SZIF také tento týden začal vydávat rozhodnutí týkající se zakládání a obhospodařování krmných a nektarodárných biopásů. I když jde o velmi drobný detail, ukazuje plánované rozdělení dotací na oba typy biopásů na jeden z ne úplně správných principů zemědělských podpor – totiž, že na jednodušší a pro krajinu méně přínosná opatření jde více peněz, než na ta složitější a přínosnější. Konkrétně v tomto případě půjde na krmné biopásy 61 milionů korun (278 žadatelů), zatímco na nektarodárné 16 milionů korun (141 žadatelů). Zatímco krmné biopásy tvoří zejména obiloviny, nektarodárné jeteloviny. Pro zlepšení stavu krajiny jsou tak jasně větším přínosem nektarodárné biopásy, dotace na ně ale činí zhruba čtvrtinu oproti krmným biopásům, ačkoli žadatelů je jen o polovinu méně…
V tuzemských médiích téměř neviditelná, jak globální signál ale zcela zásadní je zpráva, kterou vydala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Ta konstatuje, že maso, vejce a mléko, tedy komodity živočišného původu, představují zásadní zdroj živin, které nelze snadno získat z potravin rostlinného původu. Podle FAO mají uvedené živiny rozhodující význam v klíčových životních fázích, jako je těhotenství a kojení, dětství, dospívání a vyšší věk. Jedná se o dosud nejkomplexnější analýzu přínosů a rizik konzumace potravin živočišného původu, která vychází z údajů více než 500 vědeckých prací a přibližně 250 politických dokumentů.
Materiál FAO publikovala na internetových stránkách také Evropská Komise, a konstatuje mimo jiné, že „pokud jsou potraviny živočišného původu konzumovány jako součást pestré stravy, mohou pomoci při plnění výživových cílů schválených Světovou zdravotnickou organizací a cílů udržitelného rozvoje (SDGs)“. Především z hlediska budoucích cílů taxonomie a snah zásadně omezit konzumaci produktů živočišného původu, k níž stále častěji vyzývají zastánci veganské a vegetariánské stravy, by uvedený materiál FAO rozhodně neměl zapadnout, a jak sedláci z rodinných farem, tak všichni zemědělci bez rozdílu velikosti a zaměření by se s ním měli seznámit a argumentačně jej využít. Dokument FAO v angličtině je ZDE.
K mírnému a žádoucímu posunu došlo tento týden také při jednání Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí v „kauze vlci“. Oba resorty se zavázaly naplňovat takzvaný „Pohotovostní plán“ pro řešení krizových situací. Podstatné přitom je, že problematičtí vlci by mohli být oficiálně loveni ve veřejném zájmu tak, aby „se předešlo případným kritickým situacím, které by mohli tito jedinci způsobit“. Samozřejmě i tady platí, že „slibem neurazíš“, jinými slovy je otázkou, zdali k případnému lovu vlků skutečně dojde, pokud budou mít v příslušných komisích právo veta ochránci přírody. Ale alespoň teoreticky by to možné být mělo.
Že jsou zamýšlené změny v současném daňovém systému předmětem kritiky ze všech stran, se stalo v posledních týdnech koloritem každodenních zpráv. S analýzou dopadů přišel tento týden také Svaz vinařů ČR, konkrétně dopadů zamýšleného zavedení spotřební daň ve výši 23,40 koruny na litr takzvaného tichého vína. Stávající nulová daň v ČR přitom není podle Svazu žádná nesystémová výjimka, ale naopak standardem ve všech zemích, kde je pěstování vinné révy a výroba vína tradicí. Ze zemí sousedících s ČR je spotřební daň na tichá vína zavedena pouze v Polsku, a to ve výši 10,20 koruny na litr vína, Polsko ale podle Svazu není vinařská země. Otázkou ovšem je, zdali lze do vinařských zemí počítat i ČR, která je v produkci vína soběstačná ani ne z 30 procent, tedy ještě méně, než v pěstování zeleniny a ovoce.
Petr Havel