Manžel Radim je duší i srdcem zemědělec, manželka Markéta kupodivu také, byť původně pracovala jako produkční v ostravské televizi. Navíc jim není lhostejné ani okolí. Nováčkovi se podíleli na znovuvybudování historického kříže, který poničili vandalové. Paní Markéta je také obecní zastupitelkou a angažuje se v ostravské Charitě.
Když jste přebírali stříbrnou medaili, tedy ocenění v programu Asociace soukromého zemědělství ČR Pestrá krajina, asi nikoho z přítomných sedláků moc nepřekvapilo vaše sdělení, že všichni tři vaši synové již od malička jezdili na „traktoře“. Však tak to má přece být, že, a je to krásné. Co ale vy sami považujete za zvláštní, specifické, pro vaše hospodaření na vaší Farmě ve vsi? Tedy kromě toho, že jste začali vlastně v typickém brownfieldu.
Markéta Nováčková: Asi to, že ačkoli bydlíme přímo na okraji města Ostravy, jsme opravdu ve vsi. Žijeme v obvodu Stará Bělá, a to znamená, že zde jsou většinou rodinné domky, no a mentalita obyvatel dnes už není „tak vesnická“. Stěhují se sem lidé z města, kteří nepočítají s tím, že vesnice je přece jen trochu jiná, a vadí jim, že jsou tu třeba slyšet i jiné zvuky, například že tu kohout kokrhá. My jsme ale chtěli hospodařit, tak jsme se raději posunuli o kousek dál, do vedlejšího katastru. Ve Staré Vsi nad Ondřejnicí tam zůstal jeden starý zemědělský brownfield, kde se před časem chovalo asi pět tisíc prasat, a nyní prázdno, pusto, nezájem. A my jsme se rozhodli s tím něco udělat a ukázat, jak lze hospodařit moderně, a navíc zde pořádat různé aktivity, akce, které by byly zajímavé i pro blízké město Ostravu. Ukázat, jak to vypadá v zahradě, že se vše musí vypěstovat, a nic nevyroste samo. A že takovýto způsob života a podnikání má smysl, a vlastně nás činí šťastnými. Ukázat lidem, že jim stojí za to hledat a najít si nás a uvědomit si, že právě zde si mohou pořídit adresné a dobré potraviny, brambory, mák, med, včetně výborného hovězího masa.
To bylo odvážné rozhodnutí. Celé rodiny?
Radim Nováček: Jednou jsme si s manželkou řekli, že když se na různých úrovních mluví o záchraně zemědělství a tradičního hospodaření, tak že se k tomu pokusíme přispět. To, že je Ostrava velké město a je blízko, to jsme brali jako velkou výhodu. Zde v okolí totiž taková malá hospodářství v podstatě zanikla, či byla zlikvidována. V místě bydliště to nešlo, tak jsme se rozhlíželi po okolí, a zaměřili jsme se na opuštěná družstva, bývalá zemědělská střediska, a našli jsme jedenáct let opuštěné středisko tady. Získali jsme je, a se vším všudy, i s hromadami suti. Ono takhle opuštěných zemědělských objektů zde bylo víc, ale pořizovaly si je různé firmy, nějakou dobu zde podnikaly, dělaly často něco úplně jiného, a když jejich aktivity skončily, místo opustily. A tady jsme našli asi jediný pro nás vhodný objekt, který byl ke koupi.
Markéta Nováčková: Zkusili jsme něco podniknout pro obnovu zemědělství, pospolitosti, toho všeho, co bylo zničeno zejména za normalizace po roce 1969, přičemž se v tomto trendu v pozměněné podobě pokračuje i v současnosti. Ano, není jednoduché začít s hospodařením. Je to běh na dlouhou trať, ale děláme to pro nás, samozřejmě, ale zejména pro naše syny, doufáme, že budou pokračovat, a také pro společnost.
Na snímku z dronu je krásně vidět, že farma je opravdu ve vsi, na ni navazují pole, a je zřejmé, že má opravdu potenciál. A jak to vidíte vy, vy tři synové?
Nejstarší Vojtěch: Také tak. No a my se snažíme pomáhat rodičům, co to jde, abychom ten náš areál zvelebovali, a mělo to všechno nějaký smysl. A máme z toho všeho radost. (Mladší bratři Šimon a Tomáš s úsměvem přikyvují.)
Radim Nováček: Paradoxně nám hodně pomohl covid, kdy se kluci učili online, a ještě měli výuku zkrácenou. A tak se v odpoledních hodinách „bavili“, pomáhali, kde bylo potřeba, i s traktorem, jak už říkala žena, a to nemluvím o stavebních pracích, vyklízení, sklízení, budovali jsme bourárnu, takže pak pomáhali i při bourání masa. No a manželka, ta má možnost se věnovat i dalším aktivitám, pěstování květin, pořádání akcí kulturních i jiných pro veřejnost…
Markéta Nováčková: Ano, a máme velmi dobrou spolupráci s obcí. Chápou nás, my chápeme potřeby obce. Je zde veřejný zájem, aby naše prostory fungovaly tak, aby z toho měli užitek i sousedé. Aby se opětovně vytvářela komunita, za komunismu tak potlačovaná. Obec u nás pořádá své akce, třeba i dětský den, my organizujeme na farmě akci Najdi si svého farmáře, to znamená, že u nás nabízejí své produkty další sedláci. Lidé už na to jsou zvyklí a vracejí se. Má to smyl, zejména takhle šikovně na kraji města, seznamovat lidi s tím, že se tu dějí zajímavé věci, a že si ještě mohou něco dobrého nebo krásného odnést.
- - -
Nakonec se dozvídám ještě něco o plánech do budoucna, a vzhledem k tomu, jaké v téhle rodině panuje nadšení, je velmi pravděpodobné, že se bude dařit je uskutečňovat. Ale o tom až třeba někdy příště.
Rozhovor vedl: Josef Duben
Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2026), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.
