Řada zemí EU naproti tomu hledá cesty, jak své zemědělce podpořit. V Polsku se například připravuje zákon, jehož cílem je posílit postavení zemědělců vůči ostatním obyvatelům venkova. Podstatou je, že běžná zemědělská činnost nemá být automaticky považována za nadměrné obtěžování sousedů, což se má týkat zápachu, hluku nebo rušení nočního klidu, na což nezemědělští obyvatelé poukazují, například při sklizni a obecně při zvuku kombajnů či traktorů. Nutno podotknout, že tento typ ochrany zemědělců má svou logiku zejména za situace, kdy odtrženost veřejnosti od zemědělství jako takového stále roste. Další evropská zemědělská země, tedy Francie, zase schválila takzvaný nouzový zemědělský zákon, který za určitých podmínek znovu umožní používání dvou pesticidů, které byly dosud v této zemi zakázané. Jde o použití insekticidů acetamiprid a flupyradifuron, které jsou v EU schváleny, Francie je však v minulosti zakázala kvůli obavám z jejich dopadů na životní prostředí.
Naproti tomu ale aktuálně snížil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) bezpečnou hladinu kyseliny trifluoroctové (TFA) ve stravě, přičemž TFA je produktem rozkladu některých pesticidů. Podle EFSA se snižuje přijatelný denní příjem na 0,014 miligramu na kilogram tělesné hmotnosti za den, oproti předchozí hodnotě 0,05, a EFSA také stanovil novou akutní referenční dávku 0,07 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti. Tak či tak, míra a použití zemědělské chemie je a bude důležitým soubojem o podmínky zemědělského podnikání.
V EU vrcholí sklizeň základních plodin, zejména obilovin, a vzhledem k nepřízni počasí se očekává poměrně razantní propad objemu letošní úrody. Evropské sdružení obchodníků s obilím Coceral již snížilo odhad sklizně kukuřice v EU a Británii z 57,2 na 52,7 milionu tun, obilí by se pak mělo podle stávajících prognóz sklidit o téměř 9 milionu tun méně oproti původním předpokladům. Očekávat tak lze zvýšení cen příslušných komodit, aktuálně podporované opětovným nárůstem cen pohonných hmot a energií kvůli další eskalaci konfliktu na Blízkém východě. Není ale zatím zřejmé, o kolik skutečně zemědělské produkty podraží.
V „rubrice“ evropských statistik není od věci upozornit na vodohospodářská data publikovaná na konci letošního června Evropským sdružením vodohospodářských služeb (EurEau). Z nich mimo jiné vyplývají velké rozdíly mezi státy týkající se ztrát vody ve vodovodních sítích, které v ČR činí necelých 15 procent, ale v některých zemích jde až o 40 procent. Pro veřejnost podstatné jsou ale výdaje za vodu. Ty jsou přitom v ČR třetí nejnižší v EU (nižší jsou jen v Rumunsku a Polsku), což je ovšem dáno čtvrtou nejnižší spotřebou pitné vody v ČR na osobu a den (81,9 litru). Co se týče jednotkové ceny, patří ČR 20.místo z 27 zemí. Podrobnější informace a příslušné grafy lze najít na: https://www.sovak.cz/evropske-vodarenstvi-v-grafech-cesko-vynika-nizkymi-rocnimi-vydaji-za-vodu.
Kvalita, a hlavně čistota vody je v současné době tématem množství reportáží, především kvůli rozvoji sinic a dopadů této skutečnosti na chovy ryb. Řeší se přitom především opakovaně krizový stav na řece Dyji, podle Povodí Moravy ale není cestou navrhované vypouštění novomlýnských nádrží, i kvůli tomu, že voda z nich částečně slouží pro tamní zemědělské závlahy. Možnosti, jak se sinic zbavit ale existují, na jednu z nich upozornila v reportáži o rybníku v Pelhřimově i Česká televize. Ta ovšem neuvedla firmu, která se (nejen) likvidací sinic dlouhodobě zabývá. Jde o společnost Ventura – venkov dodávající zájemcům bakterie, které spotřebovávají ve vodě přítomný fosfor a dusík, a tím omezují množství živin pro rozvoj sinic. Uvedená firma se ale zabývá i snížením tvorby čpavku v chovech zvířat nebo zlepšením ekonomiky bioplynových stanic. Aktuální nabídku najdou zájemci na stránce ESHOP.
Petr Havel
