Vodotečský dvůr, který leží na rozhraní okresů Plzeň-jih a Klatovy, se může pyšnit velmi bohatou historií sahající až do 17. století. Původně patřil k zámku v Červeném Poříčí a po první pozemkové reformě ho zakoupili prarodiče Vladislava Hlinky, František a Julie, kteří na něm začali hospodařit v roce 1926.
„Prarodiče sedlačili na 43 hektarech pozemků až do nástupu komunismu. V roce 1949 byli ze statku vystěhováni do nedaleké ubytovny pro zaměstnance státního statku, který hospodářství převzal,“ říká pan Hlinka.
Soukromé hospodaření – jasná volba
Jelikož jeho předci byli vždy sedláci a i on měl k zemědělství vřelý vztah, absolvoval střední zemědělskou a později Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích. Když přišla změna režimu, pracoval společně s rodiči v družstvu, ale bylo v podstatě hned jasné, že chtějí začít soukromě hospodařit. Stalo se tak v dubnu roku 1992 na prvních 15 hektarech půdy, o rok později jim byl vydán zbytek.
Nelehké začátky
Rodině však nebyl vrácen živý ani mrtvý inventář, po nějaké době jim společnost Oseva Lužany vydala čističku ve Stříbře. „Neměli jsme peníze ani potřebnou techniku, tak jsme se pro vylepšení ekonomické situace vrhli na poněkud pracné pěstování brambor, zelí a pastináku, také jsme prodávali chemii,“ informuje hospodář.
Během tří let se rodině podařilo navýšit výměru na 100 hektarů, k velkému skoku pak došlo o deset let později, kdy Hlinkovým nabídli užívání 200 hektarů půdy lidé, kteří odmítli vstoupit do transformovaného družstva.
Prim hraje rostlinná výroba
Dnes Vladislav Hlinka spolu se svým zetěm Petrem a synem Zdeňkem obhospodařují ve zdejší zranitelné oblasti 380 hektarů pozemků, z nichž 320 je orná, zbytek trvalé travní porosty. „Pro nás jde o maximální výměru, kterou jsme schopni zvládnout v rámci rodiny, což nám naprosto vyhovuje,“ vysvětluje pan Hlinka.
Daří se tu ozimé pšenici (140 ha), ozimé řepce (95 ha), sladovnickému ječmeni (40 ha) a na zbylé výměře hrachu, ovsu, triticale, prosu a také bramborám, které jsou prodávány ze dvora, další plodiny putují do výkupních organizací a rovněž do sousedního Německa.
„Hospodaříme na sedmi katastrálních územích v nadmořské výšce 360 až 480 m n. m. v okruhu pěti kilometrů kolem statku. Čelíme třem druhům počasí a velkým půdním rozdílům. Úrodnější, střední půdy se nachází u řeky Úhlavy, ve vyšších nadmořských výškách jsou hlinitopísčité. Dosahujeme ale velmi slušných výnosů a zároveň o půdu maximálně pečujeme, aby byla zdravá,“ informuje hospodář.
Na zdraví půdy záleží
Hlinkovi na 100 hektarech pozemků aplikují v rámci snižování používání hnojiv variabilní hnojení. Používají rostlinné biostimulanty, které obsahují bakterie schopné vázat atmosférický dusík a přeměňovat jej na zdroj dusíku pro rostliny. Zároveň každoročně aplikují na pole 750 tun hnoje a mají rovněž spolupráci s firmou, která provozuje kompostárnu. Té dodávají slámu a odebírají od ní na pole kompost v množství 700 tun ročně.
„Na těžkých půdách a zejména v období sucha praktikujeme bezorebné zpracování půdy, pod jařiny ořeme. Na 15 % pozemků sejeme meziplodiny,“ říká Vladislav Hlinka a dodává: „Více než 20 let jsme produkovali množitelský materiál pro Osevu. Již osmým rokem máme také spolupráci s osmi osivářskými firmami a zkoušíme v poloprovozních pokusech odrůdy řepek v našich podmínkách. Ty jsou pak prezentovány na polním dni pro zemědělskou veřejnost, který se koná každý rok v květnu.“
Chov masného skotu
Hlinkovi jsou výborně strojově vybaveni, přičemž údržby a různých oprav mechanizace se ujímá zeť pana Hlinky Petr. Syn Zdeněk je v rámci rostlinné výroby také hodně aktivní, na starosti má i chov masného skotu. „V zemědělství se pohybuji od pěti let a práce na statku mě moc baví, hlavně u zvířat. Na podestýlce chováme v uzavřeném obratu stáda padesátku masných simentálů, přičemž býky vykrmujeme a dodáváme na jatka,“ informuje mladý hospodář.
Většina administrativy leží na bedrech manželky pana Hlinky Radky a jeho dcery Martiny. „Zpracováváme poklady pro účetní, děláme různé evidence a další povinnosti,“ vypočítávají.
Nadějná nová generace
Martina se svým mužem Petrem vychovává další generaci, která má o veškeré dění na statku velký zájem – jedenáctiletého Péťu a devítiletou Terezku. „Začali jsme teď s Terkou včelařit. Poprosili jsme dědu, jestli by nám nepomohl opravit starý včelín, staráme se o včely a máme velkou radost z našeho medu, který si všichni moc chválí. Určitě chceme na statku zůstat a farmařit tady,“ hlásí pyšně a odhodlaně Péťa.
Udržovat všechny hospodářské i obytné části rozsáhlého statku není nic jednoduchého. V roce 2012 část usedlosti vyhořela a o dva roky později Hlinkovi zakoupili i druhou polovinu statku, která nebyla v jejich vlastnictví. Pořád je tedy co opravovat a zvelebovat. Rodině se to ale daří přímo na jedničku, má v sobě velkou pokoru k předkům, úctu k tradici, vztah k historii a cit pro zachování usedlosti v daném stylu. Svědčí o tom i fakt, že po rekonstrukci části statku v roce 2018 se tu rozhodli vybudovat selské muzeum s ukázkami starých zemědělských strojů a řemesel. Jejich renovaci se v zimním období věnuje syn Zdeněk.
Jednou z možností rozvoje statku do budoucna je i otevřít ho turistům a začít nabízet ubytovací služby, neboť se nachází v turisticky zajímavé oblasti. „To by byl ale až úkol pro dorůstající generaci,“ usmívá se pan Hlinka.
Součást obecní komunity
Kdykoliv je v obci či jejím okolí třeba pomoci se zemědělskou technikou, nikdy u toho rodina Hlinkových nechybí. „Zajišťujeme zimní údržbu obecních pozemků a spolupracujeme s hasiči při odvozu železného šrotu, oni nám na oplátku pomáhají při sběru brambor. Jsme zkrátka součástí obecní komunity a tak je to správně,“ je spokojený hospodář.
Být mezi svými
Vladislav Hlinka stál nejprve u založení Sdružení soukromých zemědělců Klatovy a později i u vzniku regionální Asociace, jejímž je dlouholetým místopředsedou. „Mám v sobě stavovskou čest a být součástí organizace, která hájí zájmy nás, sedláků, je pro mě samozřejmostí. Sdružovat se se stejně smýšlejícími lidmi považuji za velmi důležité a obohacující a jsem moc rád, že naše ASZ Plzeňsko patří k nejaktivnějším v rámci celostátní Asociace. Setkáváme se pravidelně každý měsíc na schůzích, na něž si zveme zajímavé hosty, abychom byli v obraze, co se týče různých novinek souvisejících s naším podnikáním. Pořádáme i setkání na hospodářstvích našich členů, jezdíme rovněž za kolegy z jiných regionů či do zahraničí. Vždy je to inspirující a vlije mi to novou energii do žil,“ říká pan Hlinka.
„Ačkoliv hospodaření mnohdy vyžaduje hodně pevné nervy, neměnil bych. Mám v sobě zkrátka selské geny, cítím se při hospodaření šťastný a těší mě zájem celé rodiny, včetně nejmladší generace, o pokračování v rodinné tradici. Podařilo se nám naplnit všechny cíle, které jsme si s tátou na začátku hospodaření vytyčili. A i když tu s námi již více než dvacet let není, věřím, že nás s láskou sleduje a je na nás pyšný,“ uzavírá Vladislav Hlinka.
Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR
