Za ztrátu lze naopak označit rezignaci dosavadní ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové, která, možná trochu oproti předpokladům, nebyla ani náhodou zralá na výměnu, jak její odchod někteří komentovali. Důvodem rezignace byly navíc zdravotní problémy, komentátoři ale přesto hned poté přispěchali s celou řadou „argumentů“, co vše udělala exministryně špatně. I proto je na místě zdůraznit, že naopak téměř vše udělala dobře, včetně uzavření dohody s Polskou stranou v kauze dolu Turów, což je důležité nejen pro další spolupráci ohledně energetiky, ale i v dalších krocích souvisejících s pokračující a eskalující válkou na Ukrajině. Anna Hubáčková byla každopádně jedním z mála polistopadových ministrů životního prostředí, kteří neprosazovali ortodoxně environmentální dogmata, a navíc disponovala a disponuje odborným vodohospodářským vzděláním, což je v době, kdy se voda v obecných proklamacích skloňuje na každém kroku, nezanedbatelný objektivizující faktor.
Zůstaneme-li ještě u Polska, pak to po nějaké době opět čelí potravinářské aféře, tentokrát se týkající krmných směsí vyráběných, alespoň podle polských médií, také prostřednictvím technických olejů určených primárně k výrobě maziv a biopaliv, a tedy levnějších než směsí pro potravinářské účely. Krmivem z nich měla být krmena polská drůbež, což samozřejmě zásadně degraduje polskou drůbeží produkci při exportech, a tedy i při dovozech na náš trh.
Tuzemský trh sice žádné takové kauze nečelí, musí ale řešit celou řadu jiných problémů spojených například se sklizní jablek. Nedostatek pracovní síly a budoucí náklady na uskladnění tuzemské produkce tak letos vyústily do fenoménu samosběrů jablek, což je něco, co jsme dosud znali zejména ze sběrů jahod. Kolik spotřebitelů v praxi samosběr reálně využije, bude docela zajímavé sledovat, už proto, že značná část veřejnosti sice opakovaně kritizuje vysokou cenu jablek v maloobchodech, ale do sběru jablek vlastními silami za podstatně nižší cenu se až tolik lidí nehrne. Český statistický úřad publikoval výsledky změn v nákupním chování, podle nichž spotřebitelé nepřekvapivě šetří na nákupech potravin. Asi nejhorší zprávou je ale v této souvislosti skutečnost, že tržby za prodej potravin klesají hlavně ve specializovaných prodejnách, což jsou obvykle prodejny menší, které mimo jiné nabízejí lokální potraviny od menších a středních výrobců. To v praxi znamená, že lidé chodí častěji nakupovat do velkých maloobchodních sítí, v nichž vyhledávají slevové akce, což není zrovna dobrá zpráva ani pro menší producenty potravin, ani pro menší prodejce.
To celoevropské zemědělství řeší zásadnější otázky, například již několikrát v minulosti zmiňovanou uhlíkovou stopu. K možnému řešení přitom v poslední době stále častěji přispívají poznatky vědy a výzkumu, a docela škoda, že jim není věnována taková pozornost, jakou by si zasloužily. To se týká zejména zahraničních výzkumů, například projektu výzkumné skupiny Innovative Genomics Institute (IGI) v kalifornském Berkeley, kterou založila jedna z objevitelek techniky editace genů (CRISPR) Jennifer Doudna. Ta letos v létě oznámila zahájení nového programu, jehož cílem je využít metodu CRISPR pro úpravu genů rostlin tak, aby se zvýšila jejich schopnost ukládat uhlík. Větší množství rostlin schopných absorbovat oxid uhličitý z atmosféry může přitom přispět ke snížení maximálních teplot, a tudíž i ke zpomalení klimatických změn. A může také přispět ke zlepšení uhlíkové stopy v zemědělství, což je výzva, kterou dříve či později budou muset všichni hospodařící zemědělci bez rozdílu velikosti a svého zaměření řešit.
Petr Havel
