Prvním z nich je teze kandidáta do Senátu Stanislava Skály (za SPD, což mnohé vysvětluje) o „těžbě dotací“ poté, co se zvýšila ve Strategickém plánu SZP zásluhou současné vládní garnitury redistribuční platba na 23 procent z celkové částky vyčleněné na dotace na plochu. Ačkoli existují tisíce zcela konkrétních příkladů, na nichž lze demonstrovat, že i ti nejmenší farmáři na své půdě zemědělské suroviny reálně produkují, a naopak veřejně není znám jediný případ, kdy někdo na své pozemky pobírá pouze dotace, a jinak se o nic nestará, papouškuje zmiňovaný senátní kandidát tezi, kterou šíří v médiích zástupci velkých průmyslových zemědělců, a která není pravdivá. I když jde v případě uvedeného kandidáta spíše o vyjádření politického postoje, je jím vyslovovaný postoj důkazem, že o reálném podnikání v zemědělství neví vůbec nic. Bohužel ještě smutnější je, že názor o „těžbě dotací“ rezonuje i mezi některými stávajícími zákonodárci, kteří se navíc za odborníky na zemědělství opakovaně vydávají.
Druhým příkladem, opět z oblasti zákonodárství, je tento týden publikovaný oficiální postoj senátní komise pro rozvoj venkova, podle které by mělo Ministerstvo zemědělství omezit lov laní. To je ovšem naprostý opak toho, co naše lesy potřebují, neboť jsou to právě laně, které se běžně příliš neloví, protože takovým lovem se nezíská myslivci ceněná trofej. Výsledkem je, že v ČR je v současné době zhruba 10 laní na jednoho jelena, ačkoli správný poměr by měl být zhruba 3:1. Důsledkem pak jsou stále rostoucí stavy (nejen) jelení zvěře, neboť naše lesy jsou plné samic, které rodí další a další mláďata. Na apel senátní komise už také (správně) reagovalo právě Ministerstvo zemědělství. To upozornilo, že k oplodnění laní dochází v září, a v době do15. ledna se tak již po desetiletí ve většině zemí Evropy loví březí samice, a za neetické či nemyslivecké to nikdo nepovažuje. Senátní komise přitom doporučila „z etických důvodů“ omezit lov laní na období od 1. září do 15. února.
Třetím příkladem je další z řady textů, podle nichž je třeba omezit chov hospodářských zvířat kvůli snížení emisí skleníkových plynů, což by mělo přispět ke zpomalení současného procesu oteplování planety. Jako příklad je uváděna Francie, kde se údajně podílí živočišná výroba na celkových emisích ze zemědělství 80 procenty, přičemž zemědělství má být ve Francii druhým největším zdrojem emisí vůbec. I když je Francie jistě zemědělsky významná země, a i když může být podíl živočišné výroby na tamních zemědělských emisích vyšší, dostupná data z celého světa dokládají úplně jiné podíly a poměry. Z nich vyplývá, že zemědělství jako celku se na celkových emisích podílí ani ne 10 procenty, přičemž podíl emisí ze živočišné a rostlinné produkce je víceméně vyrovnaný. Za takové situace, i kdyby se vzala v úvahu francouzská národní specifika, může být zemědělství jen velmi těžko druhým největším producentem emisí. Hlavním jejich producentem je totiž průmysl, automobilová doprava a stavebnictví, kde jen pouhá výroba betonu se na světových emisích podílí zhruba 7 procenty, jak konstatovalo v červnu loňského roku zasedání Světového ekonomického fóra.
Samostatnou kapitolou jsou pak doporučení týkající se zdravého stravování a struktury potravin, kterým by se měl člověk vyhýbat, což se týká i textu s názvem „Nejhorší potraviny pro náš mozek“. Článek sice správně doporučuje snížit konzumaci slazených nápojů, ale také rafinovaných bílých cukrů (tedy „normálního“ cukru, což už je částečně sporné), bílé mouky a dokonce mořských ryb, jejichž maso obsahuje pozůstatky rtuti. To je sice pravda, opakovaná oficiální vyjádření Státního zdravotního ústavu ale v minulosti zdůrazňovala, že obsah rtuti je v mořských rybách tak nízký, že neškodí dokonce ani ve stravě malých dětí, a že je naopak přínosem konzumace těchto produktů možnost dodat do lidského organismu omega tři mastné kyseliny, které člověk potřebuje ke svému životu. Dodat lze jen, že text naopak vůbec nezmiňuje rizika plynoucí z nadměrného příjmu soli, který je v současné době skutečnými výživovými odborníky hodnocen jako nejvyšší ze všech potenciálních rizik pro lidský organismus. Ale znáte to – kdo by chtěl být hloupý a ohrožovat „nesprávnou stravou“ svůj mozek….
Petr Havel