Nakonec se to ale alespoň částečně podařilo, například v podobě závazku zhruba stovky států snížit emise metanu, závazku bohatých zemí k finanční pomoci chudým zemím v adaptačních opatřeních na změny klimatu a příslibu do roku 2030 zastavit na planetě odlesňování. K poslednímu bodu lze nicméně dodat, že třeba takové amazonské pralesy jsou poměrně výrazným producentem skleníkových plynů (ročně zhruba ve výši 20 milionů tun metanu), což se všeobecně moc neví. Stejně tak lze dodat, že snahy zvyšovat produkci obnovitelných zdrojů energie (OZE) prostřednictvím biomasy také nejsou zrovna environmentálně přínosné, neboť cíleně produkovaná biomasa, která následně při jejím využitím v energetice obrazně „projde komínem“, bude v životním prostředí a také v samotném zemědělství chybět. Opětovně je tak možné konstatovat, že snahy o zlepšení stavu životního prostředí na planetě jsou žádoucí a potřebné, otázkou ovšem zůstává, jakým způsobem toho dosáhnout.
A to i v podmínkách ČR, která sice zatím plní obecné závazky při snižování emisí, to však zejména proto, že bylo co snižovat, neboť někdejší sázkou na produkci energie z uhlí a strukturou předlistopadové ekonomiky s velkým podílem těžkého průmyslu patřila naše země v rámci Evropy k velkým znečišťovatelům, a patří k nim i v současné době, byť se environmentální situace v tomto tisíciletí v ČR výrazně zlepšila.
Další zlepšení deklaruje i budoucí naše vláda, jejíž priority a obsazení jednotlivých resortů je pro obyvatele ČR mnohem atraktivnějším tématem, než globální konference v Glasgow. Poměrně nepřekvapivě se do čela Ministerstva zemědělství vrátí s vysokou pravděpodobností Marian Jurečka, jehož nespornou výhodou je znalost lidí ve státní správě z doby svého dřívějšího vedení resortu, kontakt se zemědělskou realitou a tedy také předpoklad rozumné aplikace „zelené“ Společné zemědělské politiky EU (SZP) do tuzemské zemědělské praxe. Důležitá bude nicméně kooperace s resortem životního prostředí, třeba i proto, že budoucí vládní koalice má v plánu vyhlásit na území naší země dva nové národní parky (NP), a to již v minulosti diskutovaný NP Křivoklátsko a zatím ne zcela specifikovaný NP v oblasti Soutok na jižní Moravě. Klíčové nicméně zejména bude, zda ČR přijme v zemědělské politice princip zastropování, tedy krácení dotací největším zemědělským průmyslovým podnikům, což sice všechny strany budoucí vládní koalice ve svých předvolebních prioritách slibovaly, ale podle některých signálů z této pozice zástupci některých stran (zejména STAN) couvají. Finální podoba programového prohlášení budoucí vlády by měla být známa počátkem příštího týdne, kdy také proběhne ustavující schůze nové poslanecké sněmovny.
S cílem aktualizovat loni spuštěný „Program péče o vlky“ proběhlo také tento týden setkání zástupců Ministerstva životního prostředí a zemědělské veřejnosti, a vyhlášení vítězů třetího ročníku soutěže Adapterra Awards, tedy ocenění realizovaných adaptačních projektů na změny klimatu. V rámci „vodního okénka“ nelze také nezmínit letošní webkonferenci „Provoz vodovodů a kanalizací“, jednak jako nejvýznamnější vodohospodářskou diskusní konferenční akci na území ČR, také ale proto, že byl v rámci této konference veřejně představen takzvaný „Poziční dokument“. Ten je historicky poprvé společným dílem Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) a Svazu vodního hospodářství (SVH) a jeho ambicí je stanovit cíle vodohospodářství v ČR na příštích 10 let v reakci na aktuální hydrologickou, politickou i legislativní situaci v oboru. Jde o první strategický dokument, který nezformulovali státní úředníci, ale zástupci vodohospodářské praxe, žádoucí by nicméně bylo, aby se jím úředníci při tvorbě budoucí vodohospodářské legislativy řídili.
