V celé dosavadní historii EU nebylo „na stole“ tolik zásadních kroků, které mohou nevratně ovlivnit strukturu venkova i strukturu našich jídelníčků, přičemž mimořádně rizikové jsou zejména dvě oblasti – pokračující a Unií nepochopitelně přehlížená koncentrace půdní držby a obecně koncentrace podnikání v zemědělství jak takovém, a kumulující se apely na spotřebitele, aby přešel v zájmu záchrany přírody na vegetariánskou a dokonce až na veganskou stravu. Obojí přitom může mít dopad na životy lidí na mnohem delší dobu, než je pouhé jedno volební období – to nadcházející ale může, a to samozřejmě nejen v naší zemi, podobu budoucnosti v mnohém ovlivnit.
Potíž je v tom, že obvyklí zastánci koncentrací jsou také zároveň odmítači zelených vizí EU, jejichž důsledky vidíme už v současné době v raketovém růstu cen energií. Opačný tábor, který minimálně v deklarativní podobě podporuje malé a střední podnikatele včetně rodinných farem, je naproti tomu k zelenější politice EU o hodně vstřícnější. Optimální by přitom bylo volit rozumnou změnu v podnikání, která je vstřícnější k životnímu prostředí, a zároveň změnu, která nebude vytvářet podmínky pro pokračující koncentraci mocných. Takové postoje v některých politických programech obsaženy jsou, otázkou nicméně bude, jako vždy, jejich praktická realizace.
Ne zcela nepodstatný rozměr letošních parlamentních voleb spočívá i v tom, že ČR bude od druhé poloviny příštího roku předsedat EU, čímž může více než kdy jindy nejen zemědělskou politiku EU ovlivnit. Jedním z témat našeho předsednictví by navíc mohla být i diskuse nad konečnou podobou označování potravin prostřednictvím pětibarevné škály a písmen A až E, takzvaným Nutri-Score, což může být (ale také nemusí) zásadním regulačním faktorem pro výběr potravin v maloobchodní síti. Záležet bude mimo jiné na tom, zdali bude takové označování povinné a plošně vyžadované.
Potravin, respektive surovin pro jejich výrobu, se týká také výzva Evropské Komise k diskusi nad uplatňováním nových šlechtitelských metod, zejména v oblasti biotechnologií. Ty má většina veřejnosti spojené s geneticky modifikovanými organismy (GMO), dnes a zejména v budoucnosti ale půjde především o technologie editace genů (CRISPR), což je sice něco úplně jiného než GMO, EU ale zatím obě technologie v současné době nerozlišuje – a to k neprospěchu šlechtitelů, zemědělců, potravinářů i spotřebitelů. Historie se navíc tak trochu opakuje – v době prvního předsednictví ČR byly předmětem diskusí GMO, nyní by to mohla být metoda CRISPR. To ale znamená, že ČR by měla mít svou pozici k tomuto problému ujasněnou a představitelé naší země by k tomu měli mít potřebné znalosti. I když se to na první pohled nezdá, i o tom (tedy předsednictví) budou letošní volby.
Skutečnost, že se zemědělstvím souvisí téměř vše, potvrdila v tomto týdnu definitivně schválená novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, která vrátila do tuzemské legislativy možnost řídit traktory i řidičům – držitelům řidičského oprávnění skupiny C. To by mělo mimo jiné usnadnit práci v zemědělství i cizím státním příslušníkům, v jejichž zemích kategorie řidičského oprávnění T neexistuje. Dlužno dodat, že „céčkoví“ řidiči řídí traktory v jiných zemí EU zcela běžně, a do mysli se tak vkrádá otázka, jestli i zavedení řidičského oprávnění skupiny T nebyl v minulosti jeden z kroků, který měl podporovat družstevní zemědělství. Každopádně, pokud by se naše zákony přizpůsobovaly těm evropským v takto praktických problémech, bylo by to přínosné. To ale o mnohých evropských „inspiracích“ říci nelze.
Na závěr pak snad jen věta o česko-polském sporu o další existenci těžby v polské dole Turów: Totiž, že emotivní kritika Polska ze strany organizace Greenpeace v průběhu jednání o možném řešení a bezprostředně po jednání vyřešení sporu opravdu, ale opravdu nepomůže.
