V nich zpochybnil úmysl zastropovat dotace největším zemědělským podnikům v ČR a za svou prioritu označil podporu precizního zemědělství. V obou případech jde přitom myšlenky, které evokují snahu na současném stavu našeho zemědělství pokud možno nic neměnit, takže naděje na potřebnou restrukturalizaci oboru pohasínají. Podle Nekuly nebyla údajně jeho mediální vyjádření interpretována správně, i tak je ale zřejmé, že aktualizovaný Strategický dokument, který jako „jízdní řád“ pro aplikaci SZP do tuzemských podmínek připravilo Ministerstvo zemědělství, nedozná velmi pravděpodobně žádných významných změn. Bude tomu tak i proto, že jednání o budoucím složení vlády se protahují, a pokud by měl být nový kabinet ustaven někdy v období před vánočními svátky, nebude na případné změny čas, ani kdyby k tomu byla vůle. Termínem odevzdání Strategické dokumentu k posouzení Evropské Komisi je totiž konec kalendářního roku 2021. Na případné korekce sice bude ještě čas minimálně v průběhu prvního kvartálu roku 2022, spíše ale půjde o technické a formulační detaily. Na tuzemské scéně pak lze očekávat souboj o podobu inovovaného národního rozpočtu, jehož zatím plánovaný deficit hodlá nastupující vládní garnitura snížit. To ovšem může také znamenat omezení finanční podpory zemědělství, a je otázkou, zdali dokáže budoucí ministr bez silného politického zázemí se zkušenostmi spíše bankovního charakteru zájmy zemědělství obhájit. A také, o jaké zájmy půjde.
Lze přitom očekávat, že Zdeněk Nekula bude pod značným lobbistickým tlakem spíše nevládních zemědělských organizací, než médií. Ta zatím posuzují budoucí podobu evropského i našeho zemědělství zejména podle signálů z Bruselu, jak již ale bylo řečeno, pro naše zemědělství bude rozhodující podoba Strategického dokumentu. To je ovšem velmi komplexní, pro laickou veřejnost složitý a značně rozsáhlý materiál o téměř 500 stránkách, takže posuzovat jednotlivá opatření, jednotlivé detaily a provázání jednotlivých navrhovaných opatření mezi sebou je pro nezemědělskou, ale i zemědělskou veřejnost obtížné. Obhajoba či kritika Strategického dokumentu proto bude zejména věcí odborné diskuse, což ovšem vytváří prostor právě pro uplatnění lobbistických zájmů. Problém je, že řada předpokládaných kompromisů může vyústit do stavu, že nedojde ani k předvolebně deklarované vyšší podpoře rodinných farem, ale ani k požadované sanaci průmyslového korporátního zemědělství v ČR, takže podmínky pro podnikání v zemědělství se zhorší pro všechny, aniž by ale bylo dosaženo efektu zlepšení stavu naší krajiny, což by mělo být výsledkem EU požadovaných a i ve Strategickém dokumentu částečně akceptovaných regulací.
Pokud navíc nebude mít nastupující ministr dostatečnou vliv a podporu, lze navíc očekávat pokračující problémy i v tuzemském lesním hospodářství. I v této oblast se formuluje obecná evropská strategie, která mimo jiné počítá a vyčleněním 10 procent plocha lesních porostů pro bezzásadové hospodaření a vyšší ochranou lesů jako takových. To by sice neměl být v ČR, kde je v nějakém stupni ochrany zhruba 40 procent lesních ploch, ovšem podle naší metodiky, která je odlišná od European Environment Agency (EEA). Ta porovnávala podíl chráněných území včetně překryvů zvláště chráněných území a území Natura 2000 mezi státy EU, přičemž podle EEA činí celkový podíl chráněných území lesních porostů na území jen ČR 21,5 procenta. EEA ovšem na nadnárodní úrovni posuzovala pouze srovnatelné kategorie ochrany - v ČR je ale mnohem více typů chráněných území než v jiných zemích, takže ty v ČR specifické nebyly do porovnání EEA zahrnuty. To ale není příliš známo. Uvedený příklad je přitom jen vrcholkem problematiky lesnictví, která také spadá do působnosti Ministerstva zemědělství, nemluvě o tématu myslivosti nebo vodního hospodářství. Nový ministr, ale ani zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství to tedy nebudou mít v příštích letech jednoduché, už i proto, že všechny uvedené oblasti jsou zatížené řadou mýtů, které není snadno vyvracet, neboť je k tomu nutná, stejně jako k funkční transformaci těchto oblastí, politická odvaha. Je otázkou, zdali jí (nejen) budoucí ministr zemědělství bude mít.
Petr Havel
