnota exportu jen o 6,1 procenta. To v praxi znamená vysoký deficit agroobchodu ve výši 42,3 miliardy korun a další mírný pokles v bilanci agroobchodu zejména se státy EU, které se na obchodní výměně podílely opět o něco více, než v předchozím roce, a to 89,7 procenty na straně vývozu a 83,9 procenta na straně dovozu.
Jak také uvádí Zelená zpráva, v roce 2021 byla patrná stagnace celkové efektivity zemědělského odvětví, především ve srovnání s rokem 2020. „I přes výrazný nárůst rostlinné výroby hodnoty živočišné produkce stagnují, roste mezispotřeba a snížily se ukazatele čisté i hrubé přidané hodnoty,“ uvádí se v dokumentu.
To vše a mnohé další informace uvedené ve Zprávě o stavu zemědělství za rok 2021 ukazuje na nutnost reforem v tuzemském zemědělství, neboť stávající zacílení dotací a státní zemědělské politiky jako takové ke zlepšení nevede. Na druhou stranu, stagnace přece jen není propad. Co ale nebylo, může být….
Petr Havel
